Leoš Šedo Livres

Historie rockové hudby 50. až 70. let v osmnácti obrazech od Leoše Šeda je fascinujícím a zasvěceným průvodcem tím "nej nej nej", co se v moderní populární hudbě po druhé světové válce odehrálo. Nejde o chronologicky suchý přehled dat, názvů singlů či sestav jednotlivých kapel, na stránkách téměř pětisetstránkové knihy se totiž před čtenářem otevírá pohled zaujatého fanouška, programově neobjektivního, protože píše o tom, co měl a má rád, co v posledních desetiletích poslouchal, sháněl po burzách a pídil se po všem možném okolo, aby získal o svých miláčcích co nejvíce informací. Pro nás, kdo jsme to všechno prožívali s ním, je důležité připomenutí desek, které jsme třeba nějaký čas neslyšeli, ale navíc i ověření, zda nám tehdy něco náhodou neuniklo. Ipodová generace tak získává přehledný jídelní lístek, na co by si měla opravdu najít čas a doplnit si vzdělání o nádhernou muziku, která za komunismu prosvítila život jejich prarodičů i rodičů, a navíc výrazně nahlodala železnou oponu, protože koneckonců kameny valící se do Prahy definitivně převálcovaly všechny nezvané tanky.

Ve své čtvrté knize, románu Česká krása, se prozaik a zároveň stomatolog Leoš Šedo vrací po deseti letech do medicínského prostředí. Příběh jeho románové kolegyně a vrstevnice Evy je mikrosondou do „typického“ většinového rodinného života s drobnokresbou mezilidských vztahů a zároveň s citem pro historický detail zaznamenává peripetie českého národa smýkaného tzv. „velkými dějinami“ od šedesátých let do současnosti. Hrdiny románu jako bychom všichni dávno důvěrně znali – tak jsou uvěřitelní, skvěle vystižení a především s naší životní zkušeností srostlí. Šedovi se v románu podařilo ukázat proměny společenských nálad, dobových „diskurzů“ a proměnlivých většinových politických a společenských témat, ale i s nevšedním umem vystihnout opakující se vzorce rodinných vztahů, jež z vlastní zkušenosti známe prakticky všichni. Česká krása je strhující, čtivý, neobyčejně působivý a čtenářsky přístupný román o nedávné české minulosti i nejsoučasnější současnosti.

Nový román Germania vychází z jednoduché úvahy: Co by se stalo, kdyby nacisté vyhráli v roce 1945 válku? Jak by vypadalo Německo a jak Evropa? Autor rozehrává krutý a nepříjemný obraz dnešního vítězného Německa a na intimním příběhu několika postav ukazuje, jak se vyrovnávají s děsivou přítomností, v níž žijí. Leoš Šedo je přesvědčivý, a to vychází pouze ze současných nacionalistických a populistických nálad ve společnosti...

LEOŠ ŠEDO: Beatles přistanou v Praze dnes večer (Galén) Povídkový triptych Leoše Šeda, ilustrovaný fotografiemi Vlastimila Třešňáka, je v kontextu současné české literatury zřídka vídaný především svým tématem - jde o rockové prózy. První a zároveň titulní se odehrává v totalitní minulosti, v době největší slávy Beatles, poslední s názvem Plyn ve třicátých letech 21. století, kdy rocková éra koncertem stařičkých Rolling Stones vyhasíná. Autor se s lehkostí pohybuje časem i prostorem. Krom skvělého vypravěčství vyniká poučeností a obdivným vztahem k rockové hudbě. "Čím je Škvorecký pro jazz, tím začíná být Šedo pro rock," píše v předmluvě hudební publicista Jiří Černý.

Na samém začátku sedmdesátých let se potkávají tři mladí muži: Miloš chce být chirurgem, Janek filmovým scenáristou, Ladislav zase fotbalovým trenérem. Nakonec ale všechno dopadne jinak. Stanou se z nich zubní lékaři a po třiceti letech se spolu vydávají na dalekou cestu za velkou louži. Postupně skládají své příběhy, které začínají v normalizovaném Husákově Československu a vrcholí neuvěřitelným happeningem na Staroměstském náměstí roku 2002… Zábavná i generačně závažná sonda do naší paměti aneb o životě v kleštích českých dějin. Že čtu mimořádný text, jsem poznal od pověstné první věty... Tady začal příběh nadaných kluků ze středoevropské země s úchvatnou minulostí, ale hnusným přítomnem, jejichž osudem se mělo stát navíc, že budou do smrti hledět na cizí zkažené zuby. Jejich život je autorem nahlížen z několika perspektiv jako z družice, v rozpětí tří desítek let, a obráží vlastně osud celé jedné generace, uvězněné současně v křehkých lidských tělech i ve svěrací kazajce totalitního režimu. Je to úsporně bohatá, chytře prostá a jímavě vtipná kniha vlastně o většině obyvatel téhle země, kteří hledali v kleštích dějin schůdnou cestu mezi nechutnou kolaborací a riskantním odporem. /Z doslovu Pavla Kohouta/