Eduard Gombár Livres

Egypt má jednu z nejdelších souvislých historií ze všech zemí světa. Podobně jako dějiny jiných zemí, jejichž životní osou byly řeky – čínská Jang-c-ťiang, indické Indus či Ganga nebo irácký Eufrat s Tigridem –, sahají jeho dějiny až k samému prahu lidské civilizace. Podobně jako Čína, Indie či irácká Mezopotámie byl zemí, kde bylo vytvořeno písmo, způsob vizuálního zachycení mluveného slova – písmo hieroglyfické. Jeho přírodní podmínky – pravidelné nilské záplavy přinášející úrodnou zeminu – umožnily růst obyvatel, rozvoj zemědělství a položily základy hospodářsko-společenské organizaci, státu. Tato úspěšnost však učinila Egypt zemí, v jejímž ovládání a využívání se vystřídala řada cizích útočníků z bližšího či vzdálenějšího okolí, z Afriky, Asie i z Evropy. Nové období egyptských dějin otevřel vpád muslimských Arabů, kteří přinesli do Egypta svůj jazyk a své náboženství a spojili jej natrvalo a velmi úzce s okolním muslimsko-arabským světem ve východní Asii a severní Africe. Kniha je rozdělena do čtyř částí věnovaných hlavním historickým epochám egyptských dějin – Egyptu ve starověku, Egyptu v arabsko-muslimském středověku a Egyptu v období koloniální nadvlády a po dosažení nezávislosti. Úkolu se ujali tři autoři z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, odborníci na uvedená období egyptských dějin.

Kniha mapuje moderní dějiny islámských zemí od porážky Osmanské říše u Vídně v roce1683 až po první světovou válku. Seznamuje například s východní otázkou za napoleónských válek, s osmansko-egyptskými konflikty v první pol. 19. století, s krymskou válkou, mladotureckou revolucí, vznikem arabského nacionalismu a řadou dalších kapitol dějin této oblasti.

Irák, jehož jádro tvoří neobyčejně úrodná oblast mezi řekami Eufratem a Tigridem, nazvaná ve starověku Mezopotámie, je jednou z nejstarších kulturních zemí světa, zvanou dokonce kolébka lidstva. Irák je zároveň strategicky významný arabský stát Blízkého východu jak z hlediska geopolitického postavení, tak z hlediska nesmírného ropného bohatství. Ve své historii Irák zaznamenal obdivuhodné vzestupy civilizací a kultur i jejich prudké pády, jakož i nesčetné invaze zvenčí. Přesto si zachoval svou vlastní tvář.

Libye je relativně nový stát, jehož území bylo po tisíciletí dobýváno, kolonizováno a spravováno cizinci. Moderní dějiny byly charakterizovány vládou osmanských Turků a italskou kolonizací. V roce 1951 získala země nezávislost. Zahájení těžby ropy však zásadně změnilo její geopolitický i hospodářský význam. Republikánská revoluce vedená nacionalistickými důstojníky se záhy proměnila v diktaturu. Zahraničně politické aktivity však zemi vtáhly do nesmyslných konfliktů, jež v roce 2011 vedly k zahraniční intervenci a svržení režimu. K nastolení fungující demokracie však nedošlo a z Libye se stala další základna islamistických teroristů.

Úkolem publikace je seznámit českého čtenáře s tradičními rodovými a kmenovými vazbami, které ovlivňují chování společenských elit zemí Blízkého východu. Eduard Gombár čtenáře seznamuje se základními prvky tradiční muslimské společnosti a popisuje jednotlivé rodinné a kmenové struktury, jejich vývoj a společenský vliv. Kniha je rozdělena do šesti geograficky vymezených kapitol: Saudská Arábie, státy zálivu, Jemen, Jordánsko a arabské kmeny Iráku. Publikaci doplňují genealogické tabulky, mapy, jmenný rejstřík a seznam literatury.

Sýrie má společně s Egyptem a Mezopotámií jednu z nejdelších souvislých historií a její dějiny sahají až k samému prahu lidské civilizace. Geopolitická poloha na okraji velkých starověkých říší ji předurčila k tomu, aby se stala kolbištěm mocenského zápasu. Nové období dějin otevřel vpád muslimských Arabů, kteří přinesli svůj jazyk a své náboženství. Damašek se stal hlavním městem rozsáhlé říše dynastie Umajjovců, sahající od Španělska po Střední Asii. Přestože vládcové vyznávali sunnitský či šíitský islám, Sýrie si uchovala multikulturní charakter. Do moderních dějin vstoupila v rámci Osmanské říše, avšak první světová válka přinesla rozdělení historického celku, zvaného Bilád aš-Šám, do několika samostatných států. Po skončení francouzského mandátu a získání nezávislosti se střídala období parlamentní demokracie a vojenských diktatur, které uzavřelo nastolení autoritativní vlády baasistického prezidenta Háfize al-Asada. Arabské jaro uvrhlo zemi do zničující občanské války.