Zdeněk Pošíval Livres

Zápletka posledního autorova románu má kořeny v přímořských přístavech, hlavní příběh se však odehrává na konci 17. století v krajích Vysočiny na pomezí Čech a Moravy. Na místě uprostřed hlubokých lesů, nazývaném Liščí kameny, byl spáchán brutální masakr. Pátrání po neznámých pachatelích se ujímá zeman Jožík Bukovský. Hrdina posledních Pošívalových knih tak učiní navzdory vágnímu postoji úřadů, od nepaměti příznačnému pro rozporuplnou českou společnost. Román o pokrytectví, zákeřných intrikách, veliké lásce a především o neústupném smyslu jedince pro spravedlnost v lidském řádu, je drsným kriminálním thrillerem. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou.

Jsme v Čechách na sklonku 17. století, kdy poblíž Pelhřimova lapkové přepadli povoz s cenným nákladem pro želivský klášter. Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby pátral po stopách pachatelů v okolních lesích. K němu se připojuje podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice, a jejich vztah je od počátku poznamenán skrytým napětím. Třetí postavou je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně, a burš jihočeského šlechtice, který hledá lásku. Kniha je vrcholem volné trilogie z pobělohorských časů a ve svém příběhu s tajemstvím nabízí unikátní srovnání v domácí literatuře. Funguje jako historická detektivka podobně jako Ecovo Jméno růže, avšak není určena pouze pro úzký okruh čtenářů. Autor mistrovsky pracuje s napětím, spojuje minulost s přítomností a literární tradici s postmodernou, prokazuje znalost lidových zvyků, řemesel, teologie, dobové sexuality, módy a etikety. Většina postav skutečně žila v 17. století na Pelhřimovsku, a dodnes zde můžeme nalézt jejich potomky. Příběh se odvíjí jako barokní malba, kdy se na stránkách objevují stále jasnější portréty protagonistů, přičemž autor si zachovává jejich vnitřní tajemství, což dodává jeho vyprávění magičnost.

Historický román, odehrávající se na Pelhřimovsku v roce 1691. V roce 1691 je u pelhřimovských hradeb vyvražděna skupina italských herců komedie dell´arte, z nichž se zachrání jediná osoba, představitelka Kolombíny. Skrývá se u zemana Jožíka Bukovského, který je pověřen vyřešit nejen zmíněný zločin, nýbrž i další sérii vražd, páchaných na ženách v okolí.

Příběh z roku 1000 o Slavníkovci a ženě jménem Zubřice Na pozadí skutečných událostí z konce prvního milénia podává román obraz doby v českém prostředí. Autorovým cílem je však snaha postihnout podstatu neměnné povahy člověka. Dobrodružný a drsný příběh připomíná spíš milostnou romanci, než onen obvyklý typ historického románu, jehož převažujícím tématem bývají významné skutky z naučné dějepravy. Lidská situace vztahu nesourodé dvojice je i klíčem k myšlence příběhu o Slavníkovci a ženě jménem Zubřice. Existuje-li krutost jako stálá samozřejmost bytí, pak zde autor nabízí i jistá osvobozující východiska, jejichž adresátem pochopitelně není historik, ale člověk žijící na prahu třetího tisíciletí.

Čtenáři se dostává do rukou kronika školního pololetí roku 1945, jak své vzpomínky nazval Zdeněk Pošíval. Jako malý chlapec si psal o době, kterou prožil se svou maminkou na pile ve vesničce Radňov, poté co je tatínek odvezl do bezpečí po bombardování Prahy. Malý Zdenda jezdil do Radňova každé prázdniny, ale rok 1945 byl jiný. Válka zuřila a autor zažil bombardování svého okolí, na které nezapomněl. I když se do Radňova později vracel, nikdy tam nepobyl tak dlouho jako v roce 1945. V paměti mu utkvěla dědečkova věta z konce války, k níž se vracel po celý život. Nějakou dobu mu trvalo, než plně pochopil její širší význam. V posledních měsících života se k dědečkovu poselství vracel stále častěji a přemýšlel, zda podle něj dokázal žít. Jako citlivý člověk měl obavy, zda se mu to vždy dařilo. Toužil, aby se poselství vyřčené v těžké době dostalo k širšímu okruhu čtenářů jako příklad lidského chování.

Jako napínavý film se odvíjí děj nového historického románu zkušeného prozaika Zdeňka Pošívala. Odehrává se na Pelhřimovsku v roce 1671. Na Bukovské tvrzi znenadání uhyne stádo ušlechtilých koní a jejich hlídač je nalezen s ustřelenou hlavou. Tato katastrofa převrátí život bukovského zemana a jeho rodiny. Do pátrání po příčinách a původci zločinu se zapojí řada osob, z nichž postupně vyrůstá hlavní hrdina a zároveň vypravěč dramatického příběhu – zemanský syn Jožík. Ten krok za krokem odkrývá tajemství minulosti a odhalí i záhadného satana, který vyvolal krvavé drama. Autor sugestivně kreslí dobovou atmosféru a jako zkušený režisér rozehrává vášnivé divadlo plné lásky, hříchu, chamtivosti a násilí, ale též moudrosti a smíření. Neusiluje o historickou dějepravu, ale mnohem spíše o paralelu, jež ukazuje, že svět se mění, a lidská povaha přetrvává.

Napínavý western a navíc: 100 proklatě dobrých receptů do kuchyně i přírody.

Hrdinkou romantického románu s kriminálními prvky, jehož děj se odehrává v 17. století, je míšenka, zplozená z hříšného vztahu české děvečky a maurského zajatce. Děj knihy se odvíjí na Pelhřimovsku v době třicetileté války. Fiktivní příběh je protkán skutečnými osobami, které existovaly. Autor vychází z poznámek, které se v jeho rodě uchovaly. Babička je nalezla v podkroví statku na Dudíně, odkud pocházel rod Straků, kam je děj knihy situován. Vylíčeno je i to, proč se Češi bránili švédskému tažení.