Ondřej Galuška Livres

Máme za to, že musíme hledat smysl, naději a útěchu a překonávat tak marnost. Co když se ale ukáže, že nejradikálnější marnost vzniká následkem přehnaných nároků na smysl nebo že smysl může být hluboký pouze ve vztahu k překonávané marnosti? Neměli bychom marnost naopak vyhledávat? Předkládaný jarmark marnosti, zároveň žertovný i smrtelně vážný, nahlédne do filosofie konečnosti, nihilismu, absurdismu a dialogu mezi náboženstvím a ateismem, dostane se ovšem i na zákony schválnosti, lidový humor či městský plevel.

Co to znamená, když řekneme, že hudba má tělo? A dále že je toto tělo nějakým způsobem tvůrčí? Kniha Tělo hudby Ondřeje Galušky ukazuje, že způsob, jakým běžně o hudbě hovoříme, možná přehlíží něco velmi podstatného. Těla hudebníků a posluchačů, zvuk konkrétních nástrojů a gramodesek, jedinečnost koncertů a společenský kontext, takové věci je třeba vyloučit, pokud chceme mít nějakou jednoduchou a ucelenou teorii hudby. Autor naopak volí stylově různorodý přístup a filosofickou argumentaci osvěžuje experimentálními texty, ve kterých se dostává i na taková témata jako povodňová turistika či alergická reakce. Text sám tak působí jako svébytná kompozice. Zároveň dává do souvislosti řadu známých i méně známých textů, a může tak sloužit jako velmi široký úvod do problematiky tělesnosti v hudbě.