Klára Kudlová Livres

Třetí a závěrečný příběh s poustevníkem Petrem Calvayem se tentokrát neodehrává na opuštěném ostrově. Otec Robertson bude mít příležitost seznámit se i s osudy Petrových rodičů.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

„Napsat knížku rozhovorů se svým vlastním dědečkem - báječná příležitost k práci, která bude hezká i snadná zároveň. Myslela jsem si, že se zkrátka párkrát sejdeme, využiji všeho, co o něm vím - a knížka bude na světě. Nakonec se tato knížka rodila takřka celý rok, a vůbec ne snadno. Četla jsem z rukopisu kolegům i přátelům, a stále znovu jsem zjišťovala, jak je ve skutečnosti těžké představit laskavého a veselého pána, kterého nejčastěji vídám v dávném pleteném svetru, těm, kdo ho znají jako intelektuálního herce ve smokingu. Chtěla jsem se pokusit zprostředkovat setkání se skutečným člověkem. Doufala jsem, že to, co prozařuje na povrch ve chvílích, kdy Mistr krásného slova recituje spisovnou češtinou, zazáří úplně nově v tomtéž člověku skloněném nad posekanou trávou, nad přípravou nové role, nebo nad bramboračkou, kterou zrovna vaří z pytlíku,“ přibližuje Klára Lukavská okolnosti vzniku své knihy a dodává: „Poválečná Lukavského léta jsou jednoznačnou cestou za jeho životním posláním – být herec-sluha Boží, nikoliv herec-kašpar.“ I tato kniha je důkazem, jak se tento záměr povedl.

Experimentální výprava za časem, postavami a současnými podobami českého románu Pojmy čas (vyprávění), postava a román neumožňují intelektuálnímu čtenáři ani badateli rychlé a efektní polapení. Nejsou totiž elementární, naopak, rodí se ze složité syntézy. Zkušenost s lidmi a časem se zde vetkává do pojmového myšlení a řeči, celému procesu vládne jen svobodný zákon vyprávění a literatury. Monografie Čas, postavy a román. Na přelomu tisíciletí podniká do prostoru této syntézy jedinečnou výpravu. Využívá při tom hermeneutické modely převzaté z Ricoeurova Času a vyprávění, ale též výsledky kognitivní naratologie. Výsledkem je neotřelé nasvícení (možností) románové teorie a interpretace.