Focusing on the Catholic Church in Boston, this book explores its historical trajectory, highlighting how local experiences reflected broader national trends of diminishing religious influence due to increasing secularization. It examines the church's rise and subsequent decline, offering insights into the changing dynamics of faith and community in America.
Na jaře roku 2016 získal Oscara za nejlepší film snímek Spotlight, který mapuje odhalení skandálu spojeného s krytím sexuálního zneužívání v Katolické církvi. Americký katolický novinář Philip Lawler se v této knize ptá po příčinách zmíněné krize, sleduje její průběh a hledá cestu k jejímu řešení. Vyhýbá se laciné apologetice i laciné kritice: nelíčí to, co je v Církvi nemocné, jako zdravé, a zároveň nechce ničit, ale pomáhat Nevěstě Kristově k uzdravení.
Wie Papst Franziskus seine Herde in die Irre führt
Gläubige Katholiken beginnen zu erkennen, dass ihr Eindruck sie nicht täuscht. Unter Papst Franziskus schlug ihre Freude über dessen Wahl in Besorgnis und Angst um. Bei manchen kam sogar das Gefühl auf, betrogen worden zu sein. Sie können nicht länger so tun, als stünde er lediglich für eine Akzentverschiebung im päpstlichen Lehramt. Der verlorene Hirte untersucht die Verwirrung, die dieses Pontifikat angerichtet hat. Lawler legt dar, was auf dem Spiel steht und wie aufrechte Katholiken reagieren sollten.
Lawlerova kniha je vyprovokována obtíží, kterou bolestně pociťuje řada lidí: papež František se pro ně stal obtížně srozumitelným. V úvodu knihy autor říká, že z počátku papeži velmi fandil a radoval se z něj. Postupně ale problémy narůstaly a knihu vlastně napsal pro ty, kteří podobně jako on zůstávají v nejistotě a v rozpacích. V knize Ztracení, jež pojednává o zrůstu a pádu katolicismu v Bostonské diecézi a českému čtenáři je dobře známa, se Lawler ukázal jako dobrý novinář, kterému jde o fakta a je umírněný v ideologickém hodnocení a nálepkování. Proto stojí za to věnovat pozornost i této knize. Pokud totiž nezastáváme zcestnou tezi, že o současném pontifikátu se nesmí říci nic kritického. Pak tedy musíme uvítat kultivovanou a neemotivní podobu Lawlerova textu, který mapuje slova a události, dává je do souvislosti a do kontextu, ale nenutí čtenáře, aby přijal nějaké prefabrikované rozhodnutí či zaujal nějaký žádoucí postoj. Nechává na čtenáři, aby si věc promyslel a udělal si názor sám.