Přednášky shrnují vývoj židovské literatury, která byla napsána v jazyce jidiš. Základní periodizace člení literaturu jidiš na starou (tj. do konce 18. století) a novou (tj. 19. a 20. století). Její kolébkou sice jsou německy mluvící země, ale vrchol raného období představuje italský odkaz. Jazykem židovských posvátných textů je především hebrejština, ale ve všedním životě užívali a užívají Židé v diaspoře mnoha jazyků – jazyka svého okolí, nebo jazyka, který vznikl jako výslednice různých vlivů. Miliony středoevropských Židů hovořících a píšících v jidiš se staly obětí nacistické genocidy. Většinu spisovatelů, kteří v tomto jazyce psali v SSSR, zahubila stalinská diktatura. Téměř jedinou možností záchrany byl exil, nejčastěji do Spojených států, nebo návrat do dávné země otců. Profesor jeruzalémské Hebrejské univerzity CHONE SHMERUK je jedním z nejvýznamnějších badatelů písemnictví jidiš. S tímto jazykem se nesetkává jen v knihách nebo při bádání v archivech. Autor pamatuje z mládí, kdy studoval na Varšavské univerzitě, jidiš jako jeden z živých jazyků předválečné střední Evropy. Tato kniha se může pro českého čtenáře stát jedním z prvních kroků k poznání dějin jazyka jidiš a kultury s ním spjaté. Připomíná celé generace vzdělanců i prostých lidí, kteří tuto řeč kultivovali a dokázali, že je schopna unést ta nejhlubší sdělení. Tento nástin však připomíná, že i dnes – navzdory trpkému osudu svých uživatelů – je jidiš jedním z nástrojů literatury i každodenního rozhovoru.
