Ladislav Kvasz Livres

Kvasz’s book is a contribution to the history and philosophy of mat- matics, or, as one might say, the historical approach to the philosophy of mathematics. This approach is for mathematics what the history and philosophy of science is for science. Yet the historical approach to the philosophy of science appeared much earlier than the historical approach to the philosophy of mathematics. The ? rst signi? cant work in the history and philosophy of science is perhaps William Whewell’s Philosophy of the Inductive Sciences, founded upon their History. This was originally published in 1840, a second, enlarged edition appeared in 1847, and the third edition appeared as three separate works p- lished between 1858 and 1860. Ernst Mach’s The Science of Mech- ics: A Critical and Historical Account of Its Development is certainly a work of history and philosophy of science. It ? rst appeared in 1883, and had six further editions in Mach’s lifetime (1888, 1897, 1901, 1904, 1908, and 1912). Duhem’s Aim and Structure of Physical Theory appeared in 1906 and had a second enlarged edition in 1914. So we can say that history and philosophy of science was a well-established ? eld th th by the end of the 19 and the beginning of the 20 century. By contrast the ? rst signi? cant work in the history and philosophy of mathematics is Lakatos’s Proofs and Refutations, which was p- lished as a series of papers in the years 1963 and 1964.

Focusing on Descartes' contributions to physics, the book presents a compelling argument that his work was a significant precursor to modern mathematical physics, despite being overshadowed by Newton's methods. It explores Descartes' approach to describing motion algebraically, demonstrating that he achieved similar insights into the motion of interacting bodies. By tracing Descartes' evolution from early mathematics to his mature physics, the text challenges the notion that his work was merely philosophical, highlighting its foundational importance in the development of scientific thought.

Kniha doplňuje tradiční výklady vědecké revoluce 17. století novým pohledem, jenž vychází z detailní analýzy jazyka vědy. Na příkladu fyzikálních děl Galilea Galileiho, René Descarta a Isaaca Newtona se ukazuje, že významné vědecké objevy jsou často spojeny se zásadní změnou jazyka. Tyto změny se týkají vztahu jazyka a experimentální praxe, sémantiky a syntaxe. Ve svém úhrnu dosáhly tyto významné změny stupně, který nás opravňuje mluvit o zrodu vědy jako o lingvistické události. Ve slovenském jazyce.

Vývoj pojetí prostoru v geometrii a jeho zobrazování v malířství od renesance po dvacáté století Jak dosahovali renesanční malíři efektu hloubky prostoru? Jak navozuje El Greco pocit přítomnosti postav v prostoru před obrazem? Dokáže kubismus vysvobodit objekty ze zajetí prostoru? Kniha matematika a filosofa Ladislava Kvasze nejen odpovídá na tyto dotazy, ale přináší srozumitelný a dostatečně vyčerpávající výklad klíčových epizod ve vývoji moderní geometrie. Abstraktní a často obtížně pochopitelné matematické myšlenky totiž nacházíme v malířství vyjádřeny v konkrétní, názorné a intuitivně uchopitelné podobě. Historikům a milovníkům výtvarného umění z řad širší veřejnosti kniha poskytuje nový úhel pohledu na to, co už znají. Matematikům zase propojení dějin geometrie s dějinami malířství dává možnost obohatit výklad této disciplíny o nové souvislosti. Výklad geometrických triků, použitých při tvorbě jednotlivých obrazů, jejichž reprodukce kniha přináší, nabízí praktickou využitelnost pro interpretaci dalších výtvarných děl.

Tato publikace je jakýmsi dokumentem, ohlédnutím za šedesáti lety vydávání Filosofického časopisu. Výběr z řady příspěvků, které vyšly do roku 1989 (a tedy již nejsou dobře dostupné) představuje na jedné straně texty vykazující trvalou hodnotu navzdory době svého vzniku, na straně druhé též předkládá několik příspěvků dokumentujících dobový společenský kontext.

