Josef Šrámek Livres

An authentic diary of Josef Šrámek, a Czech soldier drafted to the Hungaro-Austrian army to fight from the beginning of World War 1. He was captured by Serbs. He survived and describes a series of death marches through Serbia and Albania. He was then confined in a concentration camp at the italian island of Asinara which comprises an important part of his story. Later he was transfered to a more humanly captivity in France where his diary ends.

Bitva u Hradce Králové (nebo také u Sadové či na Chlumu) ze dne 3. července 1866 zaujímá v českém dějepisectví poněkud rozporuplné postavení. Na jedné straně bývá označována za druhou největší bitvu 19. století, resp. největší bitvu, která se odehrála na českém území, je v ní též spatřován začátek cesty, která dovedla Evropu k hrůzám první a druhé světové války. Na druhou stranu bývá válka z roku 1866 rámována jako „válka Němců s Němci“, válka, která se prohnala českými zeměmi a v níž Češi krváceli a umírali za cizí zájmy, aniž by se jim dostalo vděku, jehož se v podobě rakousko- -uherského vyrovnání dočkali Maďaři. Oficiálně se tak bitva u Hradce Králové nestala součástí českého dějinného příběhu, jak byl od sklonku 19. století vyprávěn. S tím však kontrastuje neutuchající zájem širokých občanských vrstev o dějiny válečného roku 1866 a památky tyto dějiny připomínající, který ve východních Čechách vyústil snad až ve formování jisté lokální identity. Autoři se pokusili pře vyprávět příběh královohradecké bitvy z 3. července 1866, a to v úzké vazbě na její reflexi a komemoraci v 19. až 21. století, aby tak doložili, že i toto datum náleží mezi dny, které tvořily české dějiny.

Publikace přináší po 85 letech od prvního vydání spis Ignáta Herrmanna V pevnosti, který byl do dnešního dne čtenářům takřka nedostupný. Nejedná se však jen o prostou reedici. Autoři k ní přistupovali kriticky a prostřednictvím množství fotografií, historických pohlednic a vyobrazení ji zatraktivnili a zpřístupnili čtenářům tak, aby pro ně byla četba zajímavá a snáze si popisované události a situace mohli představit. Zároveň publikaci obohatili o odborné studie věnující se životu, rodině a dílu Ignáta Herrmanna, jeho pozůstalosti, kterou Muzeum východních Čech v Hradci Králové získalo jako jednu ze svých nejvýznamnějších akvizic v roce 1936, a také dobovému kontextu událostí, jež zmiňuje. Samotný spis V pevnosti věnoval autor svým vzpomínkám na prusko-rakouskou válku 1866, kdy jako dvanáctiletý chlapec pozoroval dne 3. 7. 1866 bitvu na vrchu Chlum, a následující dny zažíval její negativní dopad na život ve městě. I když text psal s časovým odstupem, je z jeho obsahu stále evidentní fascinace malého dítěte, které se setkalo s brutální realitou války. Vzhledem ke koncepci celé práce je publikace určená zájemcům o regionální historii, literaturu, militaria a prusko-rakouskou válku 1866, která je zde interpretována z pohledu událostí v pevnostním Hradci Králové, čímž čtenáři nabízí zajímavou a málo zmiňovanou perspektivu.

Publikace Něco ze vzpomínek hradeckých a další střípky představuje reedici spisů Ignáta Herrmanna (1854–1936) Něco ze vzpomínek hradeckých a Bez titulku, který byly vydány tiskem v letech 1929 a 1936. Další střípky představují dosud nepublikované rukopisné poznámky, které byly součástí pozůstalosti této významné osobnosti, věnované Muzeu východních Čech rodinou v roce 2021. Kritická reedice spisu Něco ze vzpomínek hradeckých volně navazuje na publikaci V pevnosti a tvoří tak zajímavý soubor. Původní Herrmannovy texty autoři publikace doplnili o kapitoly přibližující význam osobnosti Ignáta Herrmanna a akvizice jeho pracovny. Dále je práce doplněna kapitolami představujícími královéhradeckého školství ve 2. polovině 19. století a vzpomínky Herrmannových současníků na starý Hradec Králové. Vedle vlastních textů je silnou stránkou publikace doplňkový obrazový materiál, který podtrhuje autenticitu textu a navozuje čtenáři atmosféru Hradce Králové ve 2. polovině 19. století tak, jak ji zažíval sám Ignát Herrmann.

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Přepracované a rozšířené vydání oblíbené publikace o krvavém prusko-rakouském konfliktu jenž změnil uspořádání Evropy. Bitva u Hradce Králové pod drobnohledem, klíčové osobnosti, úvod do problematiky událostí válečného roku 1866, organizace a základní výzbroj a výstroj zúčastněných armád a každodenní život vojáků i civilního obyvatelstva během války.

Jezdecké srážce u Střezetic náleží v dějinách 19. století významné místo, podobně jako boj „Moravanů” u letohrádku Hvězda v kontextu bělohorské bitvy z 8. listopadu 1620. V závěru prohrané generální bitvy se organizované rakouské jezdectvo postavilo do cesty vítěznému protivníkovi, který pronásledoval ustupující císařskou pěchotu. Jízdní vojáci splnili svůj úkol za cenu krvavých obětí, zadrželi pruskou kavalerii a umožnili vlastní armádě stáhnout se v relativním klidu, přičemž se vystavili palbě pěchoty a dělostřelectva. Příběh střezetické srážky zahrnuje motivy etnické identity jízdního vojáka, který se brání „odvěkému nepříteli", a představuje malé vítězství v rámci ztracené bitvy. Událost dokládá osobní statečnost vojáků, jimž neschopní velitelé nedovolili vybojovat celkové vítězství. Důležitou roli hraje romantika spojená s obrazem koně a jezdce a etické poselství o utrpení nevinných zvířat. V této bitvě se naposledy střetli jízdní vojáci v takovém počtu, což přispívá k nostalgii v interpretaci srážky. V bitvě, vedené moderními zbraněmi, se setkávají kyrysníci, dragouni a huláni v archaickém boji muže proti muži, evokujícím „requiem za rytíře". Všechny tyto aspekty kniha postihuje s různými akcenty.