Agostino Casaroli Livres

Svatý stolec a komunistické země (1963-1989). Agostino Casaroli, zkušený diplomat Svatého stolce, zahájil z pověření papeže Roncalliho na jaře roku 1963 navazování prvních kontaktů s Budapeští a Prahou, které více než 25 let pokračovaly náročnými jednáními s Maďarskem a Československem, pak s Titovou Jugoslávií, a spletitým vyjednáváním s Polskem. Celý příběh je osobním vyprávěním autora: intuice Jana XXIII., atmosféra II. vatikánského koncilu, trpělivost a houževnatost Pavla VI., pak volba Jana Pavla II. papeže z Východu, který se s rozhodností a v plné míře postavil komunistickému režimu až do pádu berlínské zdi roku 1989.Vyprávění Agostina Casaroliho nás navrací do atmosféry a klimatu evropské politiky, dnes zcela jiné, a nový úhel pohledu na historii 20. století.

Život a působení papeže Pavla VI. (1897–1978) by měl znát každý, kdo chce dobře porozumět církvi v dnešním světě. Pavel VI. vedl církev v obtížné době plné proměn. Zažil dvě světové války. Dovedl do úspěšného konce Druhý vatikánský koncil. Vyrovnával se s revoluční atmosférou 60. let a o několik let později s fenoménem terorismu. Sepsal nádherné vyznání víry (Krédo Božího lidu) i kontroverzně přijímanou encykliku (Humanae vitae). Otevíral se ekumenickým snahám, rozvíjel mezináboženský dialog a cíle komunikoval se světovými lídry i s OSN. Záleželo mu na pronásledovaných křesťanech v zemích za železnou oponou, kvůli čemuž volil mnohdy riskantní postupy. Ze srdce miloval našeho kardinála Josefa Berana. Historická črta Jaroslava Šebka a vzpomínky Agostina Casaroliho přibližují i jeho osobní vlastnosti. Jak řekl papež František: "Velikost Pavla VI. září v jeho pokoře."

Agostino Casaroli wurde 1967 von Papst Paul VI. zum Sekretär der Kongregation für die Außerordentlichen Angelegenheiten der Kirche ernannt, was seine Bekanntheit begründete. Durch Reisen in Ostblockstaaten erregte er weltweite Aufmerksamkeit. 1979 ernannte ihn Papst Johannes Paul II. zum Kardinalstaatssekretär, wodurch er die globalen Bemühungen des Heiligen Stuhls zur Humanisierung der Völkergemeinschaft und zur Sicherheit der Kirche in verschiedenen Staaten fortsetzen konnte. Casarolis Engagement für den Heiligen Stuhl begann jedoch bereits 1940 und erstreckte sich über fünf Pontifikate, von Papst Pius XII. bis Johannes Paul II. Bisher waren seine Gedanken hauptsächlich in Interviews, Reden und Vorträgen schwer zugänglich. Der vorliegende Sammelband bietet eine Gesamtschau seines Denkens und Wollens. Die veröffentlichten Reden und Aufsätze sind in drei Abschnitte gegliedert. Im ersten Teil thematisiert Casaroli die Positionen des Heiligen Stuhls zur internationalen Ordnung, einschließlich Abrüstung und Diplomatie. Der zweite Teil behandelt die Beziehungen zwischen dem Heiligen Stuhl und der internationalen Gemeinschaft sowie europäische Sicherheit. Den Abschluss bilden Überlegungen zu Augustinus und Benedikt, die Europa nachhaltig prägten. Casaroli verdeutlicht die Beziehung zwischen Kirche und Völkergemeinschaft und den Anspruch auf Einzelverantwortung, was den Glauben der Kirche erlebbar macht.