Michaela Vlčková Livres

Kniha představuje centra, kolem nichž se soustředil duchovní život v Horním hvozdu v Novohradských hor, v krajině, pro niž je charakteristické jen vzácně uchované kulturní dědictví. Houževnaté snahy o vybudování kulturní krajiny se v divokém hraničním hvozdu udržely pouhých dvě stě let a stop po někdejším životě tu zbylo málo. Celé vesnice zmizely. A přece - zůstal mostek přes potok a malovaný plechový hrnek. Rybízový keř a jasanová alej. Autorka se nesoustředí pouze na sakrální památky a církevní aktivity v oblasti. Načrtává život v Horním hvozdu podle popisu pamětníků a zároveň vychází ze stop, které ještě v krajině lze nalézt, byť jich dnes není mnoho. Cesty novohradskou duchovní krajinou vedou také přes hory, lesem a podél vody. Sledují krásu přírody i lidské osudy spojené s konkrétními místy. Každá stopa života, každý příběh, člověk, který tu žije, je jako malý zázrak.

Studie se zabývá kategoriemi tělesnosti, časovosti a prostorovosti jako významnými a podmiňující pro jakoukoli mezilidskou komunikaci i pro liturgické slavení. V první části autorka pojednává o liturgii jako symbolickém jednání, snaží se poukázat na určité napětí v chápání liturgických znamení jakožto symbolů a východisko hledáv uchopení liturgického úkonu jakožto aktu rituálního. Druhá a třetí část se zabývá kategoriemi prostoru a času z perspektivy filosofie, antropologie a religionistiky, ale také z hlediska liturgického. Autorka sleduje dějinný vývoj užívání významných liturgických symbolů i problematiku, která se objevuje v současné, rychle se měnící kultuře, kdy se některá liturgická znamení stala obtížně čitelnými.

Studie zkoumá význam obřadu žehnání matky po porodu v Čechách a na Moravě od 16. do 21. století. Obřad je chápán jako úvod šestinedělky, jehož historie začíná v liturgii katolické církve ve 12. století a končí druhým vatikánským koncilem. Zahrnuje také obnovu tohoto žehnání v rámci liturgické reformy, včetně modlitby na závěr křestních obřadů a nového Benedikcionálu. Důležité jsou lidové zvyky spojené s porodem a šestinedělím. Studie se rovněž zaměřuje na současné pojetí obřadu a jeho perspektivy z liturgicko-teologického a socio-kulturního hlediska. Práce čerpá z liturgických pramenů katolické, reformační a pravoslavné církve, stejně jako z homiletické literatury českých autorů 17. a 18. století a odborné literatury z oblasti liturgiky a etnografie 19. a 20. století. Kniha je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola se věnuje dějinám obřadu a biblickému pojetí rodičky. Druhá kapitola zkoumá podobu obřadu v Čechách a na Moravě. Třetí kapitola se zaměřuje na rituály ukončení šestinedělí v lidové tradici. Čtvrtá kapitola hodnotí význam obřadu prostřednictvím kategorií rituálů. Pátá kapitola reflektuje současnou praxi a budoucí možnosti. Studie končí textovou přílohou, seznamem literatury a rejstříkem. Vychází s podporou Teologické fakulty Jihočeské univerzity.

Kniha Duchovní krajina Novohradských hor přibližuje krajinu v blízkém okolí Nových Hradů, Horní Stropnice, Dobré a Hojné Vody, která tvoří jakousi pomyslnou bránu do Novohradských hor. Není svým zaměřením místopisná, popisuje „duchovní krajinu“ nesoucí otisky víry lidí, kteří ji po staletí obývali a utvářeli, i těch, kdo tu žijí nebo sem přicházejí dnes.   Autoři věnují svou pozornost jednotlivým místům a objektům, které tuto víru nějak vyjadřují, ztělesňují, kolem nichž se soustředil nebo soustředí duchovní život v oblasti. Kniha přináší odborné pohledy na krajinu a její sakrální památky, ale také reflexe a rozhovory vztahující se ke konkrétním místům, kostelům a kaplím, i poetické výhledy do krajiny Novohradska v básních a obrazech.