V současné historii vědy je rané období Descartovy kariéry vnímáno jako dráha vedoucí od vize mathesis universalis přes její ztroskotání až po Descartovu proměnu v systematického filosofa, jak jej známe z jeho děl zralého období. V předkládané knize chceme navrhnout novou interpretaci Descartovy mathesis universalis. V duchu podtitulu knihy Daniela Garbera Descartes Embodied, který zní „čtení kartézské filosofie skrze kartézskou vědu“ lze náš text považovat za další krok vytyčeným směrem, za čtení kartézské vědy skrze kartézskou matematiku. Chybný výklad karteziánské fyziky je podle nás hlavní překážkou na cestě k formálně-epistemologické rekonstrukci jazyka fyziky. Kniha je pokusem vyložit karteziánskou fyziku jako matematickou fyziku a je součástí širšího projektu formální epistemologie.

Kniha představuje rozšířený text přednášky, která zazněla 17. března 2011 při přebírání mezinárodní ceny Fernanda Gila v Lisabonu. Autor v ní zavádí šest mohutností jazyka matematiky (sílu logickou, expresivní, metodickou, integrativní, explanatorickou a konstitutivní) a na příkladech z historie matematiky ilustruje jejich postupný růst. U každé mohutnosti představuje mechanismus, kterým vzniká, čímž dostává šest jazykových inovací, jež na sebe navazují a společně vedou ke vzniku nového jazyka, který umožňuje dokázat, vyjádřit a vysvětlit mnohem více než jeho předchůdci.

Kniha venovaná otázkam filozofie matematiky prináša radikálne nový pohľad na vzťah našich teórií a skutočnosti okolo nás. Snaží sa ukázať, že náš vzťah ku skutočnosti nie je priamy, ale je zásadným spôsobom sprostredkovaný inštrumentmi, ktoré pri našom vzťahovaní sa ku skutočnosti používame. Okrem vedeckých nástrojov autor zdôrazňuje predovšetkým význam symbolických inštrumentov, ako sú čísla, algebrické vzorce alebo geometrické obrázky. Symbolické nástroje, podobne ako vedecké inštrumenty, odkrývajú a stabilizujú rôzne aspekty skutočnosti a tým menia obraz skutočnosti a naše miesto v nej. Kvôli kľúčovej roli inštrumentov v našom vzťahovaní sa ku skutočnosti autor svoju pozíciu nazýva inštrumentálnym realizmom. Z pozície inštrumentálneho realizmu argumentuje proti hlavným pozíciám vo filozofii matematiky, ako sú logicizmus, platonizmus, intuicionizmus a konštruktivizmus. V istom zmysle je inštrumentálny realizmus príbuzný s filozofiou neskorého Wittgensteina a možno tvrdiť, že sa snaží do filozofie vedy a matematiky preniesť vhľady, ktorými Wittgenstein obohatil filozofiu jazyka.

Zborník prác o súčasnej filozofii ... k päťdesiatinám Miroslava Marcelliho.

Cieľom práce je "upresniť a rozvinúť Kuhnovu koncepciu". Motiváciou takejto snahy je fakt, že mnohé z klasických kontroverzií filozofie a dejín vedy sú založené na skutočnosti, že ich účastníci majú na mysli vedecké revolúcie rôzneho typu, teda zmeny, ktoré sa vo vede, ktorá je spoločenstvom bádateľov aj súborom teórií, odohrávajú na rôznych úrovniach. Základnou ideou Kvaszovho "upresnenia" je rozlíšenie vedeckej revolúcie a epistemickej ruptúry. Vedecká revolúcia je podľa slovenského matematika zmena v postoji vedeckého spoločenstva, epistemická ruptúra ​​znamená diskontinuitu vo formálnej štruktúre, formálnom rámci vedeckej teórie. Toto rozlíšenie má oprávnený dôvod: Vedecká revolúcia je sociologický fakt a skúma sa skôr sociologickými metódami, zatiaľ čo epistemické ruptúry možno skúmať metódami formálnej rekonštrukcie vedeckých textov. Práve preto, že obe zmeny majú rôznu povahu, je nutné k nim pristupovať s odlišnou, ale pritom vždy jednotnú interpretačnou výbavou, aby sme sa vyvarovali zavádzajúceho zmiešavanie sociologických či všeobecne kultúrnych a "čisto" noetických analytických prístupov.