Helena Třeštíková Livres

Kniha uvádí téměř doslovný přepis rozhovoru známé filmové dokumentaristky Heleny Třeštíkové s překladatelkou a spisovatelkou Hedou Margoliovou Kovályovou (1919–2010), který se odehrál v srpnu roku 2000 ve spisovatelčině bytě v Praze během natáčení filmového dokumentu o ní. Zachycuje její autentické vzpomínky, někdy nepředstavitelně kruté a neuvěřitelné, na dobu mládí a pobyt v koncentráku, na porevoluční zmatky a na události kolem popravy jejího prvního muže Rudolfa Margolia. V rozhovoru je mnoho informací, které nebyly uvedeny v autobiografii Na vlastní kůži, kterou Heda Margoliová Kovályová napsala v americkém exilu v 70. letech. Velmi přínosná je též forma rozhovoru – otázky zkušené dokumentaristky vedou vyprávění k tématům, o kterých by dotazovaná sama asi neměla odvahu mluvit. Jedná se o silný a čtivý příběh zajímavé a výrazné ženy, která odpovídá s velkým nadhledem daným bohatými životními zkušenostmi, díky nimž dospívá k pozoruhodné vyrovnanosti.

Jedinečný dokumentární cyklus Heleny Třeštíkové, který dává možnost nahlédnout do osudů manželských dvojic v pohledu několika let vyšel také v knižní podobě. Příběhy jsou obohacené o sociologický a psychologický komentář. Od 1. ledna 2006 byly v jednom bloku za sebou v šesti večerech na ČT 2 uvedeny Manželské etudy z roku 1987 v původní podobě a Manželské etudy po dvaceti letech. Filmy sledovalo více než milion diváků, a jak se ukázalo, divácký ohlas dokonce i podstatně zasáhl do dalšího osudu hrdinky jednoho z příběhů.

Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. „Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám,“ říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí. Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců. Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti. Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.

Kniha představuje tvůrčí metodu respektované české dokumentaristky Heleny Třeštíkové – východiska, fáze přípravy a realizaci časosběrných dokumentů. Shrnuje její mnohaleté zkušenosti s natáčením dokumentárních filmů v dlouhém časovém úseku. Popisuje, jak se metoda časosběrného natáčení, které se věnuje nejdéle a nejsoustavněji nejen v České republice, ale i v kontextu světové kinematografie, vyvíjela a jaká úskalí museli tvůrci v průběhu let zdolávat. Součástí knihy jsou dva komentované scénáře realizovaných filmů René (2008) a Soukromý vesmír (2011).

Příběh dokumentárního filmu René od Heleny Třeštíkové psaný formou dopisů mezi režisérkou a samotným aktérem.

Kniha složená z dopisů, které si dlouhá léta vyměňovala režisérka se svým filmovým hrdinou během jeho pobytu za mřížemi. Časosběrný dokument režisérky Heleny Třeštíkové René zvítězil v kategorii dokumentů nad 45 minut a získal Zlatou holubici na Mezinárodním festivalu dokumentárních a animovaných filmů v Lipsku v říjnu 2008, další poctou byla cena německé veřejnoprávní televize MDR a prestižní cena Evropské filmové akademie Prix Arte pro nejlepší evropský dokument roku.