Pjér la Šéz Livres

Dlouho jsem cítil potřebu napsat o vztazích mezi Božstvím a lidstvím, což ovlivnily mé zkušenosti s Pavlem Černým. Před patnácti dvaceti lety se u mě objevil jako klient v silně inflačním stavu, propadlý do vlivů svého nevědomí. Potřeboval jen drobná připomenutí základních pravidel komunikace s nevědomými oblastmi, a tak jsme se stali přáteli. Postupně pronikal do kolektivního nevědomí a díky své metodě práce s kyvadlem a abecedou přinášel stále zajímavější materiál, jehož ryzost jsem ověřil vlastními zkušenostmi. Naše spolupráce vedla k myšlence společné knihy, do které by Pavel přispěl svým materiálem a já analytickým komentářem. Když jsem však četl jeho hutný text, rozhodl jsem se do něj nezasahovat a místo toho čtenáře připravit na četbu příběhem románového typu. Věřím, že čtenář, který dospěl až sem, si s Pavlovým textem poradí bez další analýzy. Jsem vděčný kolegovi Vladimíru Chrzovi za jeho doslov, který knihu zařadil do kontextu obdobné literatury. Můj nehrdinský Vypravěč neprošel k Zdroji existence zčistajasna; jeho proces přesměroval pozornost od ega k Bytostnému Já, což přináší skutečnou spásu. Přeji čtenáři, aby mohl vstoupit do fascinujících rozhovorů se Stvořitelem, ačkoliv skutečným partnerem tohoto dialogu je lidstvo.

Začneme-li se duchovně probouzet, nebudeme zpočátku své duchovní cestě rozumět; ještě obtížnější pak bude naše vnímání někomu sdělit.

Před listopadovým politickým převratem v roce 1989 nebylo mnoho důvodů věnovat pozornost fenoménům souhlasu. Většinový nesouhlas se státním zřízením byl zřejmý, avšak neoficiální. Oficiální souhlas byl samozřejmostí, zamlčeným předpokladem. Po převratu se situace radikálně změnila; lidé mohli souhlasit i nesouhlasit veřejně. Projevy nesouhlasu však často vykazovaly nezralost. Například jeden muž držel hladovku před Hradem, aby přiměl prezidenta Václava Havla intervenovat u své manželky, která ho nechtěla pustit do bytu. Jinde se protestovalo proti zřízení uprchlického tábora, přestože naše země v minulosti opustilo mnoho uprchlíků. Tato situace mě přiměla systematicky zkoumat souhlas a nesouhlas, přičemž jsem byl překvapen psychickou energií, která je s nimi spojena. Zjistil jsem, že na sociologické úrovni není tato energie tak mocná jako na duchovních základech. Byl jsem vtažen do světa archetypů, což málem ohrozilo mé zdraví. Nakonec jsem se vymanil z této fascinující moci, což změnilo můj pohled na realitu. Uvědomil jsem si, jak je důležité sjednocení s vlastní bytostnou podstatou, neboť základním projevem souhlasu s existencí je náš příchod na tento svět. Doufám, že tato studie bude inspirací a průvodcem na cestě k sobě samému, i když se zaměřuje na překážky na této cestě.

Tento román je vlastně jakousi modlitbou za co nejpřirozenější průběh transformace ze stavu světa, jež panuje nyní po vědomější stav, který přichází. Dovedu si představit, že název tohoto románu bude tím prvním, co možná ve čtenáři vyvolá určité otázky. Zmrdztýchvstání nejspíše není zrovna takovým slovem, s nímž by se setkával častěji. Nejpravděpodobnější je, že mu byl tento pojem až dosud zcela neznámý, ačkoli asociace, které toto slovo vyvolává, čtenáři tak docela neznámé nejspíš být nemusí. Rád bych na tomto místě vysvětlil, že právě tyto asociace a pocity s nimi spojené mne přivedly k napsání tohoto románu. Několik let předtím, než jsem se pustil do psaní, mne nepřestával trápit stav tohoto našeho společného světa... ...Proto je tento román vlastně jakousi modlitbou za co nejpřirozenější transformaci Zmrdztvýchvstání ve Zmrtvýchvstání. Účinnost této modlitby ať posoudí samotný čtenář a naše společná budoucnost... Pjér la Šé'z

