Tomáš Pospěch Livres

Devětasedmdesátiletý prostějovský fotograf Karel Novák, představí unikátní fotografie z naturistických komunit v bývalém Československu, Německu (NDR) i Maďarsku, z období let 1962–1996. Jedná se o pohled do světa naturistů okem fotografa, a také samotného naturisty. Pro Karla Nováka je přirozené fotografování nahoty jako žitého fenoménu v prostředí naturistických komunit, k nimž po desítky let patří. Jeho fotografie jsou nejen svědectvím o kráse nahého těla pohybujícího se svobodně v přírodním prostředí, jsou také zprávou vnějšímu světu, který může ideály naturismu těžko pochopit, protože mu chybí to zásadní: autentický prožitek.

Výstavní a publikační projekt českého kurátora a slovenské kurátorky představuje osm autorů dlouhodobě tvořících v Praze nebo s tímto prostředím bezprostředně spjatých: Ruda Prekopa, Vasila Stanka, Tona Stana, Martina Štrbu, Mira Švolíka, Kamila Vargu, Petra Župníka a tragicky zesnulého Jana Pavlíka. Skupina „slovenských fotografů žijících v Čechách“ nebo „českých fotografů slovenského původu“ je jakýmsi společným kulturním statkem obou států a zajímavým fenoménem při zkoumání vztahů mezi českou a slovenskou fotografií. Katedra fotografie pražské Akademie múzických umění byla v sedmdesátých a osmdesátých letech jedinou vysokou školou s výukou fotografie ve střední Evropě. Je překvapivé, že generace Slovenské nové vlny zůstala prakticky nekontaminovaná tradicí české fotografie a na půdě pražské FAMU vyrostla jako osobitý solitér. Přesto, nebo možná právě proto, že nešlo o organizovanou skupinu s vytyčeným programem, jejich poměrně jednotný vizuální jazyk představoval jeden z prvních projevů fotografické postmoderny u nás. Cílem kurátorů bylo prozkoumat fenomén Slovenské nové vlny a jeho východiska s časovým odstupem téměř tří desetiletí. Osobitý důraz kladou kurátoři na díla, která nebyla ve své době představena vůbec nebo jen okrajově.

Fotografická publikace doprovází stejnojmennou výstavu v Galerii hlavního města Prahy. Ukazuje život obyčejných lidí v Československu za vlády komunistické strany. Známými i dosud nepublikovanými fotografiemi připomíná proměny, jimiž tato společnost za onu dobu prošla, především postupující zmar a devastaci skrývající se za pompézními komunistickými slavnostmi a manifestacemi oddanosti, jakož i všudypřítomné politické dusno posilované propagandou. Všímá si ale i její druhé, odvrácené strany - blahodárného soukromí v hospodách, na chatách a na chalupách, kde lidé teprve žili přirozeně a do jisté míry i svobodně. Kniha se tak stává živou, oživující vodou pro paměť toho, kdo tuto dobu zažil, a historickým dokumentem pro mladší generace, které tuto "nejspravedlivější společnost" nepoznaly. Obsahuje fotografie Josefa Koudelky, Dagmar Hochové, Jindřicha Štreita, Markéty Luskačové, Jana Lukase, Viktora Koláře, Gustava Aulehly a mnoho dalších významných fotografů.

Na podzim 2016 uplynulo přesně padesát let od doby, kdy na vesnici u Šumperku dostavěli první rodinný dům typu „V“. Pod obecně užívaným názvem šumperák se stal legendou, nejstavěnějším domem v Československu. Byl milován i nenáviděn. Naplňoval dobové představy o moderním bydlení, ztělesňoval úspěch modernizace venkova, architekti se od něj distancovali, památkáři se obá¬vali, že zkazí charakter české vesnice. Dnes upomíná na dobu socialismu, kdy jste si nemohli objednat architekta a najmout firmu, která by vám dům postavila. Vzniklo jich pět, možná také dvacet tisíc. Stavěny byly svépomocí, bezprostředně proto vypovídají o vkusu a schopnostech svých majitelů. Nelze se ptát, který z domů je originál. Aniž to jejich projektant Josef Vaněk na počátku tušil, vypustil do světa velice úspěšnou partituru. Autorská kniha Tomáše Pospěcha v grafické úpravě Milana Nedvěda je osobitou interpretací tohoto fenoménu. Autor se na příkladu šumperáku zamýšlí nad architekturou té doby, i nad otázkou originality a sériovosti. Společně s tím, jak se s každou novou realizací rozmazával plán rodinného domu typu V, se současně zpřesňuje fenomén šumperák.

