Karolina Voňková Livres

Recykliteratura je hra s obrazem a textem. Ozvuk surrealistických a dadaistických pokusů. Recykliteratura je hledáním překvapivých souvislostí, kontrastů a absurdit. Stejně tak je ale hledáním harmonie mezi scénou a jejím novým obsahem a neustálým pnutím mezi náhodným a promyšleným. V nejšťastnějších případech se rodí obrázky, které čtenáře nebo diváka nutí domýšlet, co jim předcházelo a co po nich bude následovat. Přestože se zformovala pravidla a omezení, která definují formu, co se týká obsahu, je široká krajina Recykliteratury stále otevřena. Svou existencí tato forma tvůrčího vyjádření zamlžuje autorství původních materiálů, stejně jako těch, které vznikají. Obrazy, slova a věty jsou k dispozici k novým objevům – často nečekaným a překvapivým. Autor je nejistý a jediným kritériem pro zveřejnění je síla fragmentu, který byl poslepován z různých zdrojů textových i obrazových. Síla jednoduchého vtipu, zenové básně, groteskní situace, znepokojujícího dialogu nebo minimalistické repliky.

Nepodařilo se dohledat, jak dlouho se Branko Jelinek a Oskar Ed znají. Některé zdroje tvrdí, že snad už od raného dětství. Jisté je, že jejich první spolupráce proběhla na začátku tohoto tisíciletí, kdy Branko nabídl Oskarovi hlavní roli ve své komiksové trilogii Oskar Ed (2003–2006), jejíž souborné vydání držíte právě v rukou. Branko našel v Oskarovi ideálního představitele pro své příběhy. A můžeme jen spekulovat, kolik skutečného Oskara je v rolích, které mu Branko doslova nakreslil na tělo. Oba o tom záhadně mlčí. Ostatně na tom vlastně tolik nezáleží. Důležité je, že jejich spolupráce se ukázala být velmi šťastná a plodná. Komiksové album Oskar Ed: Můj největší sen (2016) to jen potvrdilo. Oskar předvedl strhující výkon v dalším drásavě surreálném příběhu. Je téměř jisté, že Branko a Oskar ještě zdaleka neřekli poslední slovo, slovo vsazené do komiksové bubliny ve tvaru elipsy anebo vajíčka, chcete-li. Vajíčka, ve kterém už se možná rodí zárodek dalšího vyprávění.