Vilma Costetti Livres

Nenásilná komunikace zná dva koncepty moci: moc nad někým a moc s někým. Moc nad někým má ten, kdo druhé kritizuje, obviňuje, zahanbuje, odměňuje či trestá a podobně. Moc s někým má člověk, který zná a uznává svoje hodnoty a potřeby i hodnoty a potřeby druhých lidí, a ti mu v důsledku toho přisuzují pozici moci, protože věří, že jim pomůže v naplňování jejich potřeb. Základem knihy je seminář, který měl v Itálii před lety tvůrce metody Marshall Rosenberg ve spolupráci s Vilmou Costetti, jež byla první trenérkou nenásilné komunikace v Itálii. Formou rozhovoru s účastníky semináře Rosenberg rozebírá různé kontexty moci, např. politiku, podnikání, školu nebo rodinu. Zabývá se i mocí empatie a jejím vlivem na lidské zdraví. Kniha nám jednoduchým jazykem ukazuje, jakým způsobem si teoreticky i prakticky osvojit moc, jejíž síla spočívá v tom, že jednáme v souladu a společně s druhými.

Rodzice mają dla Kubusia niespodziankę: chłopiec będzie miał rodzeństwo ! Kubusia przepełniają najróżniejsze uczucia i emocje. Przez długie miesiące oczekiwania mama i tata wspierają go i pomagają mu rozpoznać i nazwać kłębiące się w nim uczucia.

„Im Grunde sagen die Menschen immer nur eines dieser beiden Worte: bitte oder danke.“ – Marshall B. Rosenberg. Alle Menschen, die eine gemeinsame Sprache sprechen, teilen dieselben Muster, wie z. B. Laute oder die Grammatik. Grundsätzlich hat jede Form der Kommunikation – unabhängig davon, in welcher Sprache sie erfolgt, ob mit oder ohne Worte – eine gemeinsame Grundlage. Und diese Grundlage gilt für alle Menschen, egal welcher Herkunft sie sein mögen oder welchen politischen und religiösen Überzeugungen sie sich verpflichtet fühlen: Es sind unsere universellen Bedürfnisse. Und in der Gewaltfreien Kommunikation geht es um diese Bedürfnisse, die den Ursprung unserer Handlungen und Beziehungen darstellen. „Dieses Buch offenbart uns das Herz der Kommunikation. Stefanias lebendige und verspielte Bilder und Vilmas flüssige und weise Sprache laden Leser und Leserinnen aller Altergruppen ein, sich im Alltag etwas so einfaches wie die Kraft des Gebens und Empfangens, des Zuhörens und des Ausdrückens zu vergegenwärtigen. Ob wir nun gestikulieren, sprechen, schauen, singen, tanzen oder beten, sagt doch all das entweder 'bitte' oder 'danke'.“ – aus dem Vorwort von Dominic Barter