Další z řady knih, které přinášejí na 2.světovou válku pohled z druhé strany a zaplňují snad až příliš důkladně mezeru, vzniklou v této oblasti před rokem 1989. Vzpomínání člověka, jehož životní dobrodružství zdaleka nezačínají a nekončí válečnými bitvami, nepostrádá zajímavost. Na druhé straně postoj autora k válečným událostem ve stylu Já nic, já muzikant je obdobný jako u všech knih tohoto typu a vzbuzuje poněkud trpký úsměv.
