Anna Freimanová Livres

Reedice sborníku vzpomínkových textů a rozhovorů k nedožitým devadesátým narozeninám Olgy Havlové.

U příležitosti nedožitých 75. narozenin Olgy Havlové oslovily editorky A.Freimanová a E.Lorencová 26 osobností české kultury, aby zavzpomínali na tuto vyjímečnou ženu.

Soubor osmi osobně laděných prezidentských projevů Václava Havla z let 1990–1995 připomíná 25. výročí jeho prvního zvolení prezidentem 29. prosince 1989. Editorka Anna Freimanová ve své poznámce vysvětluje klíč k výběru projevů, které reflektují Havelovu konfrontaci s pokušením moci a napětím mezi myšlením a jednáním. V atmosféře obdivu si Havel uvědomuje důležitost udržení zdravého rozumu a snaží se vtisknout své osobnosti prezidentskou funkci, čímž signalizuje, že zůstává sám sebou a nevzdává se své minulosti. Přesto cítí, že není možné toto předsevzetí stoprocentně naplnit. Jeho celoživotní kontinuita, spojená s odpovědností a integritou myšlení, byla vždy podmínkou jeho identity. Tato témata, včetně faustovských pokušení, se objevují v jeho prezidentských textech, přičemž Havel neustále reflektuje své vnitřní boje a nutnost sebereflexe. Dva původní eseje, předmluva Martina Palouše a doslov Michaela Žantovského, zasazují Havlovu myšlenku do širších kulturně historických kontextů. Fotografický doprovod tvoří snímky Ondřeje Němce.

Sborník společně dosud nepublikovaných projevů a vystoupení Václava Havla Péče o stát je orámovaný jeho kandidátským článkem z deníku Mladá fronta z ledna 1993 a završený slavným rudolfinským projevem. „Ve všech je dominantním rysem vpravdě etický rozměr, který se tento muž snažil do věcí veřejných a reálné politiky vtisknout. O Václavu Havlovi bylo napsáno nesčetně úvah, studií, oslavných tirád i hanopisů. O jeho skutečně lidském a trvale inspirujícím rozměru zjistíme nejvíc právě z jeho textů, které tvoří tuto knihu,“ píše v úvodním slově knihy Pavel Rychetský. Vznik sborníku popisuje jeho editorka Anna Freimanová: „Vybrala jsem třináct proslovů, z nichž je patrné, jak Václav Havel "buduje" moderní demokratický stát. Cílem publikace je připomenout, jaký obsah dal Havel svému prezidentství, na čem stavěl nový stát a jak se snažil navazovat nitky jednotlivých společenských oblastí, tak, aby země prospívala. S tím souvisí i akcent VH na morální rozměr politiky a jeho starosti o atmosféru ve společnosti. Tento konkrétní výbor vznikl se záměrem přiblížit politikům i běžnému čtenáři zásadní problémy české politiky devadesátých let. Nejde o příběh se špatným koncem, ale o „léčbu šokem“, o typicky havlovský princip: pád do krize otvírá cestu k reflexi, naději a inspiruje k úsilí nejen se ze dna zvednout, ale posunout se dál.“

Výbor rozhovorů s Václavem Havlem s novináři z celého světa z let 1964 a 1989.

Příležitostný portrét Václava Havla je sborníkem recenzí, rozhovorů a esejů předních českých publicistů, odborníků, politiků a přátel Václava Havla. Svazek je sestaven z textů, které byly napsány u příležitosti jeho 75. narozenin a následného skonu v roce 2011. Editorka Anna Freimanová knihu tematicky utřídila do šesti kapitol (např. mezi lidmi, na Hradě, u divadla, v politice…). Nad životem a dílem spisovatele a prezidenta a nad jeho významem pro naši společnost se autoři zamýšlejí ve různě laděných statích, jak je k psaní inspirovala aktuální příležitost – jsou zde humorné i nostalgicky laděné vzpomínky přátel a spolupracovníků, zamyšlení odborníků, eseje či analýzy některých Havlových počinů a také celého jeho života. Druhou, méně nápadnou linii knihy tvoří fotografický doprovod. Snímky ze soukromých archivů i díla předních fotografů ukazují Václava Havla v pestré společnosti autorů článků v různých dobách, situacích a prostředích.

Soubor textů Václava Havla věnovaných problematice divadla - novinové články, recenze, medailony, komentáře k vlastním hrám, filozofující eseje, korespondence, projevy, příspěvky do sborníků, vzpomínky. Výběr z autorovy téměř šedesátileté publicistické činnosti je rozčleněn do tematicky koncipovaných oddílů a opatřen příslušným poznámkovým aparátem. Hlavním důvodem pro jeho vydání je roztroušenost divadelních témat v rozsáhlém a pestrém díle Václava Havla. Uspořádala Anna Freimanová, předmluvu napsal Martin Palouš, doslovy Zdeněk Hořínek a Lenka Jungmannová. Téma je uvedeno historicky cenným svědectvím a vzpomínkami Václava Havla na vlastní působení v pražských divadlech v šedesátých letech, které jsou součástí jeho knih Dopisy Olze, Dálkový výslech a Prosím stručně. Především první dvě přinášejí v ucelených úsecích jakýsi vlastní divadelní dějepis. Těžiště svazku je v autorově publicistice šedesátých let (především články pro časopis Divadlo a Divadelní noviny), věnované české, respektive pražské divadelní scéně té doby. Některé autorovy poznámky a dopisy určené režisérům Havlových her jsou zde publikovány poprvé. Zajímavé jsou části věnované jeho divadelním spolupracovníkům a vzorům - Alfrédu Radokovi a Janu Grossmanovi. Premiéru má ve sborníku také komplet textů, v nichž se Václav Havel v průběhu let z různých důvodů věnoval téměř všem svým dramatickým textům a jako celek zatím nevyšel. Knihu uzavírá esej, který Freimanová poskládala z vybraných pasáží z Havlových Dopisů Olze psaných ve vězení. Autorovy existenciální úvahy o tom, čím mu divadlo v životě bylo a jakou roli hraje a mělo by hrát ve společnosti, v čem tkví jeho sociálnost a síla, jsou filozofickým vrcholem svazku. Kniha Václav Havel o divadle nabízí vzrušující zprávu o genezi Havlových her, sondu do jeho autorské metody, do světa jeho postav a přemýšlení o divadle a tudíž i o životě v různých souvislostech.

Soubor textů Václava Havla věnovaných problematice divadla – novinové články, recenze, medailony, komentáře k vlastním hrám, filozofující eseje, korespondence, projevy, příspěvky do sborníků, vzpomínky.