Jan Amos Dus Livres

Apokalyptický žánr je v bibli zastoupen pouze okrajově, avšak apokryfní spisy, které nebyly přijaty do biblického kánonu, tvoří rozsáhlou skupinu. Tyto texty, pohybující se na pomezí židovské a křesťanské literatury, reflektují duchovní klima prvních staletí po Kristu. Některé z nich čerpají z Starého zákona, ale jsou pozdějšího data a více christianizované, zatímco většina pochází z křesťanského prostředí a je ovlivněna Novým zákonem. Tematicky se zabývají historií světa, osudy říší a měst, a stále více se zaměřují na otázku osudu dobrých a zlých po smrti. V těchto spisích se objevují postavy jako Petr, Pavel, Jakub či Jan, které v doprovodu andělů procházejí nebeskými sférami a peklem, přičemž prosí o smilování pro hříšníky. Apokalyptické spisy tak nabízejí bohatý materiál pro teologii, církevní dějiny, literární historii i psychologii. Kniha obsahuje dvacet apokryfních spisů, přeložených z řečtiny, latiny a koptštiny, a je doplněna úvody, komentáři a kritickými poznámkami. Texty jsou prezentovány v českém překladu poprvé a zahrnují různorodá témata, která obohatila evropskou literaturu.

Souborné vydání apokryfních evangelií sepsaných do roku 150 po Kristu. Překlady z řeckých, koptických a latinských originálů. První svazek edice ,,Raně křesťanské literatury" obsahuje všechna apokryfní evangelia, která vznikla do roku 150 po Kr. S odbornými komentáři tu v novém překladu vycházejí mj." Tomášovo evangelium, fragment Evangelia Petrova, Evangelium Mariino, Rozhovor se Spasitelem, ...

U příležitosti 90. výročí vzniku Českobratrské církve evangelické vyšla unikátní publikace Česká synoptická Bible. Obsahuje text Českého ekumenického překladu (vydání po poslední revizi v roce 2000) a Bible kralické (v rozsahu celého vydání z roku 1613) ve dvou sloupcích vedle sebe na jedné stránce. Synoptická Bible vychází z kánonu původní kralické "Śestidílky", v jejímž pátém díle byly zahrnuty jak deuterokanonické knihy, které používá Římskokatolická církev, tak i některé pseudepigrafy, užívané církvemi pravoslavnými. Sazba se vyznačuje vynikající čitelností. Kromě biblického textu obsahuje odkazy jak z Českého ekumenického překladu, tak z Bible kralické, poznámky z Českého ekumenického překladu a "sumáře" na začátku každé kapitoly v Bibli kralické. Na konci každé dvoustrany končí oba překlady stejným veršem, takže není potřeba opakovaně otáčet stránku.

Nizozemský teolog ve své knize vtahuje čtenáře do světa biblických příběhů z knihy Genesis.

MIROSLAV ŠEDINA: Filosofie a etika v řeckém konceptu připodobnění Bohu – Od Platóna k Filónovi Alexandrijskému. JAN DUŠEK: Milost v kumránských rukopisech Řád Jednoty a Damašský spis. JIŘÍ MRÁZEK: Milost podle Čtvrtého Ezdráše. PETR SLÁMA: „Povstane z trůnu soudu a posadí se na trůn milosti“ – milost v rabínské literatuře. JAN ROSKOVEC: Milost v janovských spisech Nového zákona. JAN A. DUS: Milost u Ignatia Antiochejského. MATYÁŠ HAVRDA: Milost a svoboda v myšlení Klementa Alexandrijského. VÁCLAV VENTURA: Milost v pojetí prvních mnichů – Dopisy Antonínovy a Pachomiana. FILIP OUTRATA: Milost u Juliána z Aeclana. VÍT HUŠEK: Dědictví Augustinovy teologie milosti (do synody v Orange r. 529). TEREZA POŠTOVÁ: Milost v moraliích Řehoře Velikého. LADISLAV CHVÁTAL: Zbožštění skrze darované synovství – pojetí milosti u Maxima Vyznavače. LENKA KARFÍKOVÁ: „Jeho návrat k Otci je zbožštění člověka“ – milost podle Eriugenových výkladů k Janovi.

První list Petrův četli na přelomu 1. a 2. století maloasijští křesťané, kteří se ve většinové pohanské společnosti cítili jako vyděděnci (a právě tak ho četli a čtou i věřící v jiných těžkých dobách). Autor je nabádá, aby se jako svobodní lidé v Kristu nebáli a ve zkouškách stáli pevně zakotveni ve víře. Podle Kristova příkladu mají i nelehké společenské postavení vnímat jako příležitost ke zvěstování evangelia. List věrně i tvořivě navazuje na prorocké a žalmové tradice Starého zákona, teologii apoštola Pavla i synoptická evangelia.

