Martin Čapský Livres

Mezinárodní výstavní projekt s názvem Gotické Madony na lvu představuje pro Muzeum umění Olomouc nejdůležitější kulturní počin v oblasti starého umění plánovaný na rok 2014. Výstava se bude věnovat pozoruhodnému fenoménu evropského vrcholně gotického sochařství, kterým je zobrazení Panny Marie stojící na lvu. Tento unikátní motiv, který se poprvé objevil kolem poloviny 14. století, představuje v duchu středověké symboliky vítězství nad zlem a hříchem a zobrazení Madony na lvu je v tomto smyslu třeba chápat jako předchůdce pozdějších vyobrazení Panny Marie stojící na hadovi či na půlměsíci, která se užívala až do doby baroka. Nejvíc Madon stojících na lvu se zachovalo ve Slezsku a v Pomoří. Pro evropské dějiny výtvarného umění jde o jev natolik významný, že dokonce vedl k pojmenování dané varianty měkkého stylu 14. století „Sloh madon na lvu“ (Löwenmadonnenstil). Připravovaný výstavní projekt je unikátní v několika ohledech - vůbec poprvé v historii budou pohromadě vystaveny sochy představující Madonu na lvu, dochované na území dnešního Polska, Německa, Rakouska i Francie. Jako zcela zásadní se v této souvislosti jeví nedávno objevená Klosterneuburská madona na lvu (Národní galerie v Praze), identifikovaná předním českým medievistou a autorem výstavy prof. PhDr. Ivo Hlobilem, CSc. (Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.) jako dílo Mistra Michelské madony z doby kolem roku 1345, která s velkou pravděpodobností dokládá český původ tohoto fenoménu, který snad vznikl díky iniciativě samotného císaře Karla IV. Předpokládáme, že unikátní společná výstava Klosterneburské madony společně s ikonograficky a stylově komparovatelnými sochami slezsko-pruského a salzburského okruhu otevře cestu k dalšímu bádání a pomůže rozšířit dosavadní poznatky o evropském sochařství 14. století. Součástí výstavy bude repríza v Rakousku (Bergbau- und Gotikmuseum Leogang), která proběhne v termínu 5. 6. - 31. 8. 2014. K výstavě bude vydán dvojjazyčný česko-německý katalog, zpracovaný předními evropskými odborníky.

Devátý díl série konferenčních sborníků z řady „Korunních zemí“ je zaměřen na zemské stavy a pokusy o kodifikaci jejich vztahu k panovníkovi, který vyvrcholil schválením prvního zemského zákoníku, kodexu šlechtického práva – Vladislavského zřízení zemského – v roce 1500. Právě k vladislavské době, kdy byla moc panovníka omezena a následně v českých zemích oslabena i jeho nepřítomností a kdy si zemské stavy budují pozici reprezentantů zájmů celé země, je vztažena většina studií obsažených v knize. Jednotlivé kapitoly se věnují jak právě zmíněnému Vladislavskému zřízení, tak roli Karlštejna jako místa uchování nejdůležitějších státoprávních písemností (detailní pohled je věnován Registru desíti truhlic). Další kapitoly se zabývají vývojem a stavem zemských privilegií v jednotlivých zemích Koruny – na Moravě, ve Slezsku, Dolní a Horní Lužici.

Biografie opavského vévody Přemka, posledního z významných knížat této vedlejší přemyslovské větve.

Hejtmanská správa ve Slezsku na pozadí specifické územně správní struktury země. Hejtmanský úřad v politice posledních Přemyslovců. Hejtmanský úřad v politických aspiracích pozdně středověké Vratislavy. Úřad zemského hejtmana v proměnách středověkého Opavska. Dolnolužický zemský fojt mezi králem a stavy na prahu novověku (1490-1620). Úřad moravského zemského hejtmana v 15.-17.století.

V knize Město pod vládou kazatelů autor zkoumá mechanismy reprezentace moci ve 14. a 15. století v prostředí politicky aspirujících českých a slezských měst. Komparativním způsobem zkoumá zasahování kazatelů do městské správy, jejich ovlivňování hospodářského a především náboženského života během husitské revoluce, a to jak na straně měst utrakvistických (Praha, Hradec Králové), tak katolických (Plzeň, Vratislav, Lehnice). Kazatelé zde vystupují především v roli manipulátorů, kteří utvářejí většinové společenské smýšlení, jehož prostřednictvím posléze prosazují ryze politické zájmy, mnohdy proti přáním starých radních vrstev i proti městské vrchnosti, panovníkovi či biskupovi.