František Koukolík Ordre des livres

Navždy vděčná vaše inteligence umělá Myslíte si, že umělá inteligence je jen dalším pokrokem v technologii, nebo stojíme na prahu něčeho, co překročí vše, co jsme doposud znali? Lékař a neurovědec František Koukolík ve své nové knize NEZAPOMENU! rozvíjí myšlenku, že umělá inteligence může být daleko víc než jen pouhý nástroj v rukou lidstva. Její vývoj běží mílovými kroky - zatímco evoluce života na Zemi trvala miliardy let, umělá inteligence se vyvíjí před našima očima během několika měsíců. Co to znamená pro naši budoucnost? Kniha je napsána srozumitelným jazykem a nabízí panoramatický pohled na umělou inteligenci, jenž spojuje biologické a humanitní aspekty. Autor se nezabývá pouze pozitivními přínosy, ale upozorňuje také na potenciální rizika umělé inteligence. Dne 30. května 2023 vydala americká nezisková organizace Centrum pro bezpečnost umělé inteligence (CAIS) prohlášení, které podepsalo přes šest set odborníků, včetně Billa Gatese. Zní jasně: „Snížení rizika vyhynutí v důsledku umělé inteligence by mělo být celosvětovou prioritou.“ Toto varování staví rizika spojená s umělou inteligencí vedle globálních hrozeb, jako jsou pandemie a jaderná válka. Koukolíkova kniha se tedy ptá: Jsme připraveni na možnost, že biologická inteligence a vědomí budou nahrazeny digitální inteligencí a vědomím? A co můžeme udělat, abychom zajistili, že umělá inteligence bude sloužit k dobru lidstva a ne naopak? Budeme svědky něčeho převratného, nebo už jen záznamem v digitálním vědomí?

Nová kniha Františka Koukolíka MOUDROST je určena širšímu okruhu čtenářů a pokouší se najít odpověď na otázku, co je moudrost. Hned v úvodu najdeme celou řadu definic moudrosti. Všechny se shodují v tom, že to není něco jednotného. Vnímání a pochopení moudrosti ovlivňují věk, zkušenosti, jinak ji vnímají ženy a jinak muži, rozdílné úhly pohledů mají umělci, filozofové nebo ekonomové. Rovněž moudrost jednotlivce se liší od moudrosti davu. Jasnou odpověď nepřináší ani písemnictví, vždyť dějiny zaznamenané moudrosti jsou stejně staré jako dějiny civilizace. Máme sice k dispozici moudré výroky a úvahy Sumeru, Egypta, antického Řecka, Bible, Koránu, Talmudu i výsledky diskusí dnešních dnů. Jistotu máme ale jedinou: studovat tyto prameny znamená práci na celý život. V knize nechybí ani autorův návrh na definici moudrosti, do níž vsunul naději. Považuje moudrost za cestu, která - dokud budou lidé lidmi - neskončí. Ani vrchol ta cesta nemá, protože svět se trvale mění

Třetí soubor padesáti drobných esejů popularizátora vědy Františka Koukolíka plynule navazuje na předchozí knížky Chlap kousl psa (2021) a Břevno v oku (2022) (obě v Nakladatelství Karolinum). Dodržuje již nastavenou věcnou i formální strukturu abecedního uspořádání textů zpracovávajících aktuální poznatky a trendy soudobé vědy, tak jak je autor čerpá ze špičkových světových odborných publikací a časopisů (prameny jsou uvedeny za každým textem) a jak to čtenář zná již z předešlých dvou knih.

Kniha Františka Koukolíka Krása je určena širšímu okruhu čtenářů a pokouší se najít odpověď na otázku, proč je něco krásné. Autor sám přiznává, že publikace je osobní, neúplná a je v ní jistě mnoho sporného. Kamínky patřící do její mozaiky sbíral v průběhu své celoživotní snahy porozumět lidské nátuře. Schopnost chápat i tvořit krásu do ní patří.Proč se nám některé objekty a události líbí, máme je rádi, toužíme po nich, chceme je mít a jiné naopak, do jaké míry je hodnocení objektivní nebo subjektivní, jsou staleté otázky.V textu se pozorný čtenář dozví například o estetické senzitivitě a vztahu krásy a pravdy, může najít odpovědi na otázky, co je politický kýč, co aktivují krásné rovnice v mozku matematiků a proč pozornost přitahují hezké ženské tváře. Nechybí ani věčné téma: je krásné zároveň dobré?

