Lubor Vyskoč Livres

Živé korály v moři pod hladinou a pestrobarevné volné ryby - odtud útlý pramen Poezie.

Lubor Vyskoč není autorem, ktery by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečnym prostorem. Ve svych textech na prvním místě pečlivě mapuje svůj život a úvahy o něm. Některé básně mají charakter deníkovych zápisů nebo vzkazům pro přátele a blízké – z jazyka lyrickych obrazů někdy vystoupí zcela civilní prosba, ujištění nebo konstatování. V dialogu s básníkovým jasně deklarovanym křesťanstvím obsahuje jeho poetika i duchovní tón, ktery evokuje klasickou asijskou poezii.

Autor básnické sbírky Motýli na obzoru Lubor Vyskoč je dlouhodobě nemocen a k psaní se dostává jen v krátkých okamžicích inspirace, proto je sbírka žní za necelých 16 let tvorby. Jsou zde umístěny delší básně se zajímavou tématikou; básník nemluví jen o sobě, nebojí se ani širších témat. Sbírkou nenápadně a nenásilně prochází jeho křesťanská konfese, ta nikoho do ničeho nenutí, je spíše kořením celku. Delší básně tvoří jádro jeho básnické výpovědi. Píše volným veršem, s řadou poutavých přirovnání a s překvapivými závěry. Může nabídnout i haiku-nehaiku: jedná se o třířádkové básně se zhuštěnou poetikou, autor se v nich nedrží přísné normy klasických haiku, spíše než o formu mu jde o poetické sdělení. Motýli na obzoru jsou pátou básnickou sbírkou Lubora Vyskoče.

Jsou to těžké okolnosti, které vedou autora této básnické sbírky ke psaní. V pátém ročníku vysoké školy (obor Kybernetika v lékařství) onemocněl schizofrenií a ocitl se v invalidním důchodu, ve kterém je dodnes. Poezie jako forma promluvy mu plně vyhovuje, protože on píše v krátkých záblescích inspirace, které mají jepičí životaběh. Přesto tímto vydává už svoji čtvrtou básnickou sbírku. Mnohaleté zdravotní těžkosti přetavuje do nadějeplných textů, nehledí jen na sebe, ale i na svět jako takový. Vlivem své nemoci se setkal blíže s hlubinnou psychologií a promítá ji do své tvorby. Jako Ariadnina niť se jeho dílem proplétá konfese křesťana, k ničemu čtenáře nenutí a ani jej neobtěžuje; přesto je tu a již několikrát mu zachránila život. Návštěva v kaleidoskopu představuje výběr z autorovy tvorby za posledních 16 let. On věří Naději tam, kde jiní nacházejí už jen beznaděj. Věří v Lásku tam, kde okolí plodí nenávist. Zajímavé je, že i forma na způsob japonských haiku nese v jeho sbírce krátké hutné myšlenky, skloubené s poetickými obrazy. Za výslednou podobu této knížky vděčí mnoha jemu nakloněným přátelům, kteří mu jsou pomocí a štítem.

Devátá básnická sbírka křesťansky orientovaného autora.

Vyskoč vypovídá jako „kentauří mládě“, jako „ostrý kov uprostřed květu“. Půlkou těla v exaktní nejistotě vědy a druhou půlkou v totalitě poezie jako obnažené srdce, tepající mimo tělo tvůrce. V tom je Lubor Vyskoč básníkem.

Po více než deseti letech vyšla v roce 2000 druhá sbírka Lubora Vyskoče. Intimní lyrika odráží nelehký básníkův osud i smíření – prostřednictvím víry, přírodních krás i jeho nejbližších. Promyšlená kompozice celé sbírky z ní činí ojedinělý poetický útvar. Verše doprovázejí čtyři křehké originální ilustrace Pavlíny Kotrnochové.

Sbírka Lubora Vyskoče (nar. 1966) představuje po knihách Kentauří mládě (MF, 1989), Satelity na drahách (2000). Návštěva v kaleidoskopu, Motýli na obzoru (obě 2017) a Mořské korály (Větrné mlýny 2018), šestou sbírku tohoto básníka, nikoli snad neznámého, ale žijícího na pomezí literárního dění. Sbírka představuje dosud nepublikovaný výbor z tvorby za posledních dvacet let, během nichž se autor bojující s těžkou nemocí, dopracoval ke ztišené, křehké poetice, která je nesena jeho jedinečném viděním a prožíváním světa.

I přes těžkou nemoc zůstává básník Lubor Vyskoč autorem, jehož tvorba důsledně vychází z přesvědčení, že život má svou hodnotu i v těch nejobtížnějších podmínkách. Podobně jako v předcházejících sbírkách, i tady se autor prokazuje křehkou poetikou, která vyjadřuje jeho zjitřené vnímání světa z "jámy nemoci". Charakteristickým rysem autorových básní pak je víra, že přes všechno tápání "srdce může znovu zpívat // něžná chvíle není marná" a i když člověka ovívá strach, dokud dýchá, nemá se vzdávat. Svou roli hrají v této sbírce i hudební motivy či variace na třířádkové básně a haiku.