Vítězslava Kaprálová (24.1.1915 – 16.6.1940) byla výjimečná česká skladatelka první poloviny 20. století, jejíž dílo zůstává v historické kontinuitě a je stále interpretováno. Vyrůstala v hudebním prostředí, kde její otec byl významným skladatelem a pedagogem. Moravská lidová píseň ovlivnila její bohatou melodiku. V Brně studovala skladbu a dirigování, poté pokračovala ve studiu v Praze, kde se setkala s progresivním uměleckým prostředím. Její cíle směřovaly k Paříži, centru moderní hudby, kde ji fascinoval novoklasický styl a přítomnost Igora Stravinského. Stala se žákyní Charlese Muncha a Bohuslava Martinů, rychle se etablovala jako dirigentka a skladatelka. V roce 1939, kdy došlo k likvidaci Československa nacistickým Německem, se jí znemožnilo vrátit domů a uvažovala o emigraci do USA. Rychlý postup německé armády ji přinutil utéct do jižní Francie, kde se její zdravotní stav zhoršil, což vedlo k jejímu úmrtí v Montpellier ve věku 25 let. Zanechala 25 kompozičních opusů, které dokumentují vývoj jejího talentu a techniky, včetně zvukově pozoruhodných skladeb v novoklasicistním stylu.