Publikace „Tenkrát na Spartě“ je fotografickou sondou do zákulisí vrcholového fotbalu 80. let, kterému dominovala milovaná i nenáviděná Sparta. Zdeněk Lhoták (v roce 2020 vyhlášený Asociací profesionálních fotografů ČR za dlouhodobý přínos fotografii Osobností české fotografie) v knize prezentuje unikátní dosud nepublikované fotografie z období let 1977 až 1989, které dokumentují nejen sportovní výkony na trávníku ale i dramata a emoce odehrávající se na tribunách, v šatnách i soukromí tehdejších fotbalových idolů (Berger, Hašek, Chovanec). Knihu lze vnímat jako literární obrazovou esej o vrcholovém fotbalu v kulturně sociologických souvislostech. Najdete v ní fotografie ze slavných utkání s Juventusem, Realem Madrid, z oslav titulů v kabinách, letadlech i na tribunách. Možná se v ní najdou i seriozní padesátníci, kteří před třiceti lety „bojovali“ za Spartu ve slavném kotli. Kniha je doplněna textem Tomáše Poláčka a komentáři fotbalistů, trenérů a fanoušků k některým fotografiím.

První kniha o legendárním rodinném domu z období socialismu, který v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vyrostl v téměř každém městě nebo vesnici. Odhaduje se, že šumperáků stojí v České republice a na Slovensku více než čtyři a půl tisíce. Dům nesl ozvuky bruselského stylu, je symbolem šedesátých let, stejně jako normalizace i moderního bydlení. Byl chválen i zatracován. Kniha vedle sebe klade pohled projektanta, majitelů domů, historika umění a fotografa. V úvodní studii, rozhovorech se stavebníky, plánech i na 400 fotografiích přibližuje fascinující příběh, jak se rodinný dům typu V navržený v roce 1967 šumperským projektantem Josefem Vaňkem mění v šumperák.

Pavel Vavroušek fotografoval v letech 1971-1981 Novou Sedlici, nejvýchodnější vesnici tehdejšího Československa. Snažil se zachytit jeden z posledních ostrovů venkovské pospolitosti, kde lidé žili tradičním stylem života jen minimálně se lišícím od života svých předků, a v neustálém vyjednávání s přírodou. Pracovali s hospodářskými zvířaty a jejich čas se odvíjel v rytmu střídajících se ročních dob a pravoslavných svátků. Fotografoval v prostředí ještě nezasaženém unifikující globalizací. Vybíral si to mizející, ohrožené, a zachytil je, dokud ještě bylo. Poslední vesnici. Další čtyři desetiletí tyto fotografie ležely v archivu.

Karel Novák (1925–2007) byl fotbalový útočník, který hrál za ŠK Slovan Bratislava, Spartu Praha, Bohemians Praha a dva zápasy odehrál i v reprezentačním dresu. V pozdějších letech ale kopal také za film a fotografii, která se po konci sportovní kariéry stala jeho hlavní profesí. Kniha přibližuje Karla Nováka coby zapáleného sportovního fotografa, který pro potřeby časopisů i knih pokrýval širokou plejádu sportů, zachytil osm olympiád a mimo jiné po dlouhá léta fotografoval významné osobnosti, například Danu a Emila Zátopkovy, Věru Čáslavskou, Olgu Fikotovou, Jana Kodeše, Martinu Navrátilovou nebo Jana Bergera a Ivana Hlinku. Kniha by nevznikla bez podpory České olympijské akademie, která disponuje rozsáhlou sbírkou snímků fotografa Karla Nováka. Speciální poděkování patří dceři Karla Nováka paní Dagmar, která poskytla do publikace jak cenné zápisky z cest Karla Nováka za sportem z 50. a 60. let 20. století, tak především řadu osobních vzpomínek na tátu, jemuž roky pomáhala při fotografování a sestavování archivu z více jak dvou set tisíc fotografií. Kniha vychází ve spolupráci s Českým olympijským výborem.