Helena Veličková Livres

Kniha zpracovává z grafologického hlediska desítky skutečně spáchaných zločinů, které se v letech 1918–1938 dostaly před Krajský soud v Olomouci. Z originálních archivních podkladů, především rukopisů zločinců, získala zkušená grafoložka zajímavé poznatky o psychologii vrahů, násilníků, lupičů, deviantů a podvodníků, ale i soudních úředníků, vězeňských dozorců a lékařů za 1. republiky. Autorka vybírala ze stovek soudních spisů a prošla obrovské množství psaného materiálu. Psací stroje v první republice nepatřily k běžné výbavě institucí, natož obyčejných lidí, téměř vše se psalo ručně. Grafologické analýzy odhalují nejskrytější detaily duševních pohnutek, které vedly ke spáchání trestných činů. Rozbor písma potvrzuje, upřesňuje a doplňuje či pozměňuje závěry, k nimž dospěli soudní vyšetřovatelé. Kniha je v české grafologické literatuře ojedinělým průnikem do hloubek lidské povahy. Potvrzuje, že člověk je tvor složitý, mnohdy nevypočitatelný a iracionální. Obor psychologie má stále co objevovat a psychologie písma je dnes patrně nejefektivnější způsob, jak proniknout do hlubin duše. Grafologie neboli psychologie písma byla za 1. republiky uznávaných oborem, pozdějšímu režimu byla spíš na obtíž. Přesto ji vždy hojně využívali kriminalisté a občas také soudci. Čtenář se v knize přesvědčí, že písmo prozradí o každém člověku mnohem víc, než lze zjistit výslechem, psychologickými testy a jinými e xplorativními metodami.

Podtitul: Přehled dějin písma a rozbory rukopisů slavných osobností s využitím hlubinné psychologie. Práce nás seznámí se zásadami grafologie z hlediska hlubinné psychologie, kterou autorka aplikuje nejen na ručně vytvářené, ale i tištěné písmo. Teoretická část knihy podává přehled dějin písma z pohledu vývoje lidského ducha a zčásti popisuje i metody práce grafologa. Druhá část shrnuje 25 grafologicko-psychologických rozborů písma slavných osobností (např. Shakespeare, Hus, Komenský, Mácha, Kafka, Čapek, Werich aj.), jež odhaluje mnohdy v nečekaném světle. 300 str., ilustr. v textu, váz. lamino

Román je zakotvený v reálné současnosti, přesahuje však běžně známou skutečnost do oblastí považovaných za tajemné a nepravděpodobné. Černá labuť je stará metafora pro události neočekávané a neuvěřitelné. Inspirováno obdobím covidu, ale s přesahem. Příběh mladé ženy, klavíristky, jejíž manžel působí jako lékař už řadu let v zemích Blízkého východu ve vojenských misích. Tereza žije osaměle se synem, indigovým dítětem, v nejmenovaném městě v České republice, které postihla záhadná epidemie. Nemoc změní život Tereze i jejímu devítiletému synovi, postihuje totiž především mozek. Tím se otevře nová dimenze jejich vnímání světa. Duchovní pouto s manželem a otcem umožní překvapivé vjemy, v psychologii dávno známé jako tzv. synchronicity. Do rodinných vztahů vstoupí další osoba, která změní situaci - podivný muž přezdívaný Faust. Dramatický příběh z těžké doby plné zlých událostí však přece jenom vyústí v pozitivní řešení pro ty, co přežili a změnili své vidění světa. Román obsahuje filozofický rozměr, nadhled a hlubokou znalost lidské psychologie. Je napsán bohatým a krásným jazykem, čímž i kruté události nabývají jisté míry poetičnosti. Nechybí ani jemný ironický humor, pro autorku charakteristický.

Grafologie se stále vyvíjí, jako ostatně každý vědní obor. Ve světě přibývají nové výzkumy mozku, a protože písmo, jak grafologové už dlouho vědí, není rukopis, ale ruční záznam mozkové činnosti pisatele, přinášejí výzkumy mozku také nové pohledy na ručně psané písmo. Potkáváte na ulici podobné typy osob? Napadlo vás ověřit si, zda i jejich rukopisy jsou podobné? Můžete si tuhle hru zkusit a najít i typ, ke kterému možná patříte vy nebo někdo ve vaší blízkosti. Hledáte partnera? Zkuste si s pomocí knihy promyslet, hodíte-li se pro partnerský vztah nebo jste-li spíš typ singl. Protějšky se často přitahují, a tak je dobré zjistit, budete-li ve vztahu vy určovat pravidla, nebo se podřizovat. Kniha nabízí hravé formy zkoumání písma, ale učí také rozumět sobě i druhým. Lidská podstata se téměř nemění, jen náš pohled na člověka se vyvíjí spolu s civilizací.

