Martin Navrátil Livres

Celobarevná publikace mapuje historickou železniční síť na Vysočině, zejména pak v okrese Třebíč (s přesahy do Jihlavy, Znojma, Velkého Meziříčí a Brna). Knihu tvoří čtyři kapitoly, které mapují jednotlivé historické tratě v úsecích Jihlava – Znojmo (Rakouská severozápadní dráha – Österreichische Nordwestbahn), Moravské Budějovice - Jemnice (Císařsko-královské státní dráhy – kaiserlich-königliche Staatsbahnen), Okříšky - Brno a Studenec - Velké Meziříčí (Rakouská společnost státní dráhy – k.k. privilegierte österreichische Staatseisenbahn-Gesellschaft). Tyto kapitoly doplňuje seznam použitých pramenů a literatury. Kniha nabízí více než 170 fotografických příloh. Jsou jimi reprodukce unikátních historických pohlednic z období konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století i dobových fotografií, plánů a jízdních řádů vybraných z fondů archivů i významných sbírek soukromých sběratelů.

Okolo sveta 6 síce pokračuje v doterajšej sérii, ale zároveň je svojím spôsobom výnimočná – zachytáva totiž splnenie Martinovho dlhoročného sna, a to dlhšie pobudnúť na najmenej prebádanom a prechodenom svetadiele. Martin má síce za sebou dramatické plavenie sa plachetnicou a krátke vystúpenie na najjužnejšom kontinente, a rovnako má za sebou drsné zimné podmienky pri návšteve pastierov sobov na Čukotke či prechod Beringovým prielivom, ale dosiahnutie južného pólu je predsa len iná káva. Ide o 1 047 km dlhú púť mnohokrát v drsných podmienkach krutej zimy a za bičovania vetrov, ťahajúc za sebou viac než stokilové sane, v trojčlennom tíme odkázanom iba na vzájomnú pomoc. Martin vám vyrozpráva príbeh, ako dosiahol „svoj“ južný pól. Nebude len o tom, aký musel byť nezlomný pri prekonávaní ťažkých prekážok. Povie vám aj to, ako taká expedícia vyzerá po praktickej stránke, s čím sa človek musí vyrovnať a hlavne, ako sa musí pripraviť. On to proste musí urobiť – lebo čo ak je medzi vami čitateľ, ktorý má podobný cieľ ako on v roku 1998? V knihe sa dozviete úplne všetko – nielenže vám popíše prípravy a putovanie, ale tiež sa s vami podelí o mnohé, často osobné myšlienky, ktoré mu občas blúdili v mysli, či o rôzne pikantné detaily a dojímavé momenty. Je to doteraz nielen jeho najnáročnejšia cesta, ale tiež najhlbší ponor do vlastného vnútra. Ale čo je najdôležitejšie: Martinovi sa sen splnil a padol aj rekord – ako prvý Slovák prešiel po vlastných od pobrežia Antarktídy až po južný pól.

Afrika. Kontinent, o ktorom každý z nás trochu sníva, ale zároveň sa ho aj dosť bojí. Veď nám to médiá často servírujú – prevraty, boje, únosy, korupcia, hlad, choroby … treba niečo prihodiť? Afrika má dnes skrátka zlé meno. Môžete napísať článok alebo knihu, tento kút Zeme bude vzbudzovať viac negatívnych reakcií ako pozitívnych. Ale nie je to z veľkej časti klišé alebo prehnané? Po troch úspešných cestopisoch nás Martin prevedie kontinentom, ktorý zatiaľ nemá najlepšiu cestovateľskú reputáciu, ale ktorý rozhodne treba vidieť a zažiť. Presvedčí nás o tom, že toľko prírodnej pestrosti, rozmanitosti kultúr a zvykov, či historických prekvapení len tak ľahko inde neuvidíte.

