Bohumil Kartous Livres

Připravujeme děti na svět, který nenávratně zmizel. Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality a tvrdíme jim, že je to pro ně prospěšné. Tato kniha tvrdí opak a snaží se ukázat, jaké dopravní prostředky vedou společnost místo do minulosti do budoucnosti. Existuje jedna zábavná společenská hra. Do kruhu se rozestaví židle a okolo nich stojí lidé. Židlí je přesně o jednu méně než lidí. Na povel si mají lidé sednout – kdo to nestihne, ze hry vypadává. Nemá si kam sednout. Do značné míry jde o alegorii života. Lidská společnost hraje tuto hru i v reálném světě. Úspěšní v ní nacházejí svá místa, neúspěšní se pohybují ve stínu periferie. Snahou výchovy a vzdělávání by v tomto světě mělo být nacházet co nejvíce míst pro každého, protože příliš mnoho lidí na periferii mění hru ve svízelnou situaci nebo dokonce horor. Co když se ale lidstvo dostalo do situace, kdy původní pravidla hry přestala platit, protože židle nejsou po ruce, nýbrž se ukrývají někde v nepřehledném prostoru mimo okamžitý dosah, a dokonce se stále pohybují? K jejich hledání pak potřebujete dovednosti, které si musíte osvojit. Místo toho si ale osvojujete dovednosti, které vás vedou úplně jiným směrem. V takové situaci se nyní ocitáme a děláme jen málo, abychom to změnili.

JAK ZKROTIT ŠELMY DIGITÁLNÍ DŽUNGLE Budoucnost vzbuzuje ve světě turbulentních změn a nejistot obavy. Přesto ji držíme ve svých rukou. Přepněme z Future OFF na Future ON! Bob Kartous navazuje na úspěšnou prvotinu No Future a knihu završuje rozhovory s vybranými osobnostmi. Společně předpovídají budoucnost nikoliv esoterickým, ale racionálním způsobem. Chtěli byste znát svou budoucnost? Zřejmě ano. Mnoho lidí doslova touží dozvědět se o své budoucnosti něco podstatného. Esoterika zažívá i ve 21. století, v éře pokročilého vědeckého poznání a technologického pokroku, nebývalou konjunkturu. Proč? Protože tato éra je nejen významně vědecká a technologická, ale také nejistá. Nejistota je stav, v němž se budoucnost stává mlhavou, neurčitou, a tedy špatně snesitelnou představou. A s tím se nám lidem těžko žije. Z evolučního hlediska stále existují dva způsoby, jak se s takovým stavem vypořádat: buď se mu budeme snažit uniknout, nebo čelit. Pod tlakem nejistoty a z toho vyvěrající úzkosti pojímá rostoucí počet lidí svůj život jako „únikovou hru“. Únik do minulosti, do neskutečnosti virtuálna, únik ze života. To je varovné. Metaforický Achilles technologického pokroku přitom pádí dál, hlava nehlava, a želva lidské adaptace jen pomalu otáčí hlavou a ztěžka se rozkoukává, nemajíc často kloudnou představu o tom, kde je nahoře, kde je dole, kde vlevo či vpravo. Takhle se možná dá přežívat, ale ne žít. Tato kniha pojmenovává změnu evolučních podmínek života člověka v digitální džungli. Ale nejen to. Pojmenovává také, jakým způsobem uchopit vlastní budoucnost, abychom před ní nemuseli v obavě utíkat. A aby do ní bez obav mohly vstupovat i naše děti. Hosté v rozhovorech v závěru knihy: Jiří Horáček, Anna Šabatová, František Tichý, Angelika Kartous Sbouli, Honza Vojtko, Ota Foltýn. Předmluva Martina Viktorie Kopecká