Ondřej Beran Livres

The book proposes to see the talk about rules-following as a way of giving an account of particular people’s characters and their lives. This focus on understanding others as variously coping with the claims of particular rules attempts to specify the variety of „attitudes towards a soul“ as discussed in the Wittgensteinian tradition. The book derives from the philosophical tradition that considers human beings as rule-following creatures. It suggests that rules followed by other people allow for understanding and sympathising with them. Coping with rules is explored as a complicated lived practice, with respect to: particularised rules holding in relation to a context or to individual people, the variety of our responses to rules we are subject to, or our failure in coping with them.

Sbírka překladů Základní etické teorie představuje čtenářům základní směry a klíčové autory současné anglosaské normativní etiky, a nabízí tak materiál ke kurzu úvodu do etiky. Tři oddíly sbírky jsou věnované jejím třem hlavním směrům: dvěma tradičním, odpovídajícím na otázku „jak mám jednat“ – konsekvencialismu (včetně utilitarismu) a deontologii (včetně kantianismu) –, a směru, který se rozvinul po druhé světové válce jako kritická reakce na tyto dva, přicházející s rozšířením etiky na otázku dobrého života, tzv. etice ctností.

Barva představuje jeden z tradičních filosofických problémů, který byl a je zkoumat z nejrůznějších úhlů pohledu, v různých souvislostech a kontextech. Ondřej Beran přistupuje k této problematice z perspektivy filosofie „obratu k jazyku“ a ukazuje, jak k otázkám, které mohou v souvislosti s barvami vyvstávat, přistupuje analytické filosofie či filosofie jazyka. Předmětem jeho zájmu jsou především zákonitosti, jimiž se řídí naše používání slov pro barvy a vět, jež je obsahují. Zaměřuje se na logické formy či struktury výpovědí o barvách a snaží se při tom zachytit jejich obecné zákonitosti a filosofický statut. Na jedné straně zkoumá možnosti formálního zachycení zákonitostí – jako například, že nic nemůže být zároveň červené a zelené – jako obecně platných...

Sborník překladů představuje výběr textů analyzujících nejcharakterističtější příklady „soukromých jazyků“ nejen z úzké obecně analytické perspektivy filosofie, ale především z hlediska speciálních věd, zvláště lingvistiky. Antologii, která je doplňkem k monografii Soukromé jazyky (Filosofia 2012), doprovází překladatelova úvodní studie.

Ludwig Wittgenstein (1889–1951) je jedním z nejvýznamnějších filosofů 20. století, jehož dílo zásadně ovlivnilo analytickou filosofii. Většina čtenářů zná raného a pozdního Wittgensteina, reprezentovaného v Logicko-filosofickém traktátu a Filosofických zkoumáních. Přechod mezi těmito obdobími byl však složitý a nejednoznačný, přičemž se blížil k různým filosofickým tradicím, zejména fenomenologii. Wittgensteinovy fragmentární a kryptické texty se vzpírají jednoduchému výkladu, což vedlo k mnoha interpretačním pracím. Dosud však neexistuje systematická výkladová monografie zaměřená na jeho dílo. Tato práce se soustředí na "střední" období, které obsahuje unikátní fenomenologické intuice, jako je úloha fenoménů formujících logickou strukturu jazyka, analýza forem barvy, prostoru a času, a role situovaného aktéra. Přechod k pozdnímu Wittgensteinovi není pouze odmítnutím traktátovské koncepce, ale složitým nahlédnutím do neúspěšného pokusu o opravu tohoto rámce pomocí fenomenologických prostředků. Normativistické myšlenky Modré a hnědé knihy a Filosofických zkoumání jsou přitom již v některých ohledech předznamenány v rukopisech jeho středního období.

Tématem knihy jsou širší filosofické i mimofilosofické souvislosti Wittgensteinova argumentu proti soukromému jazyku. Vedle Wittgensteinovy teze, že "soukromý jazyk" je pojmový spor, zatěžující řadu starších filosofických pojetí jazyka a významu, klade autor popis a filosofickou analýzu různých parajazykových fenoménů, jakými jsou jazyky dvojčat či glossolalie, a poukazuje na fakt, že (post)wittgensteinovská tradice systematickým omezováním role soukromého a vnitřního opomíjí některé aspekty reálného fungování jazyka. Filosofii může v jeho zachycení napomoci empiričtější a více interdisciplinární přístup.

An introduction to philosophy focuses on fifty philosophical ideas, from animal rights and the mind-body problem to the freewill defense, the categorical imperative, and the problem of evil.

Problémy etiky II pokrývají důležitá témata spadající do morální (filosofické) psychologie, z nichž se řada (například filosofie emocí či filosofie literatury) mezitím rozvinula ve svébytnou oblast bádání. Texty prvního oddílu identifikují převládající paradigma v dobové etice a konfrontují je s pojmy dobrého života a dobrého charakteru. Druhý oddíl obsahuje texty poukazující na morální relevanci a emočních aspektů naší morální zkušenosti. Zařazena je i kantovská odpověď na problém legitimity emoce jako morální motivace. Třetí oddíl představuje texty kriticky reflektující formu a styl etického filosofování a jejich vztah k morální výchově a rozvoji představivosti, v nichž významnou roli hrají literatura a umění. Problémy etiky II doplňuje sbírky Problémy etiky I a Základní etické teorie o výběr filosoficky závažných problémů současné anglosaské etiky a morální psychologie, které se rozvinuly v důsledku první, kritické vlny etiky ctností a etablovaly se jako nedílná součást základního filosofického kurikula.

Kniha Problémy etiky I obsahuje texty o filosofii jednání a morální zodpovědnosti. První oddíl se zabývají podmínkami morálního soudu, jak je formulují problémy svobody vůle a morální náhody. Druhý oddíl se věnuje otázce zodpovědnosti za jednání a jeho důsledky. V tomto ohledu zkoumá pojmy týkající se úmyslného jednání, typy zodpovědnosti za zamýšlené a nezamýšlené důsledky jednání a nejednání či negativní zodpovědnost ve vztahu k integritě jednajícího. Problémy etiky I doplňuje sbírky Problémy etiky II a Základní etické teorie o výběr filosoficky závažných problémů současné anglosaské etiky a morální psychologie, které se rozvinuly v důsledku první, kritické vlny etiky ctností a etablovaly se jako nedílná součást základního filosofického kurikula.

Sbírka Wittgensteinovská etika si klade za cíl představit jeden z vedlejších, byť o nic méně zajímavých směrů anglosaské etiky, který navazuje na anti-teoretické, filosoficko-psychologické a platónské motivy v myšlení Ludwiga Wittgensteina. Texty v řadě ohledů rozvíjejí podobná témata jako texty představené ve sbírkách Problémy etiky I a II – zvláště pokud jde o kritiku převažujícího legalistického pojetí etiky a souvisejícího pojetí jednání a zodpovědnosti a o důraz na komplexnější morální psychologii včetně zkoumání emočních reakcí, jako jsou lítost či soucit. Zároveň přicházejí s radikálnější kritikou mainstreamové analytické metody s její oblibou schematických příkladů. Těžištěm morální hodnoty je zde vztah k druhému člověku, který je plně a jasně vnímán jako druhá lidská bytost.