Otto Hejnic Livres

Autorova první knižní publikace obsahující 13 krátkých povídek.

Otto Hejnic ve své nové knize zachytil další vyprávění z příbramského podzemí a jiných míst ČR. Po Příbramských hornických historkách (2004) přichází s volným pokračováním, které obsahuje 240 stran textu a 16 stran černobílých historických fotografií zachycujících příbramské podzemí a šachty rudných dolů. Kniha zahrnuje vyprávění mnoha autorů, jejichž příběhy vedle havířských vtipů zachycují zajímavé životní osudy protagonistů. Čtenáři navštíví nejen Příbram, ale také Jáchymov, Důl Jasan v Dolní Rožínce, UD Hamr a další místa, včetně kladenského Dolu Nosek a Ostravy. Vzpomínky pana Šíra detailně popisují jeho uvěznění v 50. letech a život v pohraničí před válkou, zatímco kronika rodu Zaciosů líčí osudy ostravské havířské rodiny od konce 19. století do poloviny 20. století. Na závěr kniha popisuje znovuobjevení a zabezpečení hornických děl z pozdního středověku, jako jsou Petrské jámy na Březových Horách a štola Antonína Paduánského u Jílového. Barevné snímky na zadní obálce dokumentují hornické památky a doplňují krátké informace o muzeích, hornických spolcích a montanistických akcích.

Množství historek a příběhů z hornického prostředí připomíná posledních padesát let provozu příbramských uranových dolů.

Česko – německý sborník básní a próz autorů Euroregionu Nisa. Z českých autorů jsou ve sborníku zastoupeni Julius Benko, Irena Eliášová, Milan Exner, Otto Hejnic, Milan Hrabal, Štěpán Kučera, Miloslav Nevrlý, Pavel Novotný, Marek Sekyra, Jan Šebelka, Martin Trdla a Vlastimil Vondruška. Německé autory reprezentují Róža Domašcyna, Peter Gehrisch, Monika Hahnspach, Lisa Maria Kurzmann, Ulrike Quast, Christine Ruby, Udo Tiffert, Siglinde Trumpf. Ilustrace pocházejí ze Severočeské sbírky, kterou grafik knihy Roman Karpaš shromažďuje již několik let, aby vytvořil reprezentativní kolekci umělců se vztahem k Libereckému kraji.

Částečně autobiografické povídky libereckého autora jsou výpověďmi o neúprosném čase a životní zarputilosti. Přibližně polovina povídek se odehrává koncem šedesátých let a jejich hrdiny bývají studenti, rozevlátí intelektuálové, kteří se ocitají ve tvrdé realitě každodenní dřiny v dolech a kamenolomech a jejich nadýchané sny tak procházejí těžkými zkouškami. Ve druhé části povídek se prakticky titíž, jen příslušně zestárlí hrdinové v letech devadesátých ohlížejí za svými životy a zjišťují, co zbylo z někdejších ideálů a bezstarostných lásek a nakolik je jejich vnitřní oheň ještě schopen se rozhořet.

Další povídkový soubor libereckého autora je návratem k jeho ústředním tématům. Vypráví o lásce v mnoha podobách, od romantického toužení přes sebezničující vzplanutí k manželskému posvěcení a lásce rodičovské, ale také o každodenním životě. Postavy se plahočí za svými cíli, někdy pochopitelnými, jindy směšnými či trapnými, také jsou však zmítány vlastními emocemi, přehnanými ambicemi i pevnějšími ambicemi i pevnější vůlí těch okolo sebe. Jsou to texty o zmatcích dospívání, o nepochopení a vytrácejících se citech, o stesku a beznaději, o stárnutí a marné snaze zastavit plynoucí čas, ale také o umění řešit problémy s humorem a optimismem. Hlavní je neztratit schopnost zase zvednout hlavu a začít znovu, navzdory všem prohrám a malérům.

Po knihách povídek O času a ohni a Zase zvednout hlavu přichází liberecký spisovatel Otto Hejnic tentokrát s románem. V něm opouští své dosud tak časté hrdiny ženoucí se za nesmyslnými cíli a soustřeďuje se na dvojici kamarádů-loserů, kteří zůstali na ocet. Těmito protagonisty jsou hezoun Petr, zvaný Sifon, synek z česko-německého manželství, a věčně usměvavý Venda, opožděný plod pozdní lásky. Jejich osudy jsou v průběhu děje konfrontovány s osudy žen, jež jim zkříží cestu, ať už to je Petrova tajemná Monika, andělsky nádherná Nataša, postarší Gudrun, Vendova drobná Pája anebo dlouhánka Stáňa, ale i mnohé další. Mezi tyto osudové ženy však bezpodmínečně patří také matky obou přátel, milované i nenáviděné, jež hrají v životech svých synů naprosto zásadní role. Lokalizace románu je velice rozmanitá, centrem všeho dění nicméně zůstává malá lázeňská obec v bývalých Sudetech, jež k sobě oba přátele poutá magickou silou.

Název autorova nejnovějšího povídkového souboru představuje společného jmenovatele naprosté většiny textů.Jde o tvrdý střet aktérů s realitou, a není podstatné, jak jsou staří, z jakého prostředí pocházejí, čím se živí nebo v jaké době se jejich příběh odehrává. Jejich jistoty přecházejí v nejistoty, naděje se proměnila v beznaděj a vše končí deziluzí. Jak je pro autora typické, nejčastěji se ohlíží do minulosti za tím, co bylo lepší, cennější, opravdovější. Staré tajemství hoří ve tmě, je to všechno už strašně dávno. Jeho "romantikové po sezóně", jak označuje své oblíbené hrdiny, počítají ztráty s určitou vyrovnaností a docházejí k poznání, které je víc než hořké - že nakonec si člověk vždycky musí poradit sám. A ač už jim mnoho elánu nezbývá, neboť jsou příslovečně u konce s dechem, stále se ještě smějí, třebaže jejich smích čím dál častěji zamrzá na rtech.

Román o první lásce a prvních milostných zkušenostech sedmnáctiletého průmyslováka. Školu, internát a společnost mladých lidí v Příbrami 60. let si autor prožil na vlastní kůži, proto ve svém vyprávění často dokáže být věrohodný, zvláště v intimních pasážích.