Jiří Šubrt Livres

This textbook considers understanding social processes to be the main task of sociology. From this perspective its authors demonstrate and explain problems which they consider to be crucial for contemporary social science. These are topics of a theoretical and epistemological nature, which are nevertheless closely connected with social development and issues arising from it. The book moves from the more general theoretical questions and dilemmas raised by key social thinkers, such as those connected with the concepts of actor, agency, institutions, structures and systems. It then leads to theoretical reflections on long-term developmental processes associated with the phenomena of power and life in current societies, including globalization, identities, migration, etc. It provides a comprehensive approach to the essential questions of sociology. Lucidly written and including the latest sociological perspectives, this book will find wide appeal among social science students and researchers, and is also for the socially aware general reader

Dějiny latinsky psané literatury od jejích počátků v polovině 3. stol. př. Kr. až do konce 5. stol. po Kr. včetně křesťanských autorů.

První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů se zaměřuje na raně křesťanské mučedníky, kteří se v prvních třech stoletích nenechali odradit od své víry a postavili se oficiální římské moci. Svazek obsahuje přes dvacet významných martyrologických spisů, vzniklých převážně ve 3. a 4. století, a zahrnuje různé narativní postupy, které se objevují v nejstarších hagiografických vyprávěních. Tyto texty zahrnují stručné zprávy, jako jsou acta martyrum (např. Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a dalších), a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (např. Umučení Polykarpa, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne). Dále je zde zahrnuta „první křesťanská biografie“ – Život Cyprianův jáhna Pontia, která využívá antickou rétoriku. Kniha obsahuje literárně historickou studii Jiřího Šubrta, vysvětlující poznámky, bibliografie, rejstříky a barevnou obrazovou přílohu. Svazek, připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci, osloví historiky, teology, religionisty i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny evropské kultury. Překlady z latinských a řeckých textů provedli Iva Adamková, Pavel Dudzik a Petr Kitzler.

Biografie tří poustevníků (Vita Malchi monachi captivi, Vita Hilarionis, Vita Pauli primi eremitae), jejichž autorem je sv. Jeroným, tvůrce latinského překladu bible a zakladatel „náboženského románu“. Latinsko-české vydání.

Přestože sociologická teorie je dnes už etablovaným podoborem sociologie, jenž má své otce zakladatele, kanonické knihy, heroická období překotného vývoje, vlastní zásobu klíčových pojmů i celosvětově proslulé časopisy, není zcela snadné vyložit, co je vlastně jejím pravým obsahem. Tuto otázku se autoři pokoušejí zodpovědět v úvodní části knihy; poté následuje třiadvacet portrétů nejvýznamnějších osobností soudobé teoretické sociologie s cílem představit jejich hlavní myšlenky a ukázat, čím nejvíce obohatili často nejednoznačně vymezený prostor systematického uvažování o společnosti. Jsou mezi nimi jména jako Claude Lévi-Strauss, Talcott Parsons, Robert K. Merton, Jürgen Habermas, Michel Foucault, Ralf Dahrendorf a řada dalších. Kniha se nevěnuje teoretizování o společnosti jako takové, ale přináší pojednání o vybraných teoriích a teoreticích, kteří zásadním způsobem přispěli k rozvoji sociologického myšlení. Cílem je umožnit čtenáři vstupní nahlédnutí do produkce soudobé sociologické teorie a poskytnout mu základní orientaci pro budoucí četbu primárních sociologických textů.

Kniha se zabývá životem a dílem sociologa Norberta Eliase, jeho studií o civilizačním procesu a také velkými tématy Eliasovy pozdní badatelské periody, mezi které patří také umírání.

Kniha se vrací k otázkám Ralfa Dahrendorfa, který v práci Homo sociologicus poukázal na zjednodušené představy o člověku v sociálních vědách, zejména v sociologii, kde kritizoval koncept „sociální role“. V první kapitole Jakub Mlynář a Miroslav Paulíček sledují proměny myšlení o jedinci v sociologii od jejích počátků, zaměřují se na významné postavy 19. a 20. století a ukazují napětí mezi svobodou a determinovaností. Druhá kapitola Marka Německého se věnuje Talcottovi Parsonsovi, který rozpracoval problematiku aktéra a sociálních rolí. Tomáš Diviák ve třetí kapitole představuje analytickou sociologii jako alternativu k Parsonsovu přístupu. Čtvrtá kapitola Jiřího Šubrta se vrací k pojmu sociální role a zkoumá jeho historický vývoj a teoretické koncepce. I přes posun k problematice aktérství v 70. letech 20. století ukazuje, že návrat k pojmu sociální role může být klíčový pro řešení protikladu mezi individualismem a holismem. Poslední kapitola se zaměřuje na vztah jedince a společnosti s kritickou diskusí o přístupu P. L. Bergera a T. Luckmanna, která inspiruje J. Šubrta k novému pojetí aktéra. Kniha se ptá, zda současná sociologie dokáže adekvátně zachytit lidské jednání a vztah jedince a společnosti, a zkoumá smysl návratu k odborné literatuře.

Jako jedna z prvních knih vydaných v ČR podává tato útlá publikace ucelený přehled problematiky času perspektivou sociologické teorie.

Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický výzkum. Klíčovou linií knihy je, že historické vědomí není invariantní entitou, nýbrž má samo historicky proměnlivý charakter a je odrazem obecných společensko-politických poměrů. Autoři ukazují, že součástí historického vědomí jsou i u neodborné veřejnosti určité představy o vazbách mezi minulostí, přítomností a budoucností a také o povaze a průběhu dějinného procesu i sil, které ho ovlivňují; poukazují na to, jak charakter historického vědomí souvisí se zájmy a znalostmi, jimiž lidé ve vztahu k historii disponují, a analyzují rovněž vztah historického vědomí k dějinám vlastního národa a země. Předkládané poznatky byly získány pomocí výzkumných nástrojů sociálních věd, ty byly ovšem aplikovány na z velké části novou a neprobádanou látku. V mnoha rovinách proto tým badatelů nastoluje témata a formuluje otázky, které se při úvahách o historickém vědomí dříve neobjevovaly.