Nová kniha Františka Koukolíka se zaměřuje na stupiditu jako klíčový prvek lidského chování, který je často ignorován a znevažován. Stupidita není synonymem hlouposti, nevědomosti nebo omylu; je to projev zhroucení zpětné vazby mezi chováním a prostředím. Představte si, že úspěšně řešíte problém podle určitého návodu, ale jakmile se situace změní, tento návod se stává neúčinným. Přesto pokračujete v jeho používání, což může vést k vážným problémům. Koukolík upozorňuje na to, že jako hierarchicky organizovaný druh jsme zvyklí soutěžit o zdroje, a historicky se válka ukázala jako adaptivní strategie. Nicméně s příchodem jaderných zbraní se tato strategie stala maladaptivní, což mocenské elity ignorují. Stupidita je normálním způsobem, jak lidská mysl vyrovnává informace z fyzického a sociálního prostředí. Elity si jsou vědomy rizik spojených s neomezeným růstem, klimatickou změnou a devastací životního prostředí, ale potlačují zpětnou vazbu, aby udržely svou moc. Na rozdíl od hlouposti, stupidita není opakem inteligence, ale moudrosti. Může být dokonce geniální a v současnosti hrozí, že naše technologicky geniální stupidita povede k našemu zániku. Koukolík se ptá, zda se uvnitř mocenských elit mohou objevit moudřejší skupiny, ale naznačuje, že to bude náročný úkol, neboť stupidita je zakódována v našich genech již od prvních obratlovců.

Kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena. Co jsou drby, začínají v plném rozsahu chápat děti ve věkovém rozmezí osm až dvanáct let. Ženy a muži drbou stejně často, odlišné jsou však náměty jejich sdělení. V textu knihy se dozvíme, jak drby vznikají, jaký mají vztah k našim emocím, jak a kdy začínají drbat děti, jaké jsou rozdíly v ženském a mužském drbání, jaké drby žijí v organizacích, jak drbou vědci a jak se do drbání zapojují sociální sítě, mezi jejichž temné stránky patří šíření záporných, stigmatizujících a nepravdivých drbů. Závěr knihy patří celebritám, které z drbů žijí stejně jako média, která tyto celebrity vyrábějí i ničí. Obrana neexistuje. Jen jedna prastará moudrost: Mlčeti zlato.

Nová kniha Františka Koukolíka Odolnost je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o chronickém psychosociálním stresu, s nímž se v životě setká každý. Jeho příčiny mohou být objektivní: bída, válka nebo přírodní katastrofa. Ze subjektivních příčin stresu u dětí lze uvést rozpad rodiny, zneužívání nebo šikanu. V dospělosti může kdykoli a kohokoli z nás potkat vážné onemocnění, ztráta zaměstnání či bydlení, rozvod nebo smrt člověka, kterého jsme milovali. Ve stáří roste pravděpodobnost onemocnění a navíc je nutné se vyrovnat s nevyhnutelným závěrem života. Část populace chronickému stresu podléhá, jak dokládá spotřeba cigaret, alkoholu, drog, psychofarmak, obezita, prevalence deprese a sebevražd. Vyrovnat se s chronickým psychosociálním stresem, jehož míra v současnosti rychle roste, je nutné a nesnadné. Klíčová je odolnost. Svoji genetickou výbavu ovlivnit nemůžeme, vše ostatní lze pochopit a snažit se při velkém a velmi dlouhodobém úsilí alespoň korigovat tak, abychom o stres denně nezakopávali. Tato knížka pojednává o odolnosti a o tom, jak se dá zvyšovat. Budeme ji potřebovat.

Soubor padesáti esejů s podtitulem „Lidé v roce 2022“ nápadem a strukturou volně navazuje na předešlou knížku Chlap kousl psa (2021). Společným tématem je mapovat „mozaiky lidské nátury, jak ji skládají špičkové vědecké časopisy“. Eseje i tentokrát vycházejí z aktuálních poznatků a trendů soudobé vědy, především kognitivních neurověd, se širokým záběrem do dalších oborů od psychologie přes sociologii a kulturní antropologii až po neuroekonomii či neurogenetiku. Citované zdroje jsou vysoce kvalitní, autor rozvíjí nastolené otázky mnohdy překvapivým směrem. Znovu tak potvrzuje svou pověst popularizátora vědy par excellence.

Kniha Františka Koukolíka Bulšit je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nenápadné součásti naší kultury, o žvanění. Žvanění je staré jako lidstvo samo, nicméně jeho současný dosah je díky internetu a sociálním sítím globální a nesrovnatelně vyšší. Žvanění je dnes natolik rozšířené, že se stalo běžnou sociální aktivitou. Žvanění není lhaní, o to hůře se poznává. Je to rakovina naší komunikace a lidé, kteří se nás ve jménu moci snaží za jakoukoli cenu ovlivnit, ovládají techniku žvanění skvěle. Za pomoci bulšitu, zmrzačené podoby jazyka, podřezávají větev, na níž sedíme. Žvanilové se nás snaží přesvědčit projevy, ohromit reklamou, propagandou, utáhnout pseudovědou a příliš se nezabývají skutečností. Žvanil přehání, vtipkuje, rád se zdobí citáty. Je okázalý, nabízí fanatismus, pověrčivost a prázdnotu. Žvanilové jsou nejsilnější, jakmile je téma, o kterém mluví, širší a hlubší než jejich znalost věci. Žvanilové mívají rysy narcisismu a psychopatie, bývají nečestní, rádi se chlubí a nepřijímají žádnou odpovědnost za svá sdělení. Kniha nabízí základní informace k pochopení bulšitu, abychom jej dokázali odhalit a najít před ním obranu.