Stanislav Slavický Livres

Monografie věnovaná ibero-africkým a indiánským kultům a slavnostem a doplněná rozsáhlou obrazovou dokumentací nabízí srovnání původních scénických tradic tří kontinentů, které se po objevu Nového světa setkaly v prostoru Jižní Ameriky, aby po jejich vzájemné synkrezi vznikly scénické projevy nové. Dominantní křesťanská evangelizace umožnila symbiózu s obřadními tradicemi afrických a indiánských etnik. Ty se podílejí hlavně na fiestách a ceremoniích k poctě Božího těla (Corpus Christi), Matky Boží, důležitých světců, a to hlavně scénickými prvky: maskami a kostýmy démonů, hudbou, tancem, zpěvem apod. Z tajných obřadů se zase vyvinuly spirituální kulty, vycházející z totemismu a fetišismu, které se posléze rozšířily v Karibiku nebo v Brazílii a Venezuele (vúdú, candomblé). Přitom spontánně absorbovaly indiánský šamanismus a katolický mysticismus. Pro komparaci s africkými obřadními vlivy nechybí ani kapitola, která prostřednictvím autentických dokumentů a zkušeností autora přibližuje scénické projevy etnických ‘náboženství’. Specifickým ‘doplňkem’ k tématu je charakteristika hlavních tanečních a hudebních forem kontinentu, jakými jsou samba, salsa nebo tango, pozornost je věnována i světově proslulým karnevalům.

Co je na Orientu pro kreativní a hledající umělce dodnes tak atraktivní? Můžeme zde v autentické podobě nalézt a vidět to, co Evropa již dávno ztratila – ztratili jsme např. živé a v praxi kontinuálně udržované povědomí původního scénického provádění antických dramat nebo středověkých mystérií, o němž se sice dovídáme z bohaté literatury, ale už ho nemůžeme v původní podobě zažít. Tato kniha má za cíl zmapovat doposud živé rituální a scénické fenomény významného regionu jihovýchodní Asie. Ten – na rozdíl od Číny, Indie a Japonska – není v české teatrologii adekvátně zpracován. Významné scénické projevy z této oblasti (Barma, Indonésie, Thajsko, Kambodža, Laos, Malajsie, Vietnam, Filipíny) a zejména náboženské obřady a slavnosti povahou své scéničnosti zásadně ovlivnily umělecký tanec a loutkové, lidové, dvorské i klasické divadlo v zemích svého vzniku a měly vliv i na tamní moderní divadlo a performance. Poznání kulturně-historického a náboženského pozadí scénických projevů jihovýchodní Asie se tak může stát i příspěvkem k poznání základů divadelních či performativních, tj. živě se odehrávajících kulturních kreací. Autor této monografie všechny země regionu jihovýchodní Asie dlouhodobě studoval a od 80. let všechny několikrát navštívil s cílem zmapovat zachované živé scénické formy a jejich duchovní zázemí; výsledky svého výzkumu opřené o unikátní fotodokumentaci předkládá v této knize.

Autor knihy Stanislav „Stašek“ Slavický prožil na Filipínách šest let a vedle své diplomatické práce se na ostrovech věnoval výzkumné, dokumentační a publikační činnosti. Z jeho bohatého filmového materiálu uváděla už několikrát Česká televize na téma Pašijí a fiest hodinový dokument; nyní vychází o tomto unikátním antropologickém a kulturním fenoménu fotografická publikace doplněná autorovým textem. Grafická úprava Joska Skalník.