Blanka Kostřicová Livres

Kronika v básních, civilních, básně pak v celku poémou, civilní.

Sedmnáct Třebovských povídek vznikalo v průběhu sedmnácti let - velice přirozeným, nenásilným způsobem: nikdy ne se záměrem napsat povídku, ale vždy z potřeby cosi vyjádřit, zaznamenat, sdělit. Autorka vnímavým způsobem popisuje místo svého rodiště, k němuž má velmi blízký vztah. "Vesmírná Třebová" se zde oživuje např. výšlapem ke kostelíčku, nákupem ve městě, procházkou po náměstí...

Autobiografický příběh mladé ženy a jejího duchovního zrání za pomoci dvou životních lásek - lyžování a literatury, reprezentované zde především Bohumilem Hrabalem.

Výbor autorčiných odborných textů za uplynulé zhruba čtvrtstoletí, které psala pro literární a literárněvědné časopisy (z těch literárních např.: Host, Tvar, Souvislosti, Proglas, Listy, v 90. letech i Literární noviny a kulturní rubriku Lidových novin; z odborných Bohemica litteraria, Bohemica Olomucensia, Studia Bohemica, Kontexty literární vědy). Texty jsou zaměřeny především na českou prózu; výraznější pozornost je přitom věnována Janu Balabánovi, Jiřímu Kratochvilovi, Markétě Pilátové, Jakubu Demlovi, Miladě Součkové, Egonu Hostovskému... Mnoha dalším autorům je věnována alespoň jedna recenze či kritika.

Cyklus povídek zachycujícíh výřezy prostého života, života jedné Pavly, obyčejné ženy v obyčejném světě, výřezy v ne zcela tradičním formátu.

Kniha povídek literární kritičky a příležitostné prozaičky. Autorka ve své útlé padesátistránkové knize dokazuje, že je také náruživou a zapálenou sportovkyní. V jejích povídkách vystpuje jako jedna z hlavních postav poutnice s velikým batohem s cepínem, která se stává jakousi průvodkyní v drobných epizodách, jež jsou do tohoto souboru zařazeny. Poutnice například věnuje tichou vzpomínku starostovi města, který při jízdě na lyžích podlehl infarktovému záchvatu, provází nás nepálskou oblastí i po kavkazských horách a svěřuje se s pocity, jež lze vychutnat při oné "nádherné dřině", kterou pro ni a pro její pro její přátele představuje "výstup s těžkým báglem na zádech, stavění stanu v mrazivém podvečerním vichru" či "vaření z rozhřátého sněhu."

Shrnutí drobných textů, které vznikaly v delším časovém období posledních dvaceti let a v tomto kontextu je třeba k nim přistupovat.

Kniha Sestupy a naděje Jana Balabána od Blanky Kostřicové je pokusem o celkovou interpretaci autorova díla, přičemž prostřednictvím analýzy jednotlivých textů sleduje především podstatný vnitřní vývoj probíhající v celé Balabánově tvorbě: totiž přesun akcentů od pocitů (téměř) bezvýchodných (jež jsou vyjádřeny zejména v Balabánově publikované prvotině Středověk) k polohám nadějnějším. Tento posun se neděje v autorově díle lineárně, častá je oscilace mezi oběma póly, avšak tón nadějný přece – alespoň do předposlední knihy – zjevně sílí. Ačkoli jádrem Balabánovy tvorby je nepochybně jeho dílo prozaické, stranou nezůstaly ani jeho rozhlasová a divadelní hra, jež s prozaickou tvorbou v mnoha aspektech korespondují.

Nejvíce osobní autorčina kniha. Fragmenty příběhů minulých i současných, asociace, vzpomínky… vše vyvoláno hlavní událostí, která prolíná celou knihou (byť někdy zdánlivě ustupuje do pozadí) – smrtí autorčiny matky.