Čtyři postavy tohoto „léčivého románu“ reprezentují čtyři stránky lidské bytosti, které často nedovedeme harmonicky rozvíjet. Recenze: Tato kniha je v lecčems ojedinělá. Nevypadá jako učebnice, ale spíše jako čtivý příběh – a přitom vlastně učebnicí je. Je inspirací, jak silépe uspořádat postoj k životu a jak lépe vyvažovat jednotlivé složky své osobnosti. „Léčivý román“ – to je podtitul a také těžiště knihy. Jednotlivé složky osobnosti jsou reprezentovány čtyřmi postavami, jež nám dobře popíší podstatu každé z nich. Nelekněte se prosím, když budou jednat nelogicky nebo i trochu schizofrenně. Vstupujeme totiž do oblastí, které pouhou logikou popíšeme jen stěží. Přesuneme-li se do roviny příručky, můžeme říci, že kniha pojednává daleko více o tom, co nám nejčastěji brání dostat se na duchovní cestu, nežli o samotném cíli této cesty – absolutní realitě. Věnuje se rozpoznání toho, které ze svých čtyř složek upřednostňujeme na úkor zbývajících a tím se dostáváme do nerovnováhy. Pjér la Šé'z je psycholog, terapeut se sympatiemi k C. G. Jungovi.

Čtyři postavy tohoto „léčivého románu“ reprezentují čtyři stránky lidské bytosti, které často nedovedeme harmonicky rozvíjet. Recenze: Tato kniha je v lecčems ojedinělá. Nevypadá jako učebnice, ale spíše jako čtivý příběh – a přitom vlastně učebnicí je. Je inspirací, jak si lépe uspořádat postoj k životu a jak lépe vyvažovat jednotlivé složky své osobnosti. „Léčivý román“ – to je podtitul a také těžiště knihy. Jednotlivé složky osobnosti jsou reprezentovány čtyřmi postavami, jež nám dobře popíší podstatu každé z nich. Nelekněte se prosím, když budou jednat nelogicky nebo i trochu schizofrenně. Vstupujeme totiž do oblastí, které pouhou logikou popíšeme jen stěží. Přesuneme-li se do roviny příručky, můžeme říci, že kniha pojednává daleko více o tom, co nám nejčastěji brání dostat se na duchovní cestu, nežli o samotném cíli této cesty – absolutní realitě. Věnuje se rozpoznání toho, které ze svých čtyř složek upřednostňujeme na úkor zbývajících a tím se dostáváme do nerovnováhy. Pjér la Šé'z je psycholog, terapeut se sympatiemi k C. G. Jungovi.

Autor v historických souvislostech pojednává o tradičních hodnotových a duchovních aspektech lidského bytí v kontrastu se změnami, které přináší současná globalizačně konzumní civilizace. Filtrem jungovské analytické metody přibližuje, jak zosobnění archetypu člověka mohli prožívat příslušníci přírodních národů a speciálně severoamerických indiánů. Z tohoto srovnávání tradičních a soudobých přístupů může čtenář usoudit, zda a nakolik je archaické pojetí duchovního života inspirací také pro dnešního vykořeněného člověka.

Opakování je matka moudrosti Tato kniha přináší nevšední možnost vtělit se do literární podoby divadelního představení. Není to scénář v klasickém smyslu toho slova, i proto, že Malé Vizity jsou zásadně improvizované. Jako hmatatelná stopa existuje pouze záznam na kameru, která postavy Profesora a Doktora přenáší internetovým divákům. Tato poselství posléze vybral a uchopil Pedro Inka a autorským způsobem je převedl do písemné formy, čímž se nenápadně stal třetím spoluhráčem. Vzniklý text navíc oživují a čtenáři více obrazově přibližují i četné fotografie Oswalda Schorma, takže čtyřlístek (včetně výjimečného počinu grafika pětilístek) spoluautorů je úplný. Nitka vyprávění vlaje od počátku právě tak vysoko, aby umožňovala dostatečný nadhled, a přitom se vine tak hluboko, aby nabízela dokonalý vnor do nastolených situací. Chvílemi lze vnímání děje rozprostřít do širého horizontu a jindy je zase možné zatnout ostré vhledy přímo do makrokosmu zúčastněných bytostí. Nastavený způsob tak nenásilně vybízí k jemnému deflorování (někdy snad až k defaunování) všech zavedených zvyklostí.