Kniha obsahuje devět povídek z válkou zmítaného Charkova, kdysi výstavního, dnes rozbombardovaného města, téměř celého zničeného během rusko-ukrajinského konfliktu. Toto je syrová, osobní a naléhavá kniha, v níž spisovatelka a novinářka Adéla Knapová podává autentické svědectví o zemi, která se odmítá vzdát, o městě, které stojí navzdory, a o lidech, kteří drží svou budoucnost ve vlastních rukou.
Jen pár hodin poté, co Rusko 24. 2. 2022 vojensky napadlo Ukrajinu, sedla reportérka Adéla v Praze do auta a vyrazila do války. A protože se její kolegové fotografové báli, vydaly se tam s ní dvě trans ženy, které znala sotva pár hodin. Divoká jízda plná adrenalinu, estrogenu i testosteronu, nekorektnosti, upřímnosti, intimity i válečné reality. Strhující směs publicistiky, výsostně krásné literatury a intimního deníku, z níž mrazí.
Jindřich Prorok nemá rád hloubky. Žije spokojeně na povrchu věcí a je si jist svým místem na slunci. Jindřich Prorok nevěří na lásku a na slušné chování. Jindřich Prorok je bulvární novinář závislý na pití, pohledných milenkách, na kouření, na uměle živeném sebevědomí a na neštěstí druhých. Jindřich Prorok už dávno ztratil pud sebezáchovy, a proto klidně při požáru v tržnici ukradne stříbrné pouzdro na vizitky, a vstoupí tak do osudové hry, kterou nekompromisně režíruje žena neznající slitování. Někde se stala chyba, říká si zoufalý novinář. Někde se stala chyba, snaží se utéct před minulostí bezbranná Anežka. Někde se stala chyba, počítá nespokojeně své mrtvé matka představená Judita, zatímco ledová voda krade poslední vteřiny jejího života. Je vražedně horký květen a dvě sestry se po mnoha letech opět setkávají. Dva protiklady. Slabá a silná. Bojácná a útočná. Klad a zápor. Nebe a peklo. Zprvu jasné role se začínají měnit. Novinář přihlíží a nic z rozehrané partie, končící tragicky, netuší. Pozorující se mění v pozorovaného. Výčitky svědomí a utrpení tříští postavy na tisíc a jeden kus. Není čeho se chytit. Ve světě, kde je všechno možné, kde falešná solidarita svrhává do propasti osamění, v tomto světě, kde už nikdo nikam nepatří, se nezvaná oběť stává milosrdným vrahem. Vítejte, nezvaní hosté, a hodně štěstí...
Odkud se vynořují všichni ti choromyslní světlonoši, kteří medovým hlasem mluví o tom, jak snadné je mezi lidi rozsévat dobro? A odkud se berou ti, kteří jsou ochotni těmto světlonošům a jejich dobru obětovat naprosto vše? O jednom takovém „posvátném“ řetězci vypráví román Adély Knapové (1976) Slabikář. Zdá se až neskutečné, jak se v jejím příběhu nabaluje jeden nepevný charakter se zamlženou myslí na druhý, jak dobře tahle síť zla funguje. Ale skutečnosti se to velmi podobá. Protože takhle to funguje, takoví jsme. Poznáváte se? Ovšem tohle není dokument, tohle je román. Románová pravda o slepé víře.
Láska jako cesta, jako boj o moc, nesmrtelnost... o duši? Ale cesta je zklamání a lidé se rodí s výdutěmi. Duše touží a počítače také. Dny lámání chleba i vazu. Budoucnost nebo dnešek? Kdy jste se naposledy podívali duši do duše vy? Adéla Knapová (1976) spojuje konec šedesátých let minulého století s vlnami moře, blížící se budoucností i genetickou nepůdou obřího skleníku plného rychlohrachu, očipovaných zaměstnanců a dálkově řízených čmeláků.
Nadějné dítě, jež obklopeno milující rodinou nepoznalo lásku; učitel tělocviku, který žije, protože mu nic jiného nezbývá; romantický neúspěšný vrah; invalidní důchodce spokojeně přežívající na okraji společnosti. To vše v jediném, svým způsobem běžně banálním osudu bezejmenného hrdiny. Jména nejsou potřeba, všichni jsou zaměnitelní ve světě, kde se život prostě jen tak přihodí; není třeba o něj bojovat, jen je nutné ho nějak přežít.