Druhé vydání díla 10 autorů, kteří přednášejí na protestantských a katolických fakultách ve Švýcarsku, Francii, Itálii a Německu. Každé novozákonní knize je věnována samostatná kapitola, v níž se probírá obsah, literární struktura, teologický záměr, nové otázky, o nichž se diskutuje v posledních letech, a seznam doporučené literatury (doplněný o tituly dostupné v češtině). Samostatné kapitoly jsou věnovány také dějinám novozákonního kánonu a textové kritice.

Edice Raně křesťanská literatura. Po úspěšném vydání prvního svazku novozákonních apokryfů „Neznámá evangelia“ připravujeme druhý díl těchto apokryfů nazvaný „Příběhy apoštolů“. Tyto svěže napsané texty souvisejí s druhou, apoštolskou částí Nového zákona, se Skutky apoštolů a dopisy, zejména apoštola Pavla. Biblická kniha „Skutků“ však píše jen o tom, co dělali Petr a Pavel. Proto není divu, že již začátkem 2. století začaly vznikat texty, které pojednávaly o ostatních apoštolech. Navazují na to, co se vyprávělo mezi prostými křesťany, zahrnují i některé prvky výuky a liturgie a usilují zaujmout i některými téměř románovými prvky.

Judova epištola je nejkratší z tzv. katolických či obecných listů. Autor, který se představuje jako „Juda, bratr Jakubův“, se obrací ke všem Božím „povolaným“, bez ohledu na jejich původ či společenské postavení. S pomocí řady starozákonních obrazů jim vysvětluje povahu vnitřních konfliktů v tehdejších křesťanských sborech a vybízí je k zápasu o jejich překonání v perspektivě víry, lásky a milosrdenství. Se jménem apoštola Petra je spojována řada raně křesťanských spisů, jejichž skuteční autoři zůstávají neznámí. Dva z nich se nacházejí v biblickém kánonu. Zatímco autor Prvního listu Petrova se zamýšlí nad prekérním postavením křesťanů ve světě pohanů, autor Druhého listu Petrova varuje své čtenáře před falešnými učiteli nacházejícími se přímo v jejich středu. Povzbuzuje je, aby vytrvali na cestě ctnosti a nenechali se odradit těmi, kdo zpochybňují Boží soud a Kristův druhý příchod. List má formu závěti apoštola Petra a zčásti je inspirován Judovou epištolou, se kterou sdílí homiletický tón a důraz na starozákonní tradici.

Nelehká, ale závažná cesta k základům biblického myšlení. O východiscích a základních liniích biblického myšlení. Eseje nizozemského biblisty, v jehož vykladačských postupech hraje důležitou roli rozhovor s podněty M. Bubera a F. Rosenzweiga.

Umučení Polykarpa (List církve ve Smyrně církvi ve Filomelou) je zpráva o mučednické smrti Polykarpa (ca 155), žáka apoštolů a smyrenského biskupa. Tato směs narativních a parenetických prvků se stala vzorovým textem vnikajícího martyrologického žánru. Publikace obsahuje řecký text a nový český komentovaný překlad.

MIROSLAV ŠEDINA, Charis a Charitky: od Hésioda k Filónu Alexandrijskému; JIŘÍ MRÁZEK, Milost v deuterokanonické a intertestamentární literatuře; MATYÁŠ HAVRDA, Milost jako pokračující tvoření: Irenej z Lyonu; PETR KITZLER, Vis divinae gratiae, potentior utique natura: Tertullianovo pojetí Boží milosti; VÁCLAV VENTURA, Órigenova mnohotvárná milost; LENKA KARFÍKOVÁ, Milost v Katechetických homiliích Theodora z Mopsuestie; VÍT HUŠEK, Milost stvoření, zjevení a odpuštění podle Pelagia; LADISLAV CHVÁTAL, Filanthropia: Pojetí “milosti” u Dionysia Areopagity

Cvičebnice má sloužit zejména studentům teologie, kteří si mají osvojit tzv. obecnou řečtinu (koiné), jež je předpokladem pro studium Nového zákona. Cvičebnice je koncipována tak, aby si student na biblické látce postupně osvojil základy řecké gramatiky. Většina cvičných vět byla vybrána z Nového zákona, menšina ukázek pochází z oblasti tzv. Septuaginty (řecký překlad SZ spisů).