Jakub Krejčí Livres

aneb Jak válčili staří Čechové. Po Historii trochu jinak (Jota, 2009) tu máme Historii zase trochu jinak – a opět nevážně o vážném. To je autorovi vlastní. Naše země se nachází ve středu Evropy, souvislosti českých dějin s evropskými nemohou nebýt. Přesto jsou jejich znalosti mezi lidem malé. Pro názornost je uvedeno několik skoro detektivních šetření, pár úvah a srovnání v příbězích evropské historie. Autorovou dlouholetou zálibou je uvádět na pravou míru obecně zažité historické omyly. Nyní si k tomu přibral i různá tajemství, spiknutí a překvapení, ze kterých si občas dělá legraci. Bulvár existoval vždy, nevyhýbaly se mu ve starých časech ani intelektuální elity. Zapisovaly se různé zajímavé příhody o významných lidech a činech své doby. Spíše prudernost dob pozdějších začala skrývat tyto pikantní perličky. Pár jich je odkryto. Lidé se rádi bojí, proč jim to nedopřát v textech o popravách všeho druhu a příbězích s nimi spojených? Statistika je suchopárná a říká se, že se dá dobře falšovat. Pokus o několik statistických shrnutí velice různých dějů tomu nedává za pravdu, nebo ano? Velká část knihy má téma české válčení. V úplnosti probere všechny konflikty, které měli Češi v minulosti se svými sousedy. Je docela zajímavé zjistit (třeba), který z těch sousedů byl vůči nám největším agresorem. Nebo jsme to byli my — slovanští holoubci?

Převážně nevážně o českých dějinách. Autor se zaměřuje na nejpozoruhodnější okamžiky české historie. S humorným nadhledem začíná líčení událostí našich nejranějších dějin a přináší několik originálních teorií a hypotéz, a to se solidní oporou v pramenech. Vyprávění pokračuje vyvracením některých obecně zažitých omylů a čtenář může také zalistovat stránkami historického bulváru, v oficiální historii často překrytého pruderností pozdější doby. Zúčastníme se rovněž napínavých detektivních šetření, čekají na nás vraždy, atentáty a podobné kratochvíle. Porovnání mnoha zajímavých dobových statistik nám otevře zcela nový pohled na časy dávno minulé. Naše země se nachází ve středu Evropy, a proto autor neopomíjí ani dodnes mnohdy překvapující souvislosti našich dějin s evropskými.

Kniha určená příznivcům nikdy nedoceněného velikána Járy Cimrmana se zaměřuje na jeho přínos nejen v oblasti hudební.

V létě roku 1985 se uskutečnil na Střeleckém ostrově v Praze I. ročník Divadelní pouti, plenérové nabídky z velkého spektra divadelních žánrů s přesahy k hudbě, výtvarnému umění a happeningu. Letní Praha na sklonku minulého režimu měla nulovou kulturní nabídku a pod slogany „tradic staropražské pouti“ se od tohoto roku každoročně v létě konalo jedinečné divadelní setkání mimů, klaunů, loutkářů, muzikantů, artistů a žonglérů, kteří v paralelní nabídce umožňovali prožít krásný podvečer na jindy pustém ostrově v centru města. Setkali se zde skoro všichni ti, kteří ve druhé polovině 80. let odmítali angažmá v tzv. kamenných divadlech, motorem akce byli Václav Kotek, Jan Kratochvíl a loutkář Jakub Krejčí. Zastihli bychom zde i výtvarníka Pavla Beneše, režiséra Karla Makonje, Radima Vašinku s jeho kočovnou trupou, bratry Formany, Boba Klepla, Václava Koubka, Evu Holubovou, Pavla Kočího, Jiřího Reidingera a celou plejádu dalších samorostlých osobností tehdejší divadelní periferie a podzemí, umělců, kteří vesměs odmítli vábení tehdejší moci a rozpočtových kulturních institucí. Kniha v grafické úpravě Jana Zachariáše nabízí 351 černobílých fotografií Zdeňka Merty, který na Divadelních poutích druhé poloviny 80. let po pět let doslova žil a vytvořil seriály tisíců záběrů. Právě za tyto fotografie Zdeněk Merta také získal Cenu Divadelních novin v kategorii Publikační počin v oblasti divadla za rok 2015.

Rozhovor s Jakubem Krejčím a Helenou Hrábkovou vedl Johan Hak u Zavěšenýho kafe v roce 2019.