Tomáš Petráček Livres

Historie jako zdroj porozumění naší současné situaci. Kniha rozhovorů se známým historikem, teologem a katolickým knězem Tomášem Petráčkem propojuje řadu světů. Petráčkovy úvahy o dějinách a dějinnosti se proplétají s jeho reflexí současného křesťanství a katolické církve, stejně jako celé společnosti.

Publikace přináší zamyšlení nad životem a činy patnácti starozákonních postav, které jsou určitými předobrazy Krista. Některé úvahy se týkají tradičních postav (Abrahám, Samson, David atd.), jiné si všímají neobvyklých osudů postav méně známých (Abigail, Tobiáš, Levitova žena atd.). Autor tak čtenářům pomáhá najít cestu k pokladům ukrytým na stránkách Starého zákona.

Život a dílo Vincenta Zapletala OP (1867-1938). P. Vincent Zapletal OP (1867-1938), jeden z prvních absolventů Biblické školy v Jeruzalémě, se právem řadí mezi nejvýznamnější průkopníky moderní, vědecké katolické biblistiky. Jeho pohnuté životní osudy ilustrují proměny katolické církve a celé společnosti na přelomu 19. a 20. století.

Kniha Tomáše Petráčka představuje jedinečný pokus o nový vhled do sociálních dějin české společnosti 10–12. století. Autor na základě dochovaných pramenů zkoumá problematiku proměn osobní svobody venkovského obyvatelstva, nově analyzuje roli nevolnictví a otroctví v raně přemyslovských Čechách či proměny vlastnictví půdy a majetku a dispozice s nimi. Spolu s tím originálním způsobem analyzuje vznik knížecích a církevních velkostatků, rozvoj hradské správy či vliv služebné organizace na rozvoj osobní svobody původně závislých řemeslníků. Provokativní závěry, k nimž autorův výzkum dospěl, tak vrhají na nejstarší české dějiny zcela nové světlo.

Životopis zakladatele moderní katolické biblistiky M.-J. Lagrange (1855-1938), muže, kterému se za cenu osobního heroického nasazení podařilo smířit vědu s biblickým poselstvím. Doplněno překlady základních textů (Prameny Pentateuchu, Historická metoda).

Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve? Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální? Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí? Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil? Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou? A kde ve všech těch často velmi lidsky vedených zápasech a sporech hledat vanutí a řízení Ducha a je v možnostech historické vědy se o to pokusit? Jaká jsou měřítka a znamení „úspěšnosti“ církve či „zdravého vývoje“ a může i velká a stabilní církev odumřít a zaniknout? Diskuze o koncilu nabízí možnost dotknout se řady zásadních životních otázek existence církevního společenství a antropologicky univerzálních problémů náboženského života vůbec s přesahy do mnoha dalších disciplín a oborů.

Druhá světová válka vzbuzuje trvalý zájem historiků a odborné veřejnosti, neboť patří mezi nejdramatičtější a nejtragičtější období moderních dějin. Množství filmů, dokumentů a knih to jasně dokládá. V církevních dějinách se dlouhodobě diskutují náboženské poměry let 1939–1945, zejména otázky týkající se (po)vědomí Vatikánu o tragických událostech v Evropě, odpovědnosti papeže Pia XII. za holocaust a součinnosti církevních představitelů s totalitními režimy. Tato kniha se zaměřuje na nábožensko-politický vývoj v letech 1939–1945, který zásadně ovlivnil mezinárodní situaci a vedl k nástupu agresivních autoritativních režimů, jež porušovaly základní lidská a občanská práva a demokracii. Katolická církev se musela vyrovnat s nesmírným utrpením a reagovat v daném historickém kontextu. Papež s obavami sledoval dramatické události v různých zemích, kde často docházelo k porušování hlavní myšlenky Svatého stolce o dosažení klidu a míru prostřednictvím jednání a dohod legitimních vlád.

Monografie se zabývá analýzou příčin, které způsobily, že se český národ během poměrně krátké periody jediného století (přibližně 1850-1950) změnil z jednoho z nejvíce religiózních a s katolickou církví spojených národů Evropy na nejvíce ateistickou a agnostickou společnost světa. Důraz je položen na ty momenty a prvky, které jsou specifické pro českou situaci, a to od začátku 19. století prakticky do současnosti. Kniha je inspirací pro přemýšlení o české společnosti v minulosti i současnosti.