Michal Kosák Livres

Publikace Michala Kosáka a Jiřího Flaišmana Editologie (Od náčrtu ke knize) se na novočeském materiálu věnuje metodologii ediční práce. Kniha v úvodních částech rozvrhuje základní typologii edičních přístupů a ukazuje možnosti, jak lze k vydávanému materiálu přistoupit. Výklad dále pojednává o problematice historie textu, jeho verzí a variant a sleduje druhy pramenů (rukopis, náčrt, čistopis či tištěné vydání). V následujícím výkladu se dotýká otázky volby výchozího textu a kritérií této volby. Zachycuje rozvrstvení vydavatelské činnosti podle druhů edic, tj. čtenářské, vědecké, diplomatické, a to v prostředí tištěných i digitálních médií, přičemž samostatnou část tvoří výklad o problematice a typech digitálních edic (spoluautor Boris Lehečka). V následující části je pojednána problematika atribuce textu. Na modelovém případě sporného autorství básní Josefa Baráka přisuzovaných v minulosti Janu Nerudovi se ukazují možnosti statistické analýzy pro metodologii určování autorství (spoluautor Petr Plecháč). Závěrečná část se věnuje otázce edičního zpracování a možnostem, jak vypracovat doprovodný aparát edice. V samostatném oddílu je pojednána problematika emendace porušeného místa na základě metrické analýzy básnického textu (autor Jakub Říha). K výkladu zaměřenému na ediční přípravu textů 19. a 20. století je připojena samostatná kapitola o ediční problematice z pohledu současné medievistiky (autor Jakub Sichálek).

Před patnácti lety přečetl Ivan Matoušek na pokračování svůj obsáhlý román Spas. U příležitosti této události vychází nahrávka s úplným záznamem tehdejšího Matouškova přednesu, doprovozená brožurou, která obsahuje deníkové záznamy Ivana Matouška, vzpomínky účastníků a fotodokumentaci.

Kniha se věnuje třem zásadním etapám v historii novočeské textové kritiky: zaprvé období přelomu 19. a 20. století, v němž textová kritika postupně získávala odborný rámec a kdy současně dochází k prvním máchovským edičním sporům, zadruhé době sporů o míru aktualizace textů novočeské literatury a o zásady ediční práce ve 30. a 40. letech a zatřetí éře poválečných bezručovských polemik s těžištěm mezi roky 1960 - 1963, jejichž výsledky se promítly i do norem ediční práce, jak je ustavovala příručka Editor a text (1971). V literárněhistorické analýze se autoři snaží nahlédnout dobové teoretické projevy, vlastní edice, recenze a polemiky zejména z perspektivy rodících se možností pro dobový kontext, pokoušejí se přistupovat k jednotlivým otázkám nikoli jako k čemusi hotovému, ale jako k stále otevřené problematice, čímž v druhém plánu poukazují na podnětnost mnohohlasí různých edičních přístupů a koncepcí, a to i pro dnešní ediční praxi. Tyto tři úseky dějin oboru jsou představeny současně v samostatně komponovaných částech komentované přílohy, která přináší texty z hlediska disciplíny dnes již "klasické" i dosud (v případě bezručovských materiálů) nepublikované.

Druhé vydání souboru statí zabývajících se problematikou přípravy kritických edic nové české literatury a teoretickými i praktickými otázkami, které doprovázejí vydávaný text od počáteční fáze rukopisu až k jeho definitivní tištěné podobě. Autoři publikace – kolektiv vědeckých pracovníků Ústavu pro českou literaturu – zasazují problematiku ediční praxe do širšího rámce textologického. Publikace je důležitou příručkou pro každého, kdo se rozhodne vydávat literární text.

Ideály humanitní a texty z let 1901-1903 – Spisy TGM 25 - Tomáš Garrigue Masaryk. Další svazek z edice Spisů T.G. Masaryka.

Knižní studie vymezuje na bezručovském materiálu a v chronologickém sledu etablování a proměny textologických konceptů a edičních postupů Oldřicha Králíka (1907–1975). Ústřední problematika je spojena s pojmy Králíkovy „stratigrafie“, synchronie a diachronie či genetické metody. Předpokladem Králíkova přístupu je časová atribuce, otázky datace Bezručova díla a jejich prostřednictvím problematika synchronie a diachronie tak tvoří osu výkladu práce. Práce se věnuje i konfrontaci textologických a edičních přístupů Oldřicha Králíka s koncepty jeho oponentů. V průběhu sporů si domácí textová kritika definovala předmět svého zájmu, snažila se určit své postavení mezi ostatními vědními disciplínami, především lingvistikou, filologií a literární vědou, ale i svůj poměr např. k historiografii. Došla též k formulacím základních pracovních postupů. Spory se odehrávaly nejen na domácím kolbišti, ale přerostly prostřednictvím Ediční a textologické komise při Mezinárodním komitétu slavistů i na půdu mezinárodní a jejich výsledky se promítly i do příručky tzv. praktické textologie Editor a text z roku 1971, která ovlivňuje domácí ediční praxi dodnes.

Druhý svazek souborného díla Josefa Friče (1900-1973), zakladatele Devětsilu a vnuka revolucionáře J.V. Friče, obsahuje texty z let 1918-1930, které autor nezahrnul do svých sbírek. Uspořádal, k vydání připravil, komentář napsal a soupis incipitů sestavil Michal Kosák.