Jovanka Šotolová Livres

Kapitoly: Doba sobov v Európe-Paleolit: kedy a kde ?, Územie lovcov, Organizovanie bývania, Leto na brehu Seiny, Umenie vo všetkých podobách, Dvadsať tisícročí jaskynného umenia, Lascaux, jaskyňa-svätyňa, Myšlienky na záhrobie, Tváre paleolitu. Prví roľníci, prví remeselníci-Ovládnutie prírody, Život v dedine, Megality, Stavba megalitu, Remeselníci... a bojovníci, Vládcovia ohňa, Pochovávanie a viera, Neolit: revolúcia. Z prehistórie Sumeru-Život v dedinách, Zrodenie miest, Vynájdenie písma, Bohovia Mezopotámie, Prvé dynastie Sumeru, Sumerská renesancia, Kráľ-staviteľ, Obchodné cesty, Kolíska civilizácií. Ríša "Štyroch strán sveta"-Chammurapi, kráľ-zákonodarca, Palác v Mari, Mocní vládcovia z Asýrie, Aššurbanipal zoči-voči levom, Marduk, vládca Babylónu, Vedy a mágia v Babylóne, Literatúra v Mezopotámii, Tajomstvá klinového písma, Urartu. Národy starovekého východu-Súzy a Elam, Mesto bohov, Chetitská ríša, Prístavy Levanty, Feničania, Rozšírenie písma, Vynájdenie abecedy, Peržania, Židia. Jazdci a kováči-Skýti, Hochdorf, Zlatníctvo, Kelti v Itálii, Diplomacia, Prechod cez Alpy, Keltské náboženstvo, Bibracte, Vidiek v železnej dobe.

Do provinčního hotelu vchází Bůh, jenž na sebe vzal lidskou podobu, přijal jméno Vincent Lauze. Celé dny spí, nebere telefon, občas vychází na bezcílnou procházku okolím. Recepční, starší dáma, nad ním drží ochrannou ruku. Přece se jí ale nepodaří uchránit ho před všetečnými otázkami ostatních hostů, před návštěvami policejního komisaře, duchovního i samotného ďábla, jenž jako by byl jeho dvojčetem. Bůh a la Vincent Lauze s nimi trpělivě hovoří, avšak přeje si jediné: pokojně, v dřímotě zmizet navždy. Smrt vchází do pokoje se setměním a moc se těší. Dokáže si odvést odevzdaného Vincenta Lauzeho?

Mrtví v bretonské tradici ve skutečnosti nezemřeli, pouze žijí ve světě paralelním k tomu našemu. Ten se probouzí, když my živí večer uléháme ke spánku. Mrtví se za noční tmy vracejí do svých příbytků, na pole či vyplouvají na moře. Oba světy se protnou na svátek Všech svatých a při svatojánské noci, jež nám živým nabízejí příležitost shledat se s dušemi mrtvých. Takové setkání nabízí i tato antologie, v níž i mrtví pochodují a jsou připraveni vzít vás s sebou na dávné pobřeží Armoriky. Někdy stačí jen chytit za ocas ještěrku… anebo rovnou ještěra?

Empire du Japon, époque Heian, XIIe siècle. Miyuki prend la suite de son mari, excellent pêcheur de carpes et fournisseur des étangs sacrés de la cité impériale, mort noyé dans la rivière Kusagawa. Elle entreprend un périple de plusieurs centaines de kilomètres à travers forêts et montagnes pour porter jusqu'à la capitale les précieux poissons. La mémoire des heures éblouissantes vécues avec l'homme qu'elle a tant aimé - et certaine qu'il chemine à ses côtés - donne à Miyuki le pouvoir de surmonter les tribulations les plus insolites, et de rendre tout son prestige au vieux maître du Bureau des Jardins et des Etangs. Sous nos yeux, le Japon médiéval vit et s'anime.

Román U piána vypráví o Maxi Delmarcovi, jenž je celou svou bytostí oddán hudbě, a to dokonce i poté, co se z bytosti stává jen přízrak, k čemuž dojde dvaadvacet dní (a osmdesát šest stran) od chvíle, kdy ho čtenář poznal - je totiž zavražděn. Dále pak postava v románu vystupuje v této záhrobní podobě. Max trpí nezměrnou trémou, již zvládá jedině pomocí alkoholu. Jakmile ale sedí u klavíru a začne hrát, napětí mizí. Na rozdíl od předchozích románů, například Jdu nebo Velké blondýny (Les Grandes blondes, 1995), se vypravěč tentokrát zaměřuje na jedinou postavu, jediný osud, tedy na zmíněného Maxe.

Dokud se tančí, ještě není tak zle – tragikomický román, který se stal literární senzací nejen ve Francii.“ „Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět. „Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“ Tak začíná neuvěřitelné vyprávění o krajně neobvyklé rodině a jejím mazlíčkovi Mademoiselle Superfétatoire, což je exotický druh ptáka z čeledi jeřábovitých. V nepořádné domácnosti se často pořádají večírky, při nichž se pijí litry vína a flambují humři, zatímco rodiče hlavního protagonisty tančí na melancholickou píseň Niny Simoneové, nazvanou Mr. Bojangles. Ta prostupuje celým románem, jenž jinak líčí velký a tragický milostný příběh. Pětatřicetiletý Olivier Bourdeaut napsal svou knihu během sedmi týdnů poté, co v životě „ve všem ostatním selhal“, jak sám prohlásil. Z debutového románu dyslektického spisovatele se ve Francii stala taková senzace, že se jeho čtenáři nahlas smějí a pláčou v pařížském metru.

Ravel is a beguiling and original evocation of the last ten years in the life of the musical genius Ravel, written by novelist Jean Echenoz. The book opens in 1928 as Maurice Ravel—dandy, eccentric, curmudgeon—crosses the Atlantic abroad the luxury liner the SS France to begin his triumphant grand tour of the United States. A “master magician of the French novel” (The Washington Post), Echenoz captures the folly of the era as well as its genius, including Ravel’s personal life—sartorially and socially splendid—as well as his most successful compositions from 1927 to 1937. Illuminated by flashes of Echenoz’s characteristically sly humor, Ravel is a delightfully quirky portrait of a famous musician coping with the ups and downs of his illustrious career. It is also a beautifully written novel that’s a deeply touching farewell to a dignified and lonely man going reluctantly into the night.

Comme son papa, la petite Catherine Certitude porte des lunettes, qui lui permettent de voir la vie en douceur quand elle les enlève, une vie où l'on danse. D'ailleurs elle veut être danseuse.

Au XXIe siècle, une secte promettant l'immortalité à ses membres a supplanté les religions traditionnelles. Chacun des adeptes, devenu vieux, se suicide en laissant un échantillon d'ADN et un récit de vie. Cloné indéfiniment tous les 50 ans, il mène plusieurs siècles d'une vie esseulée où les sentiments n'ont pas cours. Une interrogation sur la vie éternelle à travers la vie de Daniel