Marie Kubinová Livres

Soubor studií tzv. „pražské tematologické školy“ se zabývá výraznými místy literatury 19. a 20. století (hrad, chaloupka, hospoda, škola a prostor výchovy, vězení, chrám a prostor víry, továrna, věž, pokoj) v české literatuře, kterou však konfrontují se světovým literárním kontextem. Stati autorů Daniely Hodrové, Zdeňka Hrbaty, Marie Kubínové a Vladimíra Macury, kteří se zabývají literární topologií, tj. zkoumáním konkrétního prostoru v literatuře, jsou inspirativní nejen pro poznání naší minulosti a přítomnosti, ale i pro další obory – především filosofii a výtvarné umění. ... celý text

Autoři druhého svazku Poetiky literárního díla 20.století se rozhodli pozorovat a představit svůj předmět velice "zblízka", v plné jeho konkrétnosti. Detailní analýzy - například mnohovrstevnatého, všechny řečové složky aktivizujícího přediva vyprávění, jak se projevilo v jednom z Vančurových a jednom z Čapkových děl - prostředkují čtenářům živé doteky se slovesnými výtvory: průhledy do básnivé prózy, do poezie symbolismu, do tvorby avantgardy a jejích časových souputníků. Pozorně sledovány jsou též experimenty vytvářené na pomezí literatury a výtvarnictví, texty budované na principu variačních a permutačních obměn či intertextových citací.

Kniha Marie Kubínové Časoprostor lyriky se nad novodobou českou poezií věnuje otázce, jak lyrická báseň vytyčuje trasy, po nichž se má ubírat čtenářova představivost, a jak konkrétně je v básnických textech vytvářeno jejich časové a prostorové zakotvení. Toto přemýšlení se inspiruje pracemi Miroslava Červenky, Gastona Bachelarda, ale ve výkladu se potkávají též poznatky různých jiných disciplín: stylistiky, sémiotiky, tematologie, fenomenologie či kognitivní vědy.

Marie Kubínová se zaměřuje na pohyb četby – proces, kdy hranice textu prochází v neustálé proměně individuálním příjemcem. Podrobně sleduje, nejen jak působí na čtenáře tok času, jakými proměnami ve svém subjektivním vidění světa prochází, ale mimo jiné si všímá i jeho psychických složek – paměti, intelektu a emocí. Je zde též sledován zdánlivě protichůdný, ale ve skutečnosti spíše podporující a rozvíjející pohyb tzv. naivního (sémantického) a estetického (sémiotického) čtenáře. Stále jsme na cestě a vše je v pohybu – a to nám umožňuje skrze konkrétní text osobnostní růst a rozvoj. Až nakonec náš kontakt s dílem končí a noří se do minulosti, aby přišlo dílo další a vše začalo jinak a znovu.