Matěj Forman Livres

Proč vlastně spisovatelé píší? Pro zábavu, pro peníze nebo pro slávu? Spisovatel a scénarista Jiří Stránský měl dva důvody. Lásku ke své dcerce a nutnost psát. Pohádkové dopisy své dcerce posílal z vězení. Psal, aby jí nebylo smutno, v době, kdy mu bylo nejhůř. O to víc jsou jeho povídačky veselejší a vyzařuje z nich nezměrná láska. Krásnými dřevoryty knihu ilustroval Matěj Forman.

Na svých cestách potkal Matěj Forman, jeden z kapitánů divadelní lodi Tajemství, výtvarník a scénograf, řadu lidí. Někteří s ním zasedli u jednoho stolu. A někteří jej nechali vstoupit až k sobě do kuchyně. To je odedávna považováno za gesto velké důvěry, protože kuchyň tvoří srdce každého domova. Díky kresbám, na nichž Matěj Forman přímo během vaření zachytil domácí receptury, a díky fotografiím Ireny Vodákové u toho můžete být i vy. Tahle knížka je oslavou všech kuchařů a kuchařek i lidské družnosti, k níž společné jídlo patří a přispívá.

Stará pověst praví, že na okraji velikánské skály, na níž stojí slavný hrad Buchlov, trčí ze země velikánský kámen, který je kouzelný. Ale jen za jistých podmínek: kdokoliv si na něj v dešti sedne a chce, aby mu kámen předal své kouzlo, nesmí ani v tom největším lijáku otevřít deštník. Neboť na ten kámen se z nebe snášejí v malých i velkých kapkách skřítkové, kteří hlavě, na níž přistávají, přinášejí všelijakou moudrost, co se potom v životě moc hodí. Jenže copak někdo vydrží sedět na kameni, když prší, natož lije? Tu do příběhu vstupuje všemi opovrhovaný sirotek Vojtyn, jehož se ujala kořenářka Horynová. Díky kořenářce se Vojtyn naučil milovat přírodu se vším, co ostatním často nemusí být příjemné. Jako třeba déšť, v němž obzvlášť v létě rád běhá a nechává se jím máčet. A jednoho dne začalo pršet, zrovna když pásl ovce poblíž dešťového kamene... Co bylo dál? To se dozvíte ve vyprávění Jiřího Stránského, spisovatele, který si svou moudrost musel tvrdě vybojovat i bez kouzel.

Nový Slabikář je kreativním projektem metodičky PaedDr. Hany Mikulenkové, která spolupracovala s básníkem Radkem Malým a ilustrátorem Matějem Formanem. Formanova nápaditá ilustrace přináší dějové obrázky plné detailů, které stimulují dětskou představivost a podněcují rozhovory. Publikace zakládá novou tradici ve slabikářích a nabízí dětem atraktivní způsob, jak se naučit číst. Děti čtení chápou jako prostředek k rozvoji a poznávání, motivované přirozenou zvědavostí. Příběh dvou brášků, Tomáše a Matouše, se rozvíjí skrze každodenní rodinná dobrodružství a poznávání prvních písmen. Děti se seznamují s různými situacemi, jako jsou rošťárny, dárky pro maminku či výlety za babičkou. Slabikář podporuje nejen literární a výtvarnou výchovu, ale také mezioborové souvislosti a témata z oblasti Člověk a jeho svět, přičemž koresponduje s učebnicí Matematika a její aplikace 1. Po vydání získal Slabikář Cenu za nejkrásnější dětskou knihu na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodu a nominaci na Zlatou stuhu. Je doplněn pracovními materiály a metodickou příručkou, která se podrobně věnuje primárnímu čtení a psaní, nabízí metodické podklady a diagnostické testy.

Ahoj Klárko, moje milovaná pačesatá holčičko. Právě jsem dostal depeši s rozkazem, že musíme plout pro nějaký důležitý náklad přes celý oceán, takže k povídačce o Betynčině fajnové cestě ti honem ještě připisuju pár řádek, aby sis nedělala starosti, když se teď nejmíň deset dní neozvu. Abys prostě věděla, že ani kvůli nám ještě nikde uprostřed oceánu nepostavili poštu, kde by pro tebe tvůj táta mohl hodit do schránky další dopis. A že proto ten dopis na sebe nechá chvíli čekat, ale zase bude pořádně naditý dalšími povídačkami. Člun s poštou odjíždí na břeh za pár minut a já musím taky ještě něco napsat Martinovi a mámě, takže pac a pusu buď statečná a už žádné smutné „ksichtíčky“ ani slzičky. Líbá tě a objímá tvůj táta. Když psal Jiří Stránský z vězení dopisy své malé dceři Klárce, hráli spolu takovou hru, jako že on je námořní kapitán na zaoceánské lodi. Plavby takových lodí přece trvají mnohdy i rok a děti námořníků také musejí být statečné a vydržet nějaké to stejskání. Ale protože se Klárce po tátovi ukrutně stejskalo, posílal jí každý týden dlouhý dopis, ve kterém byla jedna povídačka.

Nový výbor obsahuje říkadla, verše a veršované pohádky notoricky známé, ale také báničky, které už řadu let nevyšly.

Napínavý román o malém Ivanovi, který uteče z dětského domova a šťastným řízením osudu se dostane mezi skauty, kteří ho záhy naučí to, co mnozí nepochopí celý život - že to nejlepší, co nás na světě může potkat, jsou dobré vztahy s lidmi, na které se můžeme spolehnout a kteří se mohou spolehnout na nás, i kdyby hromy bily a blesky lítaly. Vyprávění o vodních skautech (v 70. letech samozřejmě zakázaných), o bratrství a pevném přátelství, které nedokáže zničit ani nepřízeň osudu psal Jiří Stránský v dopisech z vězení na pokračování svému dvanáctiletému synovi Martinovi, aby se mu nestýskalo a aby věděl, že když člověk opravdu hodně chce, dokáže změnit skoro všechno na světě. Jiří Stránský je dodnes skautem tělem i duší – sám přiznává, že všechny jeho kriminály by pro něho byly mnohem těžší nebýt skautské výchovy. Že právě jako skaut se naučil něco vydržet, nestěžovat si a hlavně dodržovat zásady kamarádství a cti. Jestli tohle jeho čtenářům dojde – jistě že ano! – tak jen proto je dobře, že je tahle knížka na světě.

V této krásné knize O chamtivém králi, kterou napsal Jiří Stránský, král Jindřich, vládce horního království, zatouží po bohatství svého švagra, vládce dolního království. Odjakživa se mohlo v horním království těžit jen do určité hloubky, ale ty nejvzácnější drahokamy a nejlepší zlaté žíly jsou pod touto stanovenou hranicí. Vyprávění o nenasytnosti a touze mít stále víc, které je král Jindřich ochoten obětovat svou rodinu i všechny své děti, je moudrým podobenstvím o vyčerpávání Země, která se ale v této pohádce dokáže chytře bránit. Pohádka pro děti i rodiče od Jiřího Stránského s výtvarnými ilustracemi Matěje a Josefíny Formanových.