Jan Květina Livres

Anarchie, úpadek, nefunkční stát, zpupná šlechta či všemocní magnáti - to jsou obvykle pojmy, pomocí nichž je identifikována podstata politického systému polsko-litevského státu v raném novověku. Práce Jana Květiny je v českém prostředí první, která se touto problematikou zabývá detailně a jež se zároveň snaží - zčásti už svým provokativním názvem "šlechtická demokracie" - podobné stereotypy překonat. Úsilí reinterpretovat polskou politickou strukturu je opřeno zejména o analýzu šlechtického parlamentarismu za vasovské éry, jehož fungování autor ztotožňuje s ideovým dědictvím aristotelské republikánské teorie a modelem monarchia mixta. Mezi stěžejní problémy, jimž je třeba v této souvislosti porozumět, patří například otázka rozsahu politického vlivu šlechty, vztah centrální a regionální politiky či principy konsenzuálního rozhodování. S jistou mírou nadsázky lze tedy říci, že studie klade důraz na ta témata, jež jsou bedlivě sledována v aktuálním světě, avšak leckdy opomíjena při zkoumání minulosti.

Knížka o zvídavém Matějovi a jeho dědovi je vlastně ilustrovaným průvodcem bitvou u Hradce Králové 1866 pro malé i velké. To znamená, že nabízí každému něco – těm menším záhadný příběh, obrázky, písničky a jednoduché hry, starším užitečné informace, složitější úkoly a hlášky bojujících vojáků, no a ti vůbec nejstarší či nejznalejší zde naleznou složité zápletky evropských dějin vyložené snesitelným způsobem. Díky knížce je možné prožít každý okamžik té velkolepé bitvy Prušáků s Rakušáky tak jako tehdejší vojáci. Každá kapitola přináší nejen válečné reportáže třeba z Úvozu mrtvých či lesa Svíbu, ale nechává nahlédnout i do zákulisí tehdejších armád – kdo například patřil k hlavním hrdinům bitvy, jak se střílelo z kanónů, kdo se vojákům staral o obědy a co s nimi dělo, když je v bitvě někdo trefil. Ať už se pohroužíte do dobrodružného příběhu či nejrozmanitějších úkolů a her, na všechny čeká na konci odhalení velkého tajemství, které dosud nikdo nezjistil, i jedno důležité poslání. Tak už na nic nečekejte a vyrazte vybojovat svou vlastní bitvu u Hradce Králové, přemýšlejte, vybarvujte a zpívejte – především se ale dobře bavte!

Snahou publikace Člověk člověku je přiblížit čtenáři profesní a přátelské protnutí lékaře Karla Kocha (1890–1981) a architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947), které vyústilo ve společnou realizaci Kochova sanatoria s unikátní zahradou v Bratislavě. Název knihy Člověk člověku odkazuje na ústřední motiv Kochova myšlení: nejvyšším posláním člověka je lidskost, která má být naplňována v bezpodmínečně lidském jednání a službě druhému člověku. Úsloví připomínají Goethova slova, na něž se Karel Koch ve svých textech opakovaně odvolává: „Sám považuji za možné, že lidskost konečně zvítězí, jen se obávám, že pak bude svět velikánským lazaretem, v němž bude člověk člověku lidským ošetřovatelem!“ Jinými slovy, než si lidstvo uvědomí smysl této nejvyšší hodnoty, napáchané škody mohou být nedozírné. V tento moment pak bude lidskost jediným lékem. Toho byli Karel Koch i Dušan Jurkovič svědky i aktivními aktéry během obou světových válek i doby poválečné. Toho jsme svědky také v současnosti. Tento projekt vznikl v rámci výzkumného projektu Průmysl a umění: Opomíjené regionální osobnosti podnikatelů coby hybatelů hospodářského pokroku Československa, jejich význam a spolupráce s umělci, architekty a designéry (reg. č. projektu DG20P02OVV011), financovaného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.

Kniha kombinuje dvě základní roviny svého účelu: oslavu životního jubilea významného českého historika se snahou o zmapování aktuálních badatelských posunů ve výzkumných dimenzích, jimž se profesor Hlavačka během svého života vědecky věnoval. Tomuto účelu odpovídá i zvolený název publikace, odkazující jak k jubilantově celoživotní vášni pro vlaky, tak k významu železnice pro kontext habsburského prostoru, jenž je pro celou monografii základním definičním rámcem, a v neposlední řadě i k metafoře komplikovaného životního běhu archetypu středoevropského historika. Obě zamýšlené roviny smyslu publikace odráží zároveň i její struktura, přinášející inovativní pohledy na čtyři svébytné výzkumné oblasti, spjaté s moderním vývojem takzvaného habsburského prostoru, tj.: 1) na problematiku institucionální přestavby rakouské monarchie, 2) na otázky obecního a městského života na přelomu 19. a 20. století, 3) na způsoby komunikace a komemorace středoevropských "habsburských“ dějin a 4) na modernizační proměny ekonomické a technologické sféry (post)habsburského prostoru.

V rámci širšího projektu přináší tato kolektivní monografie analýzy styků T. G. Masaryka s Poláky a prvních etap vývoje jeho vztahů s Rusy a Ukrajinci (do roku 1917), doplněné o kompletní dostupnou korespondenci s politickými, odbornými i kulturními kruhy těchto národů. V současnosti jsou připravovány další svazky, věnované Masarykovým kontaktům s ruským a ukrajinským exilem po roce 1917 a jeho stykům s jižními Slovany.