Adrian von Arburg Livres

Mezi německy hovořícími občany bývalého Československa byli též odpůrci nacismu. Vystupovali jako protivníci henleinovců, v době ohrožení Československé republiky v roce 1938 prokazovali ochotu ji bránit, během nacistické okupace se doma či v emigraci zapojili do odbojové činnosti, mnozí z nich byli nacistickým režimem vězněni nebo popraveni. Z největší části se jednalo o sociální demokraty komunisty, mezi německými antifašisty najdeme ale i nesocialistické a politicky neorganizované odpůrce Hitlera, například katolické duchovní. Tito lidé se po válce zpravidla nedočkali zaslouženého uznání, ale byli naopak jakožto příslušníci „provinilého“ německého národa vystaveni nenávisti české společnosti a znovu perzekvováni.

dokumenty z českých archivů; Díl II., svazek 1. Duben-srpen/září 1945: "Divoký odsun" a počátky osídlování Další díl rozsáhlého edičního projektu, který prostřednictvím archivních pramenů seznamuje s průběhem, organizací a dopadem rozsáhlých migračních změn, k nimž došlo po skončení 2. světové války v Československu.

Das Buch zur TV-Serie erzählt anhand von vielen Fotos, persönlichen Zeugnissen aus 3 Orten, gelegen in Ostpreußen, Schlesien und im Sudetenland, die Lebensgeschichte von Deutschen, Polen, Russen und Tschechen

:dokumenty z českých archivů; Díl I. Češi a Němci do roku 1945: úvod k edici Poprvé od konce druhé světové války je veřejnosti předkládána rozsáhlá dokumentace k těmto důležitým otázkám naší minulosti, která je svou koncepcí, svým obsahem a šíří zcela výjimečným počinem. Edice je výsledkem dlouholeté spolupráce mezinárodního týmu historiků, kteří provedli výzkum v šedesáti archivech České republiky. Zpřístupněné dokumenty, doprovodné texty a komentáře poskytují řadu nových podnětů pro studium společenských poměrů a česko-německých vztahů v pohraničních oblastech českých zemí.

Sborník příspěvků k dlouhodobé výstavě ústeckého musea Zapomenutí hrdinové.

Rok 1945 byl bohatý na dramatické události, což z něj činí předmět vědeckého a společenského zájmu. II. díl Edice VNPČP se zaměřuje na první poválečný rok a podrobně mapuje tehdejší události. Tento díl je rozdělen do tří samostatně vycházejících svazků, přičemž 3. svazek se věnuje citlivé problematice poválečného násilí na osobách považovaných za „státně nespolehlivé“. K hromadným násilným činům došlo především na jaře a v létě 1945. Editoři se rozhodli tuto tematiku vyčlenit z důvodu chronologického a věcného. Úřední vyšetřování těchto „excesů“ probíhalo až v roce 1947, což odůvodňuje samostatný svazek. Represivní opatření vůči „státně nespolehlivému“ obyvatelstvu, na které se zaměřují dílčí svazky, jsou typově odlišná. Svazek II.3 se soustředí na perzekuční zákroky s cílem usmrtit větší počet osob, které byly považovány za kriminální činy mimo dosah justičních orgánů. Dokumenty se týkají závažných případů z českého a moravskoslezského pohraničí i vnitrozemí, včetně tragédií v Postoloprtech, Žatci a dalších městech. Zvláštní pozornost je věnována vyšetřování těchto případů do roku 1948 a reakcím politiků a veřejnosti. Svazek obsahuje 101 archivních dokumentů, úvodní studii Tomáše Staňka, 22 fotografií, 2 mapy a referenční pomůcky pro snadnější přístup k informacím.

Publikace zpracovává stále přitažlivé téma poválečných osudů československých Němců a zaznamenává současný stav jeho poznání. Autoři odpovídají na otázky, jaké výzkumy v posledních dvaceti letech proběhly, co jsme se na jejich základě dozvěděli a zda tyto poznatky ovlivnily celkový obraz českých poválečných dějin. Samotné vymezení toho, kdo byl či nebyl po válce považován za Němce, je velmi problematické a dále otevírá prostor pro nové pohledy a dosud nezodpovězené otázky. Pestrost sledované problematiky dokládají vedle četných regionálně či lokálně zaměřených kapitol také příspěvky přinášející podněty a pohledy z jiných vědeckých oborů.

