György Spiró Ordre des livres

Není známo, proč příznivci provládní opozice tak vehementně nenáviděli provládního starostu a všechny jeho kámoše a naopak. Lidé mezi Odrou a Uralem se často nenávidí bez viditelného důvodu, je to pro ně takový prostředek na zahnání nudy. Analytici tvrdí, že ani v jiných regionech tomu není jinak. Z nudy se rodí sváry, i když zároveň se většina lidí snaží o to, aby nemuseli dřít a mohli se nudit. A tak ve vesnici Pouchle, ležící mezi Pouchlínem, srovnaným se zemí v době tatarských nájezdů, a Pouchlovicemi, zdevastovanými po odchodu sovětských vojsk, uspořádali mimořádné komunální volby a zvolili se za župana největšího idiota v obci, Kolománka.

Tytułowa Diavolina, posługaczka, a potem lekarka przez lata służąca Gorkiemu, jego żonom, kochankom i otaczającemu go tłumowi literatów, donosicieli, naukowców, rewolucjonistów, wydawców, czekistów, artystów, którzy miesiącami i latami żyli na koszt pisarza, pod koniec życia stała się jego ostatnią miłością. Zapiski Olimpiady Czertkowej, bo tak naprawdę nazywała się Diavolina, to fascynująca opowieść o zmaganiach wielkiego twórcy z autorytarną władzą. Choć sam pamiętnik jest fikcyjny, wszystkie pojawiające się w nim postaci i wydarzenia są autentyczne.Historia Gorkiego odsłania przerażającą rzeczywistość rewolucji – wszechobecność potwornego terroru, nienawiść, strach i ogromną liczbę ofiar bezlitosnych inżynierów dusz. Opowieść stawia też odwieczne pytanie o cenę, jaką artysta płaci za funkcjonowanie, a czasem wręcz przeżycie w zbrodniczym systemie. Erudycja i precyzja Spiró w opisywaniu i analizowaniu procesów społeczno-politycznych prowadzi do dramatycznego wniosku: bolszewizm trwa i nadal zbiera krwawe żniwo. Zdaniem autora Diavoliny ideologia rewolucyjna nie była wyjątkiem, ale regułą dyktatury XX wieku, a jej wariacje można dostrzec we współczesnych totalitaryzmach.

Satirický román renomovaného maďarského spisovatele je jakousi obrácenou utopií přenášející čtenáře do Maďarska blízké budoucnosti, zhruba do třicátých let tohoto století. Spiró si ve své knize představuje, jaká asi úroda může vzejít z půdy charakterizované mocenskými boji, stranickými intrikami, korupcí, rozkrádáním, všeobecným úpadkem vzdělání a mentální úrovně společnosti, školství, zdravotnictví atd. Naše nynější přítomnost je v tomto románu nedávnou minulostí, která spoustu věcí nevyřešila, a tak se potřebná řešení rodí právě v čase románového děje. Popisovanou budoucnost formují zarážející události, které jsou vlastně jen možným domyšlením toho, co známe už ze současné reality. Autor se drží jednoduchého vzorce: Všechno teprve začíná, a může-li se budoucí vývoj ubírat dvěma cestami, zvítězí určitě ta horší.

György Spiró beschreibt in seinen Novellen seine persönlichen Erfahrungen und Erlebnisse aus dem Alltag in Ungarn. Dieser herausragende Schriftsteller formuliert präzise und unbarmherzig in kurzen Geschichten, zuweilen mit Selbstironie und Sarkasmus, tragische Erinnerungen auch aus seiner eigenen Familie, vor dem Hintergrund der ungebrochenen Kraft der Intoleranz und des Hasses in der ungarischen Gesellschaft. Der Nischen Verlag gab 2012 seinen Roman „Der Verruf“ in deutscher Sprache heraus.

"Tizenegy éves koromban, 57 tavaszán olvastam egy különös újságcikket. Negyvenkét évvel később, váratlanul bukkant fel az emlékezetemben, és egy teljes regény cselekménye rémlett fel bennem pillanatok alatt az elejétől a végéig, már csak a két végpont közötti anyagot kellett elkészítenem. Nyomozni kezdtem az újságcikk után. Úgy emlékeztem, hogy napilapban jelent meg. Két hónap alatt mindent végigböngésztem, s már-már lemondtam a regénytervről – epikai hitel nélkül nem tartom érdemesnek prózát írni –, amikor rábukkantam. A Széchenyi Könyvtárban történt a dolog, ott volt előttem a cikk, nem álmodtam, nem képzelődtem: létezik, és ami miatt egyáltalán emlékeztem rá, ott volt olvasható a második hasáb közepén. Akkor végre nekiláthattam a forrásokat kutatni. Sokakat személyesen is kifaggattam, pontosan mikor, hol és hogyan történt meg az, ami engem érdekelt. Készségesen segítettek az itthon és a külföldön élők, idősek és középkorúak egyaránt. Köszönöm." - Spiró György

This translation originally copyrighted in 2010.

Nestor polského divadla Wojciech Boguslawski (1759-1829) se na sklonku života, v době, kdy vídeňsky kongres potvrdil likvidaci Polska a Varšavské knížetství, vytvořené Napoleonem připadlo Rusku, vrací se ze Lvova do vyhladovělé a zastrašené Varšavy s úmyslem hrát v Národním divadle s stát se opět jeho ředitelem jako v dobách někdejší slávy, kdy dovedl polskou Thálii k nebývalému rozkvětu.