Celobarevná publikace plná historických pohlednic, fotografií a plánků drážních staveb z první poloviny dvacátého století se zaměřuje na nostalgickou dráhu spojující české Jizerské hory s polskou stranou Krkonoš. Autoři chtějí připomenout nejen nostalgii rakousko-uherské a pruské železnice, ale také mistrovství projektantů, techniků a dělníků, kteří před více než stoletím vybudovali jizerskou železnici z Liberce přes Tanvald do Kořenova a její krkonošské pokračování do Jeleni Góry. Úsek mezi Tanvaldem a Kořenovem je nejstrmější a jedinou normálně rozchodnou ozubnicovou železnicí v ČR, kde vlak na necelých sedmi kilometrech překonává výšku 235 metrů pomocí ozubnice Abtova systému. Tři nejstrmější úseky o celkové délce 4,4 km umožňují překonání sklonu až 58 promile, kdy ozubená kola lokomotiv zapadávají do zubů pásové ozubnice. Výstavba této horské trati v létě 1902 zahrnovala čtyři tunely, skalní zářezy a mosty. Z Kořenova trať pokračuje přes 25 m vysoký Jizerský viadukt do Harrachova a dále do polské Szklarske Poręby a Jeleni Góry. Dráha dnes slouží převážně pro osobní dopravu a nabízí nádherné výhledy na Jizerské hory a Krkonoše, včetně nejvyšší české hory Sněžky.

Publikace předkládá část nejslavnějšího spisu De principiis alexandrijského teologa Órigena (185–254 n. l.), jenž patří k nejvýznamnějším a nejvlivnějším autorům křesťanské vzdělanosti vůbec. Vybraná pasáž se zabývá otázkou svobody volby, která představovala pro Órigenovy filozofické i teologické předchůdce klíčový problém a která také stojí v centru pozornosti alexandrijského teologa samotného. Protože se nám vlivem pozdějších dogmatických sporů (4.–6. stol. n. l.) nedochoval původní Órigenův text, přeložili jsme dva prameny, které si nárokují věrné předání Órigenovy nauky: řecký text z díla Philocalia a latinský překlad Turannia Rufina. Překlad provází rozsáhlá studie, která si kromě životopisného a historicko-filozofického uvedení Órigena z Alexandrie, klade za cíl představit jeho pojetí.

Expedícia Beringov prieliv – Cesta prvých ľudí bola unikátna výprava, na ktorú sa Martin a Peter vydali v druhej polovici februára 2020. Ako prví Slováci mali prejsť pešo z ázijského na americký kontinent „suchou nohou“ – len pomocou vlastných síl, cez zamrznuté Beringovo more, kde teploty v zime klesajú až na -50 °C. Nápad na expedíciu dostal Martin Navrátil po svojej poslednej ceste na Čukotku za kmeňmi Čukčov. Stretol sa tam s pôvodnými etnikami tohto regiónu, ktoré podľa antropológov prešli v období približne 40 000 až 10 000 rokov pred naším letopočtom cez zamrznuté more z Ázie na nový kontinent a po prvýkrát ho osídlili. Práve touto cestou sa na americký kontinent dostalo dnešné pôvodné americké obyvateľstvo. Kniha približuje nielen prípravu a priebeh celej expedíciu, ale aj všetky výzvy a komplikácie, s ktorými sa autori počas nej museli vysporiadať. Drsné arktické podmienky, mrazivé počasie, ľadové medvede a snežné búrky, ale aj krásna polárna žiara či ľudská dobrota na kraji sveta – to všetko je súčasťou príbehu o nesmierne náročnej ceste po stopách prvých ľudí, ktorí pred tisícmi rokov prešli z jedného kontinentu na druhý.

