Prrvní studie, založená na zpracování výzkumů pohřebiště v Libochovanech a v Ústí n. Labem, charakterizuje severočeskou skupinu lužické kultury. Druhá rozebírá novou chebskou skupinu lidu popelnicových polí. Historické závěry jsou zevšeobecněny nejen pro Čechy, ale i pro Sasko, Durynsko ai pro oblast franckofalckou. Dílo je doplněno analýzou antropologických a zoologických nálezů v pohřebištích.
Významný italský pěvecký pedagog a hudební publicista líčí ve strhujícím eseji belcanto jako epochální fenomén, ve kterém hudebně vykrystalizoval vkus, smyslová vnímavost a vybroušená představivost baroka. Počínaje florentskou cameratou (okolo 1600) a konče Rossinim osvětluje na příkladech stěžejních pěveckých partií a na výkonech nejpůsobivějších interpretů umělecké předpoklady, které opravňovaly pěvce k přívlastku "belcantový".