Studienarbeit aus dem Jahr 2000 im Fachbereich Politik - Internationale Politik - Thema: Int. Organisationen u. Verbände, Note: 1.0, Universität Wien (Institut für Politikwissenschaft), Sprache: Deutsch, Abstract: Die Arbeit gibt einen Überblick über die tschechoslowakische bzw. ab 1. Januar 1993 tschechische Rolle innerhalb der KSZE (Konferenz für Sicherheit und Zusammenarbeit in Europa, heute OSZE) von 1990 bis 1994. Verfasst wurde ausdrücklich keine Entwicklungsgeschichte der KSZE in diesem Zeitraum, womit auch verständlich wird, dass in der Arbeit zwar tschechoslowakische/tschechische Vorschläge für einzelne KSZE-Gipfel bzw. Aussenministertreffen behandelt werden, nicht aber die Beschlüsse der einzelnen KSZE-Treffen zur Sprache kommen. Die Grundfrage der Untersuchung lautet, inwieweit sich die Positionen der Prager Diplomatie durchsetzen konnten. Als Quellenbasis musste vorwiegend die tschechischsprachige Tagespresse der Jahre 1990 bis 1994 dienen. Die wenigen Aufsätze, die in tsche-chischen politologischen Fachzeitschriften über die KSZE zu finden waren, behandelten meist vorwiegend auf allgemein-europäischer Basis Vergangenheit, Gegenwart und Perspektiven der KSZE/OSZE und waren als Informationsmaterial über die Prager Rolle darin nur wenig nützlich. Abegrundet wurde die heuristische Basis durch ein Gespräch mit einem diplomatischen Akteur.

Studienarbeit aus dem Jahr 2000 im Fachbereich Geschichte Deutschlands - Nationalsozialismus, Zweiter Weltkrieg, Note: 1.0, Universität Wien (Institut für Zeitgeschichte), Sprache: Deutsch, Abstract: Thema der Arbeit ist die neue Grenzziehung zwischen dem Deutschen Reich und der Tsche-choslowakei nach dem Münchener Abkommen vom 29. September 1938. Das Hauptaugenmerk ist dem Wirken des internationalen Ausschusses in Berlin gewidmet, dessen wichtigste Aufgaben erstens die genaue Grenzziehung, zweitens die Regelung der Modalitäten der tschechoslowakischen Räumung der abzutretenden Grenzgebiete und des deutschen Einmarsches in diese waren.

Studienarbeit aus dem Jahr 2000 im Fachbereich Geschichte Europa - and. Länder - Zeitalter Weltkriege, Note: 1.0, Universität Wien (Institut für Osteuropäische Geschichte), Sprache: Deutsch, Abstract: Die Arbeit versucht einen Abriss vor allem der politischen Entwicklung im Protektorat Böhmen und Mähren zu geben. In einem jeweils eigenen Kapitel wird den Grundzügen der Wirtschafts- und Sozialpolitik, der Thematik des einheimischen Widerstands und der Problematik der Opferzahlen nachgegangen. Das Katastrophenjahrzehnt 1938-48 brachte für Tschechen, Deutsche, Juden und Roma der böhmischen Länder die unbestritten unheilvollste Etappe dieses Jahrhunderts. Die Zeit des Protektorats Böhmen und Mähren stellt mit ihrer mehr als sechsjährigen Dauer die längste Unterepoche in diesen zehn Jahren dar. Als Arbeitshypothese formuliert kann behauptet werden, dass die deutsche Beherrschung des böhmisch-mährischen Raumes zwei der entscheidensten Veränderungen in den Ländern der böhmischen Krone des 20. Jahrhunderts mitausgelöst hat: Erstens die Beendigung der fast 1000-jährigen Konfliktgemeinschaft von Deutschen und Tschechen im böhmischen Becken, zweitens ermöglichte erst sie die soziale Radikalisierung und die Öffnung zur Sowjetunion, welche schliesslich zwischen 1945 und 1948 die mehr als 40-jährige und damit in diesem Jahrhundert längste zusammenhängende Epoche der tschechischen Geschichte einleiteten.