Paolo Sorrentino est un cinéaste italien acclamé dont les œuvres explorent les complexités de l'existence humaine avec une poésie visuelle unique. Ses films se caractérisent par une exploration profonde de thèmes tels que la beauté, la perte et la recherche de sens dans un monde plein de contradictions. Sorrentino mélange magistralement les techniques cinématographiques classiques avec des approches modernes, offrant au public une expérience audiovisuelle inoubliable. Son œuvre a été saluée dans les festivals de cinéma les plus prestigieux du monde entier.
The narrative explores a deep yearning for a past filled with excitement and indulgence. The protagonist grapples with a resurgence of old habits, including a desire for daily cocaine use and a relentless pursuit of romantic encounters. Set against the backdrop of Italy's evocative scents, the story captures the struggle between nostalgia and the consequences of a hedonistic lifestyle, highlighting themes of addiction, desire, and the quest for fulfillment.
In a luxury spa hotel in the Swiss Alps, octogenarian friends Fred Ballinger and Mick Boyle look back on their eventful and successful lives as composer and film director, surrounded by a host of colorful and eccentric fellow guests, ranging from a South American soccer star to a famous Californian actor and a reigning Miss Universe. Ballinger is there simply to enjoy his retirement, while Boyle is working with five scriptwriters on his last film, which he hopes will be his masterpiece. When Ballinger is invited by Buckingham Palace to conduct his most famous piece at Prince Philip's birthday celebration and accept a knighthood in return, he refuses, citing personal reasons. As for Mick Boyle, he eventually receives a visit from Brenda Morel, his signature actress, who comes all the way from California to give her opinion of this latest film in which she is to star. At the same time as these two men face these turning points, the marriage of Fred's daughter to Mick's son brings further complications. Only by reconciling with their muses, and by coming to terms with old age and the weight of memory that comes with it, can the two friends move forward with what remains of their lives.
Wspaniała, polifoniczna powieść o ludzkiej egzystencji. Co łączy życie Elsiny
Marrone, niezrównanej w kołysaniu biodrami miliarderki, z życiem Peppina
Valletty, romantycznego śpiewaka z piano baru, albo Lindy Giugiu, niepokonanej
przy pokerowym stole? Łączy je właśnie to, że każde z nich jest życiem.
Składają się z mnóstwa być może nieistotnych, ale przez to wcale nie
drugorzędnych zdarzeń. Biorąc za punkt wyjścia portrety autorstwa Jacopa
Benassiego, Paolo Sorrentino wyobraża sobie historie uwiecznionych na nich
osób, nie wiedząc, kim są ani co robią. Z błyskotliwym humorem łączy różne
rejestry i treści, w jednym zdaniu przechodząc od cierpienia do śmiechu, od
wzruszenia do ironii, snując niesplecione ze sobą opowieści o miłości,
samotności i przyjaźni, komedie, melodramaty, tragedie i farsy.
Tony Pagoda je zpátky: o něco starší, sklíčenější, nostalgičtější, stále však schopný vtipně a bez servítků komentovat lidské pinožení v tom nesmyslném podniku, kterému se říká život. Centrem vyprávění tentokrát není on sám, ale jeho přátelé a známí. S některými z nich jsme už setkali v románu Všichni mají pravdu: s králem bulváru Toninem Pazientem, osamělým „bossem“ Fabiettem, kouzelníkem Silvanem, Tonyho rodiči, zejména s jeho podnikavou matkou. Jiné poznáváme poprvé: mága chytré televizní zábavy Maurizia Costanza, hvězdy italské pop music 60. let, fotbalisty SSC Neapol… Časovou kulisu povídek tvoří, s výjimkou několika návratů do Tonyho dětství a mládí, nultá léta našeho století. Éra Silvia Berlusconiho, finanční krize, devalvace morálky a kulturních hodnot, atmosféra úpadku a carpe diem. Svět už není, co býval: změnil se New York, festival v San Remu, ostrov Capri i sama Neapol… Zůstává jen Věčné město, protože to zemřelo už dávno. Tonyho hlavním tématem je opět hledání autenticity, okamžiků nefalšovaného úžasu, čekání na zázrak, který se může dostavit v podobě bujarého veselí a nekonečného záchvatu smíchu. Rehabilitace kultury smíchu a humoru (nikoli bezduché zábavy) se zdá jedinou záchranou našeho světa. Pokud už není pozdě.
