Citlivé verše, které autor pojal pod název který je málo komu příjemný. Básník, který tomuto tématu věnuje celou knihu a ve třech oddílech nechává vnímavého čtenáře nahlédnout do svého nitra s touhou, aby se s ostatními podělil o pocity které v sobě má a to ještě za života.
Druhá sbírka autora. Luděk Zlesák má vzácně vyvinutý smysl pro hledání nevšednosti i ve zdánlivých banalitách.
Autor: Věnuji mámě, komu jinému. Největší zbraň je mládí. Dovolit si být zdráv, dovolit si prohýřit noc dovolit si nemít strach. Kapitál mládí - hlavou zeď prorazíš.
Autobiografický román z vojenského prostředí, z doby před 30ti lety, kdy byla ještě základní dvouletá vojenská služba. Tisíce mladých mužů bylo povoláváno k obraně socialistické vlasti, avšak jen málokterému z nich se chtělo absolvovat vojensku základní službu. Na základě dochovaných dopisů, psaných z vojny domů rodičům, popisuje autor svůj dvouletý pobyt v kasárnách v tehdejším Československu. V příloze: Spojaři: přepis kazety, kterou skupina nahrála během základní vojenské služby v letech 1987 až 1988 (CD vydáno v roce 2018).
Šestá kniha poezie libereckého autora Luďka Zlesáka přináší verše, které upoutají hlubokou a upřímnou snahou zachytit život a lidské city v rozmanitých podobách. Pro sbírku Luďka Zlesáka v plné míře platí, co o ní skromně podotýká ve stručném úvodním slově: to, že své verše psal "s láskou a obrovským citem". Je to zřetelné z každé básně, ať už se dotýká smyslu poezie a její tvorby, významu lidského života nebo údělu člověka. Podstatnou myšlenku k otázce existence a bytí pak vyslovuje autor v samotném závěru. Ví, že pozemská pouť je ohraničená cesta, pro někoho příliš krátká, pro jiného zas až nesnesitelně dlouhá, kterou si musí každý jedinec projít. "Nic víc, nic míň". A v tomto prostém konstatování je i zamyšlení nad uplývajícím časem, jenž jako "tětivou luku vymrštěn" neúprosně vyměřuje dimenzi jednotlivých osudů od narození až k zániku.
Čtvrtá kniha básní libereckého autora. Průřez tvorbou za posledních 15 let, doplněna dobovými fotografiemi městečka Hejnice. Básně prošlé zráním času ukazují obyčejné obrazy uspěchaného světa, osobního života i poznání, napovídají, utvrzují i zpochybňují. Autor se snaží vypíchnutím některých obyčejných témat našeho života zaujmout křehkou čtenářskou duši s minimem vulgarismů i s lehkým nádechem erotiky.
