Aldo Nove Livres

Citová výchova našich časů zkoumá zoufalou a bezhlavou lásku desítiletých, pohlcenou časem, a přináší příběh prvního neuvěřitelného polibku, který se v dospělosti znovu setkává s časem. Tento vášnivý a něžný román je podobenstvím italského humoru od sedmdesátých let po devadesátá, kdy se vše navždy změnilo. Hlavní postava, Matteo, má dvacet osm let a pracuje ve firmě vyrábějící nádrže pro ryby. Ve čtyřech kapitolách, které připomínají hudební sekvence, se vyjadřuje k „čtyřem věcem, které by chtěl říci“. Každá kapitola zachycuje jiný odstín jeho výrazu a přizpůsobuje se plynutí času. V dětství se setkává s dívkou, jejíž tvář a jazyk vyzařují nevinnost a komiku. Následuje období rodinné tragédie a lásky k Marii, která je symbolem mladistvé touhy. Třetí kapitola se zaměřuje na výzvy času a lásky, zatímco poslední část sleduje Mattea, jak se potýká s pracovním pohovorem a ztrácí svou identitu. Kniha se uzavírá šamanským gestem, které vyjadřuje čistou lásku, a vytváří nekonečný kruh. Tento text odhaluje zralost autora, který se stává symbolem nové literární scény a oslovuje jak příznivce, tak odpůrce Alda Noveho.

1967 in Varese geboren, gehört Aldo Nove der italienischen Gruppe der „Kannibalen“ (nach der Anthologie: „Gioventù Cannibale“ - Texte der hyperrealistischen, ungesitteten Generation) an und gehört seit Erscheinen von „Amore mio infinito“ zur ersten Riege der jungen, zeitgenössischen Literatur.

Questa non è fiction. È realtà. La realtà del lavoro oggi. La parte non protetta, debole, insicura. Una faccenda che riguarda tutti. Un libro composto di interviste affilate come lame a giovani e non più giovani, cui si affianca ogni volta il commento e racconto di Aldo Nove sul sogno perduto di una generazione di adulti costretti a forza a rimanere bambini.Persone vere, mai raccontate però. Chi lavora in agenzie web, chi fa il pastore precario, chi vive flessibilità di ogni genere, chi rimane stagista a vita, chi a vent'anni fa un lavoro «di relazioni e di successo», chi lavora in uno studio da avvocato ma si mantiene facendo il cameriere, chi fa il part-time in un museo. Lavoratori per Internet, lavoratori interinali... E «quarantenni narcotizzati da una quotidianità sovrastante», per i quali è sempre più difficile permettersi di fare figli. Aldo Nove usa qui la scrittura per mettere a nudo la realtà, nel modo più semplice e senza fronzoli. Affiancando ogni volta alle «cose viste» il suo racconto-commento, sommesso e radicale. Un'inchiesta coraggiosa e fuori dal coro, una lettura che davvero toglie il fiato.Un docudrama italiano, un reportage aspro delicato e struggente. I conti definitivi con i sogni, le autoillusioni, le idee, le sconfitte e l'orgoglio della generazione di cui, con questo libro, Aldo Nove diventa l'autentico portavoce.

Tato kniha představuje atypický místopis jedné z nejimpulzivnějších metropolí Itálie. Autor se odklání od povrchních klasických průvodců a zkoumá nejtemnější i nejsvětlejší kouty historie města, přináší neobvyklé postřehy a zajímavé metaforické reflexe jeho současnosti. Milán je přirovnáván k špičce ledovce, pod níž leží nesmírná historie, jejíž fragmenty se občas odkrývají, než je pohlcena korozi, kterou si město zvolilo pro svou existenci. Tisíciletí podsvětí vyžaduje trpělivost a schopnost naslouchat jeho pulsujícímu vnitřku. Město se mění a zapomíná, aby přežilo, což odráží Nietzscheho myšlenku, že pro život je nutné zapomenout na minulost. Autor Aldo Nove, známý svou prvotinou „Woobinda“ a bestsellerem „Lásko má nekonečná“, se stal významnou osobností italské literatury. V současnosti žije v Miláně jako svobodný spisovatel. Kniha „Není Milán jako Milán“ je odrazem jeho prožitého dětství a uměleckého vnímání města, poprvé vyšla v roce 2004.

Torna Aldo Nove con un libro incantato e selvaggio.Mai come in questa sorta di catalogo in forma narrativa delle figure, delle ossessioni e delle paure infantili, ma dilatate a occuparsi di tutto ciò che di sbagliato sta accadendo in questo pianeta, il punto di vista è stato cosí preciso e nitido, mai la voce cosí limpida pur pronunciando le piú feroci, buffe, strampalate favole della vita quotidiana di una piccola città, Viggiú, sospesa come per un incantesimo negli anni Settanta, e destinata a diventare il mondo per antonomasia. Punto di vista, si intende, di un bambino, quasi adolescente, ma come bloccato a guardar fuori da una sua finestra affacciata sull’andirivieni del tempo, da cui assiste a una fantastica commedia degli orrori con una imperturbabilità che ci permette di riconoscerlo, infine: quel bambino inquietante non è altri che la parte rimasta buona di noi stessi, e disposta alla meraviglia.