Celobarevná publikace, plná historických pohlednic, fotografií a plánků drážních staveb je věnovaná významné dráze vinoucí se podél Vltavy a Labe. Autoři chtějí prostřednictvím této (již desáté) publikace z řady „Železniční tratě na starých pohlednicích" připomenout nejen nostalgii rakousko-uherské (v tomto případě i saské) a československé prvorepublikové železnice, ale také vzpomenout na mistrovství projektantů, techniků a dělníků, kteří v polovině 19. století tuto trať z Prahy přes Ústí nad Labem a Podmokly (Děčín) do saských Drážďan vybudovali a uvedli do provozu.

Kniha Parní návraty po dvaceti letech je obrazovou publikací, navazující na titul vydaný v roce 2002. Autoři se zaměřují na provoz muzejních parních lokomotiv v zemích střední Evropy v letech 2002 - 2021. Členění knihy na kapitoly Nostalgie, Výjimečnost okamžiku, Romantika a Pomíjivost času naznačuje, že se jedná o méně tradiční úhly pohledu na mizející svět páry, preferující zajímavé světelné podmínky během všech ročních období.

V prvej časti knihy Na cestách po africkom kontinente nás Martin previedol viac-menej stredom a severom Afriky, a tak sa teraz môžeme tešiť na prevažne podrovníkovú oblasť. Okrem Malawi, Ugandy a Džibutska zavítame aj na viaceré ostrovy, ako sú Komory, Zanzibar a slávny Madagaskar, ktorý sa spája s údajným slovenským dobrodruhom a kráľom ostrova, Móricom Beňovským. Alebo to tak celkom nie je? Dozvieme sa. Absolvujeme tiež jazdu autom cez štyri krajiny (Zimbabwe, Botswana, Namíbia a JAR), nabitú prírodnými krásami a národnými parkami plnými divokých zvierat. Nebude chýbať ani doteraz najsilnejší Martinov trip do ťažko skúšaného Somálska, ktoré už od roku 1960 pravidelne zapĺňa svetové denníky správami – či už o hladomore počas vojny alebo napríklad o obávanej teroristickej skupine aš-Šabáb. A nezabúdajme ani na nebezpečných pirátov, ktorí ešte donedávna prepadávali lode v medzinárodných vodách. Tento kút Afriky určite nepatrí medzi obvyklé turistické destinácie, skôr naopak, akoby volal – vyhni sa mi, kto môžeš! Ako dodáva Martin: „Somálsko bola moja najemotívnejšia cestovateľská skúsenosť vo všetkých ohľadoch. Pozitívne a negatívne emócie sa predbiehali a bojovali o moju pozornosť. Bolo to ako šialená jazda na húsenkovej dráhe."

Celobarevná publikace, plná historických fotografií, pohlednic, plánků drážních staveb a dalších dokumentů z konce 19. a první poloviny 20. století, je věnovaná nostalgické dráze vinoucí se podél řeky Sázavy. Ve skutečnosti jde o několik tratí, které jsou různé významem, dobou vzniku, majitelem, resp. provozovatelem a nakonec i vývojem. První díl, věnující se úseku mezi dnešními městy Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou a Kácovem, představuje nejstarší část (úsek mezi tehdejším Německým Brodem a Světlou z roku 1870) na páteřní dráze společnosti Rakouská severozápadní dráha Vídeň–Praha/Děčín, kterou na přelomu 19. a 20. století, v době vyvrcholení druhé lokálkové vlny výstavby místních svépomocných drah, doplnily Místní dráha Německý Brod–Žďár (1898) a Místní dráha Světlá–Ledeč–Kácov (1903). Nyní už stačí nasednout ve Žďáře do pomyslného vlaku a můžeme vyrazit proti toku času až do Kácova, malebné, dnes mezilehlé stanice, která pro svou autentičnost v minulých letech nejednou posloužila filmařům nabídkou moderními zásahy nedotčeného nádraží. Provázet nás bude – chvíli vpravo, chvíli vlevo – třpytící se hladina Sázavy. Co se nemění, je její krása a romantika, která odsud nezmizela a na níž se velkou měrou podílela i železnice.