Simone Troisi Livres

Chiara Corbellová Petrillová zemřela v 28 letech na rakovinu jazyka. Nevyléčitelný nádor jí lékaři objevili v pátém měsíci těhotenství, kdy se těšila na narození svého syna Francesca. Pro ni a manžela Enrica to bylo už třetí dítě, které čekali, ale první, které přežilo a narodilo se zdravé. První dvě děti zemřely krátce po narození. Příběh, kde nedojde k zázraku uzdravení, ale kde oba manželé zažijí víc než zázrak: pokoj shůry, radost z Boží blízkosti, která rozšiřuje srdce a dodává naději uprostřed bouře. Příběh, který zblízka sledovali a o němž vydali svědectví jejich přátelé, rodinní příslušníci i členové církevních společenství, kteří se za ně modlili. Příběh Chiary, Enrica a jejich syna Francesca (i obou sourozenců v nebi) již zasáhl tisíce lidí v Itálii i jinde. Vypráví o utrpení, a přitom je silným svědectvím o lásce, kterou „neuhasí ani velké vody“.

Pojawia się zupełnie nagle. Niespodziewanie. By toczyć nierzadko młody organizm. Rak. Chiara zmarła, gdy miała 28 lat. Nowotwór wykryto, gdy była w piątym miesiącu ciąży. Nie poddała się jednak terapii, odkładając ją na później. Chciała urodzić dziecko i zrobiła to z radością, powtarzając: \Oto jestem. Myślała przede wszystkim o dobru maleństwa, które nosiła w swoim łonie...Czy historia kobiety zmarłej bardzo młodo może świadczyć, że życie jest cudownym darem? Że podążanie za Jezusem również w cierpieniu otwiera nas na światło? Odpowiedź na te pytania przynosi ta książka. Jej stronice wypełnione są słowami i wspomnieniami tych, co znali Chiarę i dzielili z nią głębokie doświadczenie wiary. A ona mocno wierzyła, że życie, gdy nie poddaje się w obliczu śmierci, staje się znakiem nadziei dla wszystkich...

Chiara Corbella und Enrico Petrillo lernen sich im Jahre 2002 kennen und heiraten 2008. Ihre erste Tochter verlieren sie kurz nach der Geburt und auch das zweite Kind verstirbt ein Jahr später in ihren Händen. Ein grosser Schmerz für das junge Paar, die eigenen Kinder wieder herzugeben, aber sie waren der tiefen Überzeugung, dass die Liebe das Gegenteil des Besitzes ist und dass alles ihnen Anvertraute Geschenk ist. 2011, während der dritten Schwangerschaft, erhält Chiara eine niederschmetternde Diagnose. Sie hat ein Zungenkarzinom. Um das Kind in ihrem Leib nicht zu gefährden, wartet sie mit der risikobehafteten Behandlung bis zu Geburt Francescos. Francesco ist gesund, doch Chiara stirbt kurz nach seinem ersten Lebensjahr, am 13. Juni 2012, im Alter von 28 Jahren. Hunderte von Menschen drängen sich bei ihrer Beerdigung in die Kirche Santa Francesca Romana, bewegt vom leuchtenden Zeugnis und der geheimnisvollen Freude dieser jungen Frau. Der Journalist Simone Troisi und Cristiana Paccini, tätig als Ikonenmalerin, waren als gut befreundetes Ehepaar der Petrillos bei allen wichtigen Ereignissen zugegen. Sie staunen darüber, wie ihre jung verstorbene Freundin selbst im Leiden und Tod Zeugnis davon ablegte, was für ein wunderbares Geschenk das Leben ist.