Michal Zourek Livres

Uruguay je svou rozlohou i počtem obyvatel vůbec nejmenší španělsky mluvící zemí Jižní Ameriky. Ač vznikla jako diplomatický konstrukt s cílem zabránit Argentině a Brazílii v jejich snahách o kontrolu nad strategicky významnou oblastí při ústí řeky Río de la Plata, dnes v rámci regionu představuje politicky stabilní a ekonomicky vyspělou zemi se silnou střední třídou. Navzdory velikosti není mezinárodní postavení Uruguaye rozhodně zanedbatelné. Tamní vláda v nedávných letech dosáhla několika pozitivních ekonomických výsledků a v zahraničí vzbudil pozornost její přístup k problematice interrupce, sňatků homosexuálů a legalizace marihuany. Uruguay se tak pro ostatní země stává inspirací a alternativou. Kniha, věnovaná pozoruhodným a dramatickým dějinám malého jihoamerického státu, na jedné straně navazuje na předešlá díla českých autorů, na straně druhé se pak věnuje řadě aspektů politického a kulturního života země, kterým doposud nebyla v českém prostředí věnována pozornost.

Tato monografie představuje první pokus o komplexní analýzu politických, ekonomických a kulturních vztahů mezi oběma zeměmi. Ukazuje konkrétní oblasti spolupráce, v nichž si oba státy vydobyly dobrou reputaci, a na něž je tak možné v budoucnu navázat. Pozornost věnuje úspěchům českých přistěhovalců v Chile, důvodům rostoucí ekonomické výměny posledních let i spolupráci na akademickém a vědeckém poli. Kniha se ale zabývá též limity sblížení a některými kontroverzními otázkami. Nečekaně silné politické a kulturní vazby si oba státy zachovaly dokonce i v období přerušení diplomatických vztahů. Ukázkovým příkladem pouta mezi oběma zeměmi je osobnost Pabla Nerudy, jednoho z největších básníků 20. století. V českém prostředí ale též velmi silně rezonovala jména politiků Salvadora Allendeho a Augusta Pinocheta. To vše dělá česko-chilskou relaci jedinečnou a pozoruhodnou.

V období studené války bylo Československo cílem mnoha latinskoamerických levicových intelektuálů, z nichž někteří o svém pobytu zanechali písemná svědectví. Tato kniha prezentuje a analyzuje texty z období let 1947–1959, mezi jejichž autory nalezneme i velká jména světové literatury jako Gabriel García Márquez, Pablo Neruda, Jorge Amado či Nicolás Guillén. Tito návštěvníci nebyli obyčejnými turisty. Jako mnozí jiní i oni věnovali pozornost architektonickým krásám, místní kuchyni a kouzlu slovanských žen. V centru jejich zájmu však stálo jiné téma: budování nové komunistické společnosti. Prezentované texty, z nichž výrazná většina vychází vůbec poprvé v českém jazyce, přinášejí množství cenných informací o tehdejším Československu. Zároveň se jedná o významný pramen pro studium vztahů mezi střední a východní Evropou a latinskoamerickým světem.

Politické, hospodářské a kulturní vztahy mezi Československem a Urguayí v období dvacátého století.