Tomáš Tomášek Livres

Básně lze chápat jako jakýsi výsek z pomyslného labyrintu světa, jímž procházejí podivuhodní průvodci Kdojsi a Nikdo, vzájemně podporující nebo naopak vyvracející své teze. Oba s jízlivým sarkasmem i ironií komentují lidské vlastnosti a vůbec vše, co vidí kolem sebe. V příměrech a licencích se vyjadřují k nestálosti povahy, ke "kymácení mysli", k okamžikům blaženosti nebo naopak bolesti. K těmto duchovně éterickým, nicméně filozoficky zdatným zjevům se připojuje i Anti, celým jménem Antifa Horáčková, uvažující nejdříve nad záhadou plynoucího času, později pronášející svérázné poznámky o hodnotě a smyslu života. Celá sbírka je tak působivým souborem neobvyklých meditativních variací, jež jsou komponovány autorovou výraznou snahou po minimalistickém pojetí verše, kterou ostatně projevil již ve svém knižním debutu.

Básně sebrané do ucelené sbírky vycházejí ze vzpomínek na svět dětství, které autor prožíval v enklávě na okraji Střešovic nedaleko Hradčan v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století. Pokřivená a zvrácená doba, nedávná i současná, vstupovala rozličným způsobem do života rodičů i rodičů jeho dětských kamarádů. A byla také příčinou konfliktů a konfrontací s prostředím tehdejšího komunisty ovládaného školství. Na druhou stranu to však také byla ještě doba, která dětem v jejich volném čase poskytovala svobodu a otevírala prostor pro dětskou spontaneitu v míře, o jaké se dnešním generacím dětí už ani nesní. Tomáškovi se podařilo málo slovy evokovat ponuré a zároveň drahé časy dětství. Texty doprovodil devatenácti celostránkovými barevnými kresbami Václav Sokol.

Debutní sbírka Tomáše Tomáška se vyznačuje dvojím pohybem vzniku hornin – usazováním a vyvřením, což prostupuje motivy i stylovou stránkou jeho poezie. Děje jsou substancializovány, jako například ve verších, kde matérie slov tuhne, ale zároveň se projevuje dynamika skrze krátké, apelativní verše, paralelismy a refrény. V motivech se střídá tuhnutí s povolováním, antropomorfizace s zneživotněním – společným znakem těchto procesů je proměna. Tomáškův výrazový minimalismus nese jméno jemnost, která je základem procesu mezi pozorovací schopností poutníka českou a moravskou krajinou, formovanou barokní dobou, a záznamem básně, jež otisk krajiny do duše proměňuje v otisk duše do krajiny. Tato jemnost skrývá autorovo já, které je v básních nepřítomné a nepostřehnutelné. V poezii se objevují obrazy jako čedičový suk, vítr a habří, v prosátém světle zajíkavý ptačí zpěv, na vrcholu osamělé místo modliteb, bez přístupových cest.

This edition of the renowned romantic novel (ca. 1200/1220) offers the Middle High German original text of the fragment of Gottfried's Tristan, as well as, a modern translation and an extensive introduction to the text.

Jádro sbírky Ahava – hebrejsky Ahava (אהבה) znamená prostě Láska – napsal Tomáš Tomášek v době covidové epidemie v letech 2020–2021 a její vydání mělo následovat po knížce Hládkov, která vznikla ve stejné době. Zatímco Hládkov čerpá především ze vzpomínek a evokuje zaniklýsvět autorova dětství, prožitého v pražských Střešovicích v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století, Ahava je sbírkou promlouvající ze současnosti, teď, od člověka k člověku.

Druhá básnická sbírka Tomáše Tomáška. Název tvoří paralelu k první autorově knize, vydané v Triádě, a zatímco Sedimenty Magmatity odkazují k přírodninám, název Bastiony Kasematy míří k lidským stavbám, ve výšinách i podzemních hloubkách. Podobně jako v první sbírce i v této je záznam opřen o pozorování krajiny a světa. Drobné a úsporně vystavěné lyrické útvary zachycují spatřené „stíny v rozvalinách / fontány bříz // protínané lesy ... rybníky / věnec vsí“ (Zahrada F. J. Šlika) apod. To, co se skrze tyto zdánlivě prosté a nevýřečné zápisy odkrývá, je krajina vnitřní. Vedou k pozornosti k tomu, jak promlouvají, čím je s nimi spojený člověk a k čemu jej vyzývají. Je to zrak vnitřní, jímž básník „do oblak ... hleděl / a zůstal tak“ (Bez pohybu

Gottfrieds 'Tristan' nimmt in der an Höhepunkten reichen Geschichte des deutschen Romans einen bevorzugten Platz ein. Der Ehebruchsroman, der sein Thema der reinen Liebe außerhalb und gegen eine legitime Verbindung so kompromisslos in den Mittelpunkt stellt, erscheint heute geradezu aufregend modern. Tomas Tomasek unternimmt mit diesem veritablen kleinen Handbuch eine Gesamtschau der Gottfried-Forschung und der Tristan-Interpretation zugleich.

Frontmatter -- Inhaltsverzeichnis -- Vorwort -- I. Einleitung -- II. Konkrete Utopie. Grundaspekte der Begriffsbestimmmung -- III. »Kritik dessen, was ist«: Feudalkritische Tendenzen des ›Tristan‹ -- IV. Utopische »Traumweise« im ›Tristan‹ -- V. »Darstellung dessen, was sein soll«: Die utopische Dimension des ›Tristan‹ -- VI. »Historische Front« im ›Tristan‹ -- VII. »Ästhetische Front« im ›Tristan‹ -- VIII. Nachwort: Einige Bemerkungen zur Aktualität der Tristandichtung Gotfrids -- IX. Literaturverzeichnis