Cyklus povídek z 30. let čerpá ze skutečných případů Krajského soudu v Olomouci. Soudce Klepítko chce soudit nejen podle zákonů, ale touží proniknout co nejhlouběji do mnohdy podivných a skrytých pohnutek, které vedly pachatele k činu. Pomáhá mu židovský přítel - soudní grafolog Aron Weisel. Je to svérázný a trochu cynický starý mládenec, profesor na klasickém gymnáziu, vzdělaný, hloubavý a znalý nové módní vědy - hlubinné psychologie. Vycházejí najevo hluboké psychologické příčiny, proč lidé páchají zlo, co svět světem stojí. Někdy i kladné povahové rysy mohou vést k zločinu. A naopak zdánlivě beznadějné situace nesou v sobě zárodek obratu k lepšímu. V letech 1934 - 1938 se mladá Československá republika potýká s vážnými problémy: hospodářská krize, národnostní konflikty, rostoucí agrese německé páté kolony v Sudetech, smrt prezidenta Masaryka a nástup smířlivého diplomata Beneše. Otázky, které visí nad budoucností republiky, se promítají do osudu některých postav, zejména grafologa Weisela. Povídkový cyklus končí nejasnou vyhlídkou na další přežití nejen republiky, ale také československých zákonů, které pro německou menšinu v Sudetech jaksi přestávají platit, až soudní dvůr v Olomouci ztrácí půdu pod nohama. Autorka literárně zpracovala skutečné případy. Jako zkušená grafoložka využila archivní rukopisy, aby přiblížila psychologii pachatelů i obětí trochu jinak, než je obvyklé.

Někde na světě musí být místo, kde Matka Země poskytuje útočiště lidem, bohům i jiným bytostem. Bohové tu hledají samotu, člověk se sem uchyluje, aby si léčil rány utržené ve světě lidí. Země se zde otvírá, nastavuje skryté uši a širokou náruč, z úst jí vane teplý dech a tiše, skoro šeptem říká každému, kdo jí důvěřuje: Neboj se, řekni mi všechno, co máš na srdci, ať je to dobré či zlé, smutek či radost. Vyslechnu tě, ale nikdo se to nedozví. Tvá slova zapadnou hluboko, moje obrovské lůno je pohltí, pohřbí a navěky uloží do paměti, ke které se dostávají jen povolaní. Chceš snad zůstat nevyslyšen? Jednotlivé prózy knihy Nevyslyšení jsou fiktivními zpověďmi takových bytostí. Žánrově jde o lyrické povídky, mají však i rysy apokryfu - mnohé příběhy známe z řecké mytologie, z historie nebo krásné literatury, některé postavy se v dějinách staly slavnými. Co by asi říkaly Matce Zemi, kdyby je vyslechla a nehrozilo jim nebezpečí vyzrazení? Jaká tajemství, skryté bolesti, nepřiznané postoje, vášně a nenávisti se zmítaly v jejich duších? Proč se dopouštěli činů, za něž je jedni obdivovali a druzí odsoudili? Monology a dialogy postav této knihy jsou fascinující četbou pro čtenáře, kteří se rádi noří do hlubin duše a nebrání se přemýšlení. Symbolický obsah příběhů nejen připomíná, co všichni občas prožíváme, ale odpovídá i na základní otázky lidské existence, života i smrti, stejně jako na žhavá a citlivá témata současné evropské společnosti. Literárně vyspělý, téměř básnický jazyk povídkám dodává na sugestivnosti. Číst niterné monology Nevyslyšených znamená poznat to věčné, co se v člověku skrývá - lidskou duši. A spolu s ní i to krásné, kruté, směšné i hrozné, co k duši patří

Příběhy, které se mohly stát kdekoliv a kdykoliv. Tíživé situace, kdy je člověk osamělý a musí přemýšlet. Hovoří bezhlasně, zástupným posluchačem může být socha, hora, havran, nenarozené dítě. Vlastně hovoří s čímsi v duši, svědomím, instinktem, hlasem naděje nebo pomstychtivou Erinyí. Rozhovorem hledá vlastní cestu, východisko ze situace, morální rozhřešení, a jistě z něho vyjde jiný než dřív.