Gustav Erhart Livres

Katalog výstavy je vybaven bohatým obrazovou dokumentací, nedlouhým textem zabývajícím se grafickou tvorbou významného sochaře a informací o autorovi včetně bibliografie.

Kniha obsahuje studie o životě a díle významných výtvarných umělců, malířů a grafiků, kteří patří mezi čelné představitele důležitých stylotvorných proudů minulého století. Tyto formace často vycházejí z druhé poloviny 19. století, kdy dominovala secese, a částečně se zakotvily v surrealismu. Erhartovy studie se zaměřují na osobnosti méně známé v českém prostředí, jejichž význam je srovnatelný s pilíři moderního umění, jako byli Picasso či Dalí. Důraz je kladen na tradičně opomíjené umění kresby a grafiky (Beardsley, von Bayros, Vogeler) a na meziválečný styl art deco, který získává pozornost až v posledních letech (T. Lempická, R. Brooksová). Erhart se věnuje secesním výtvarníkům jako A. Kubin a G. Klimt, expresionistům E. Nolda a L. Sagalla, a abstraktním expresionistům M. Rothka a W. de Kooniga. Zmiňuje také méně známé evropské surrealisty, jako jsou Meret Oppenheimová a Leonora Fini, a protagonisty art deca a Bauhausu. Kromě toho kniha obsahuje interpretace a eseje o českém umění a jeho osobnostech, jako jsou Václav Boštík a Jiří Načeradský.

Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších. Těch osobně poznaných i těch "jen" čtených. Není to ale poezie existenciální, je esenciální. Autor pracuje z rozmyslem a když se rozhodne jít se svou kůží na trh, musí si každý verš projít kocovinou, a ke čtenáři se dostane, až když si jím je básník dokonale jist. Verše osekané na minimum, na nejprostší funkční tvar. Aforismus zdárně kontaminovaný anekdotou. Verš volný i vázaný. Slova známá i neznámá, odtud i zdaleka. Jednou navýsost konkrétní, zasazená v jasné časoprostorové kulise, jako "matčin pokoj" nebo "jedna kamarádka" z dětských let, řečená Šmašlí. Jindy obecné, abstrahující, přesahující do roviny symbolu, archetypu, mýtu; stačí sesadit slova z názvů předcházejících Erhartových sbírek, jako "nenávratno", "ticho", "prázdno", ale i "purgatorium" nebo "podvojná znamení". Nejinak je tomu s názvem "pozdní podzim".