Eva Čapková Livres

Přehledná studie historičky umění Evy Čapkové přináší základní informace o vztahu Bohumila Hrabala k výtvarnému umění, o jeho uměleckých souputnících a inspiraci, kterou spisovatel v umění nacházel, a o vlivu výtvarného umění na jeho literární dílo. Text doprovází zhruba čtyřicet reprodukcí výtvarných děl autorů, o nichž pojednává: fotografií Ladislava Michálka, grafik Vladimíra Boudníka, Zdeňka Boušeho a Oldřicha Hamery a koláží Jiřího Koláře a Bohumila Hrabala. Studie si neklade za cíl postihnout všechny aspekty Hrabalovy tvorby se zřetelem k výtvarnému umění. Nesměřuje ani k tomu snižovat význam literárních a filosofických pramenů, které určovaly Hrabalův umělecký názor. Představuje výtvarné umění jako jeden z paralelně působících vlivů na jeho osobu. Nabízí pohled na Hrabalovo dílo z pozice člověka zabývajícího se výtvarným uměním.

Kniha Vladimír Boudník: Zrcadlo vnitřního života představuje tvorbu jednoho z našich nejpozoruhodnějších výtvarníků dvacátého století. Boudník představil na sklonku padesátých let a na začátku let šedesátých své vlastní originální grafické techniky. Nazval je aktivní, symetrickou a magnetickou grafikou, a ovlivnil jimi celou následující generaci umělců, jenž na Boudníkův odkaz svým způsobem navázali, nebo se vůči němu vymezili. Přes jeho inovativní postupy, které neměly obdoby u nás ani ve světě, se Boudník stal obětí své doby, která jeho snahy nechápala, ba je zesměšňovala. I proto o něm doposud kolují nejrůznější legendy a mylné domněnky, které chystaná publikace uvádí na pravou míru. Ačkoli patří Vladimír Boudník k našim nejuznávanějším umělcům, prakticky neexistuje literatura, která by se komplexně zabývala jeho dílem. Na rozdíl od životopisné literatury a soupisu díla, která pocházejí například od Boudníkova bývalého spolupracovníka z ČKD Ladislava Merhauta, se historička umění Eva Čapková zaměřuje na Boudníkovu cestu, která jej dovedla k vynálezu nových grafických postupů. Autorka se také podrobně věnuje jeho mírovým provoláním a Manifestům explosionalismu, které jsou jedněmi z prvních samizdatů na našem území po roce 1948. Součástí publikace je bohatá obrazová příloha, která kromě celé řady reprodukcí Boudníkových děl z významných institucí představuje i tisky z neznámých soukromých sbírek, které dosud nebyly publikovány. Jako taková představuje kniha Boudníkovo dílo v zatím nejucelenější podobě, zprostředkovává poznání Boudníka jako umělce světové úrovně, a poukazuje na jeho místo nejen v českých dějinách umění.

Oldřich Hamera (1944) je bez vší pochyby jedním z nejoriginálnějších umělců, spojujících ve své osobě hned několik talentů. Vedle výtvarného, je nezpochybnitelně i literární, pedagogický a rétorický. Přesto zůstal ve stínu. Za komunismu nedobrovolně a posléze z vlastního rozhodnutí, nechtěje se podílet na komercionalizaci „kulturního provozu“. Kniha přináší vůbec poprvé přehled vývoje Hamerova grafického díla od šedesátých let do současnosti. Přestavuje nejen netradiční techniky objevené v polovině padesátých let jeho „učitelem“ a našim předním grafikem Vladimírem Boudníkem, jež Hamera upravuje a dodnes rozvíjí, ale i vlastní monotypické postupy a poodhaluje tajemství své tvorby. Hamerovo dílo je ukázkou stírání hranic mezi uměleckou tvorbou a jednotlivými vědními obory, kterým se umělec po celý život s vášní věnuje – mineralogie, paleontologie a geologie. V textové části knihy Hamera vypráví o svém přátelství s Vladimírem Boudníkem, Bohumilem Hrabalem, se kterým prožil více než třicet let, i o setkáních s dalšími osobnostmi kulturního života. Kniha se věnuje také Hamerově neoficiální vydavatelské činnosti sedmdesátých a osmdesátých let.

Die Autorin befasst sich mit dem Wirken von Vladimír Boudník (1924 – 1968), der zu den bedeutendsten tschechischen Künstlern der zweiten Hälfte des zwanzigsten Jahrhunderts gehört. Mit seinen eigenen grafischen Verfahren, der aktiven, strukturellen und magnetischen Grafik, nahm er einen enormen Einfluss auf die Nachkriegskunst in der damaligen Tschechoslowakei. In dem kommunistischen Land stellte er sich mit seinem künstlerischen Ausdruck gegen dem proklamierten Sozialistischen Realismus. Fast sein gesamtes Leben lang war er als Künstler im Untergrund tätig und arbeitete als Arbeiter in einer Fabrik. Erst im Zusammenhang mit dem Prager Frühling wurde er offiziell als Künstler anerkannt. Nach dem Einmarsch der Soldaten des Warschauer Paktes sollte sein Name jedoch wieder fast komplett in Vergessenheit geraten.